29 Cdo 3219/2008
Datum rozhodnutí: 09.03.2009
Dotčené předpisy:





29 Cdo 3219/2008


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ivany Štenglové a soudců Mgr. Petra Šuka a Mgr. Filipa Cilečka v právní věci navrhovatele Ing. A. H., zastoupeného Mgr. L. Z., advokátem, za účasti U. T., a. s., zastoupené JUDr. M. V., advokátkou, o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady konané dne 12. srpna 2005, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 74 Cm 83/2007, o dovolání navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. února 2008, č. j. 3 Cmo 468/2007-79, takto:


I. Dovolání se odmítá.


II. Navrhovatel je povinen zaplatit společnosti U. T., a. s. na náhradu nákladů dovolacího řízení do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí částku 4.819,50,-Kč, k rukám její zástupkyně.


O d ů v o d n ě n í:


V záhlaví označeným usnesením Vrchní soud v Praze potvrdil k odvolání navrhovatele usnesení ze dne 18. září 2007, č. j. 74 Cm 83/2007-53, jímž Městský soud v Praze zamítl návrh na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady U. T., a. s. (dále jen společnost ) konané dne 12. srpna 2005, jímž bylo rozhodnuto o přechodu všech ostatních akcií společnosti na osobu hlavního akcionáře podle ustanovení § 183i a následujících zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen obch. zák. ).


Proti usnesení odvolacího soudu podal navrhovatel dovolání, namítaje, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Namítá, že úprava práva výkupu účastnických cenných papírů není v souladu s ústavním pořádkem. Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí spatřuje v řešení otázek:


1) jaká je lhůta pro svolání valné hromady, na jejímž pořadu jednání je uplatnění práva výkupu účastnických cenných papírů podle ustanovení § 183i a následujících obch. zák.,


2) zda při absenci obligatorního dohledu Č. n. b. (z hlediska názoru Ústavního soudu) je možné považovat využití práva výkupu účastnických cenných papírů za jsoucí v souladu s principem rovnosti přístupu k akcionářům a


3) zda je v souladu se zákonem, aby důkazní břemeno ohledně veškerých žalobních tvrzení leželo výhradně na straně navrhovatele, když - pokud jde o stav majetku společnosti a pravděpodobné budoucí hospodářské výsledky - se většina znaleckých posudků opírá o podklady představenstva a akcionář nemá možnost tyto údaje nijak ověřit, nedošlo takovým postupem v tomto případě k porušení principu rovnosti zbraní.


Společnost ve vyjádření k dovolání navrhuje, aby je Nejvyšší soud odmítl.


Nejvyšší soud dovolání podle ustanovení § 243b odst. 5, § 218 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), odmítl.


Učinil tak proto, že první dovolatelem předloženou otázku Nejvyšší soud zodpověděl v usnesení ze dne 25. března 2008, sp. zn. 29 Cdo 866/2007, uveřejněném v časopise Soudní judikatura, číslo 9, ročník 2008, pod číslem 131, v němž formuloval a odůvodnil závěr, s nímž je napadené rozhodnutí v souladu a podle kterého lhůta ke svolání valné hromady na žádost akcionáře podle § 183i obch. zák. činí 15 dnů.


Otázku ústavnosti ustanovení § 183i až § 183n obch. zák. pak vyřešil Ústavní soud v nálezu ze dne 27. března 2008, sp. zn. Pl ÚS 56/2005, uveřejněném pod číslem 257/2008 Sb., jímž zamítl i návrh na zrušení těchto ustanovení ve znění před novelou provedenou zákonem č. 377/2005 Sb. (tj. ve zněním rozhodném pro projednávanou věc), původně vedený pod sp. zn. Pl ÚS 53/2005 (viz odst. 1 až 3 označeného nálezu).


Jelikož návrh dovolatele nebyl zamítnut pro neunesení důkazního břemene, nemůže se řešení třetí dovolatelem položené otázky projevit v jeho poměrech a pro její posouzení tudíž založit přípustnost dovolání nelze (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 27/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).


Konečně námitka, podle níž je řízení postiženou vadou, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, nezahrnuje podmínku existence právní otázky zásadního významu a připustit dovolání k jejímu přezkoumání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nelze (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2006, pod číslem 130 a ze dne 15. listopadu 2007, sp. zn. III. ÚS 372/06).


Důvod připustit dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. tudíž Nejvyšší soud neměl a podle jiných ustanovení občanského soudního řádu dovolání být přípustné nemůže.


Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání navrhovatele bylo odmítnuto a společnosti vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Ty sestávají z odměny za zastupování advokátkou za řízení v jednom stupni (za dovolací řízení), jejíž výše se určuje podle vyhlášky č. 484/2000 Sb. (dále jen vyhláška ). Podle ustanovení § 7 písmeno g), § 10 odst. 3, § 14 odst. 1, § 15 vyhlášky činí sazba odměny 7.500,-Kč. Takto určená sazba se podle § 18 odst. 1 vyhlášky snižuje o 50%, tj. na částku 3.750,-Kč, jelikož zástupkyně společnosti učinila v dovolacím řízení pouze jediný úkon právní služby (vyjádření k dovolání). Spolu s náhradou hotových výdajů dle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 300,- Kč a náhradou za 19 % daň z přidané hodnoty ve výši 769,50 Kč podle ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. tak dovolací soud přiznal společnosti k tíži dovolatele celkem 4.819,50 Kč.


Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.


Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.


V Brně dne 9. března 2009


JUDr. Ivana Štenglová


předsedkyně senátu