29 Cdo 3227/2011
NEJVYŠŠÍ SOUD ýESKÉ REPUBLIKY 29 Cdo 3227/2011-144

USNESENÍ

Nejvyšší soud ýeské republiky rozhodl v senátČ složeném z p edsedy JUDr. Petra Gemmela a soudc JUDr. Zde ka Krmá e a JUDr. Ji ího Zavázala v právní vČci žalobkynČ PROFI CREDIT Czech, a. s., se sídlem v Praze 1, Klimentská 1216/46, PSý 110 00, identifikaní íslo osoby 61 86 00 69, zastoupené JUDr. Ervínem Perthenem, advokátem, se sídlem v Hradci Králové, Velké námČstí 135/19, PSý 500 03, proti žalovaným 1) Ing. Dagmar Konené, se sídlem v OstravČ, Novákova 12, PSý 700 30, jako insolvenní správkyni dlužnice Yvetty Lebánkové, zastoupené JUDr. Radkem Závodným, advokátem, se sídlem v Olomouci, Krapkova 1159/3, PSý 779 00 a 2) YvettČ Lebánkové, narozené 22. listopadu 1962, bytem v Haví ovČ, Uzav ená 8/1011, o urení pravosti pohledávky, vedené u Krajského soudu v OstravČ pod sp. zn. 33 Cm 13/2009, jako incidenní spor v insolvenní vČci dlužnice Yvetty Lebánkové, vedené u Krajského soudu v OstravČ pod sp. zn. KSOS 33 INS 4982/2009, o dovolání žalobkynČ proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 2. b ezna 2011, . j. 12 Cmo 13/2010-112, takto:

I. Dovolání se odmítá. II. ŽalobkynČ je povinna zaplatit první žalované na náhradu náklad dovolacího ízení ástku 2.904,-K, do t í dn od právní moci tohoto usnesení, k rukám jejího zástupce. III. Ve vztahu mezi žalobkyní a druhou žalovanou nemá žádný z úastník právo na náhradu náklad dovolacího ízení.

Od vodnČní:

Krajský soud v OstravČ (dále jen insolvenní soud ) rozsudkem ze dne 8. b ezna 2010, . j. 33 Cm 13/2009-32, uril, že žalobkynČ má v insolvenním ízení druhé žalované (Yvetty Lebánkové) pohledávku ve výši 3.888,-K (výrok I.), žalobu, aby bylo ureno, že žalobkynČ má v insolvenním ízení druhé žalované i pohledávku ve výši 16.098,-K, zamítl (výrok II.) a rozhodl, že žádný z úastník nemá právo na náhradu náklad ízení (výrok III.). Vrchní soud v Olomouci k odvolání žalobkynČ rozsudkem ze dne 2. b ezna 2011, . j. 12 Cmo 13/2010-112, rozsudek insolvenního soudu v zamítavém výroku ve vČci samé a ve výroku o nákladech ízení potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradČ náklad odvolacího ízení (druhý a t etí výrok). Odvolací soud-odkazuje na ustanovení § 198 a § 199 zákona . 182/2006 Sb., o úpadku a zp sobech jeho ešení (insolvenního zákona)-p itakal závČru insolvenního soudu, podle nČhož režim vykonatelných pohledávek má v insolvenním ízení jen ta pohledávka, jejíž vykonatelnost byla doložena ve ejnou listinou nejpozdČji u p ezkumného jednání. Jelikož o pohledávce, která je p edmČtem tohoto ízení (tj. o pohledávce ve výši 19.986,-K /sestávající ze smČnené sumy 19.875,-K a smČneného úroku 111,-K/, ze smČnky vystavené dlužnicí k zajištČní pohledávky ze smlouvy o revolvingové p jce . 45888/04015-dále též jen sporná pohledávka ) bylo rozhodnuto rozhodím nálezem ze dne 3. prosince 2009 a p ezkumné jednání, u nČhož byla sporná pohledávka pop ena, se konalo 21. zá í 2009 (a žaloba v dané vČci byla podána 6. íjna 2009), není pochyb o tom, že s žalobkyní p ihlášenou pohledávkou je nutno nakládat jako s pohledávkou nevykonatelnou . Dále odvolací soud zd raznil, že v rozsahu ástky 16.098,-K doplnila žalobkynČ údaj smČnené sumy do bankosmČnky neoprávnČnČ, uzavíraje, že ujednání o smluvní pokutČ obsažené ve smlouvČ o revolvingové p jce je absolutnČ neplatné pro rozpor s dobrými mravy podle ustanovení § 39 zákona . 40/1964 Sb., obanského zákoníku. Proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve vČci samé podala žalobkynČ dovolání, odkazujíc do jeho p ípustnosti na ustanovení § 238a odst. 1 písm. a) a § 237 odst. 1 a 3 zákona . 99/1963 Sb., obanského soudního ádu (dále jen o. s. . ) a spat ujíc zásadní právní význam napadeného rozsudku v ešení otázky, zda se m že pohledávka v rámci insolvenního ízení stát vykonatelnou i po p ezkumném jednání a zda je soud povinen k této vykonatelnosti v rámci incidenního sporu p ihlížet. Jinými slovy, zda lze vykládat ustanovení § 198 odst. 3 insolvenního zákona tak, že k vykonatelnosti pohledávky lze p ihlížet pouze, pokud je doložena do p ezkumného jednání a pak již k vykonatelnosti není možno p ihlížet . Namítá existenci dovolacích d vod podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ., tj. že ízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve vČci a že rozhodnutí odvolacího soudu spoívá na nesprávném právním posouzení vČci. V rovinČ uplatnČných dovolacích d vod zd raz uje, že: Doložení vykonatelnosti do p ezkumného jednání má vliv pouze na to, jak má být pohledávka p ezkoumána-zda jako vykonatelná i jako nevykonatelná. Pokud ale vyjde najevo vykonatelnost pozdČji (a už je to proto, že d íve nebylo rozhodnutí v nalézacím ízení zasláno opat ené doložkou právní moci a vykonatelnosti proto, že se rozhodnutí stalo vykonatelné až po p ezkumném jednání), má to za následek p enesení d kazního b emene. Z toho d vodu soudy nemČly tvrdit, že pohledávka je nevykonatelná, mČly k vykonatelnosti p ihlížet a bylo na žalovaných, aby prokázaly d vod pop ení, p iemž ve smyslu § 199 odst. 2 insolvenního zákona v takovém p ípadČ nem že být d vodem pop ení jiné právní posouzení vČci. P itom d vod pop ení a nep iznání nároku byl založen jen na jiném právním posouzení vČci, což soud nemohl dle ustanovení § 199 odst. 2 insolvenního zákona uinit . Proto požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soud nižších stup zrušil a vČc vrátil soudu prvního stupnČ k dalšímu ízení. První žalovaná považuje rozhodnutí odvolacího soudu za správné a navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání jako nep ípustné odmítl. Dovolání žalobkynČ proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve vČci samé, které není p ípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ., Nejvyšší soud neshledal p ípustným ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. .; proto je podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) o. s. . odmítl. Uinil tak proto, že závČr, podle nČhož rozhodnou dobou pro posouzení, zda p ihlášená pohledávka je pohledávkou vykonatelnou, je i v insolvenních pomČrech doba konání p ezkumného jednání o pohledávce, Nejvyšší soud formuloval v usnesení ze dne 18. ervence 2013, sen. zn. 29 NSýR 25/2011, které bylo dne 13. listopadu 2013 schváleno obanskoprávním a obchodním kolegiem Nejvyššího soudu k uve ejnČní ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek. Jinými slovy-promítnuto do pomČr projednávané vČci-skutenost, že v dobČ po p ezkumném jednání, u nČhož první žalovaná spornou pohledávku pop ela, byl vydán rozhodí nález, jímž bylo rozhodnuto o zaplacení sporné pohledávky, nemá žádný vliv ani na aktivní vČcnou legitimaci k podání žaloby o urení pop ené pohledávky, ani na okruh d vod , pro které spornou pohledávku první žalovaná pop ela (mohla pop ít). Výrok o náhradČ náklad dovolacího ízení se opírá o ustanovení § 243b, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ., když dovolání žalobkynČ bylo odmítnuto a vznikla jí povinnost hradit první žalované úelnČ vynaložené náklady dovolacího ízení. Ty v dané vČci sestávají z odmČny advokáta za jeden úkon právní služby (vyjád ení k dovolání ze dne 25. srpna 2011) urené podle vyhlášky . 177/1996 Sb., o odmČnách advokát a náhradách advokát za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znČní úinném do 31. prosince 2012. Incidenní spor o urení (pop ení) pravosti pohledávky je ve smyslu ustanovení § 9 odst. 3 písm. a) advokátního tarifu sporem o urení, zda tu je právní vztah nebo právo, u kterého se považuje za tarifní hodnotu ástka 25.000,-K. Tomu odpovídá (dle § 7 bodu 5 advokátního tarifu) mimosmluvní odmČna ve výši 2.100,-K. Spolu s náhradou hotových výdaj podle ustanovení § 13 odst. 3 advokátního tarifu ve výši 300,-K a s náhradou za 21% da z p idané hodnoty ve výši 504,-K (§ 137 odst. 3 o. s. .) tak dovolací soud p iznal první žalované k tíži žalobkynČ celkem ástku 2.904,-K. Výrok o náhradČ náklad dovolacího ízení ve vztahu mezi žalobkyní a druhou žalovanou je od vodnČn tím, že druhé žalované podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly. Rozhodné znČní obanského soudního ádu pro dovolací ízení (do 31. prosince 2012) se podává z bodu 7., lánku II., zákona . 404/2012 Sb., kterým se mČní zákon . 99/1963 Sb., obanský soudní ád, ve znČní pozdČjších p edpis , a nČkteré další zákony. Toto usnesení se považuje za doruené okamžikem zve ejnČní v insolvenním rejst íku; úastník m incidenního sporu se však doruuje zvláštním zp sobem. Proti tomuto usnesení není p ípustný opravný prost edek. Nesplní-li povinná dobrovolnČ, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, m že se oprávnČná domáhat výkonu rozhodnutí.

V BrnČ 28. listopadu 2013 JUDr. Petr G e m m e l , v. r. p edseda senátu Za správnost vyhotovení: Marie Pezlarová