29 Cdo 3210/2009
Datum rozhodnutí: 31.08.2011
Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., § 10 odst. 1 předpisu č. 29/1984Sb., § 11a předpisu č. 29/1984Sb., § 1 odst. 2 předpisu č. 230/1991Sb., § 3 předpisu č. 230/1991Sb., § 4 předpisu č. 92/1991Sb., § 19 ZKV




29 Cdo 3210/2009

ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Filipa Cilečka v právní věci žalobkyně hlavního města Prahy, se sídlem v Praze 1 Starém Městě, Mariánské nám. 2, PSČ 110 01, identifikační číslo osoby 00 06 45 81, zastoupené JUDr. Richardem Syslem, advokátem, se sídlem v Praze 7, Ortenovo nám. 16, PSČ 170 00, proti žalovanému Mgr. T. L., advokátu, jako správci konkursní podstaty úpadkyně VSZP, a. s., identifikační číslo osoby 45 27 33 75, zastoupenému JUDr. Josefem Cupkou, advokátem, se sídlem v Praze 2, Trojanova 18, PSČ 120 00, za účasti Střední odborné školy a Středního odborného učiliště , Praha 10, Weilova 4, identifikační číslo osoby 00 49 70 70, jako vedlejšího účastníka na straně žalobkyně, zastoupeného JUDr. Richardem Syslem, advokátem, se sídlem v Praze 7, Ortenovo nám. 16, PSČ 170 00, o vyloučení nemovitosti ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 58 Cm 59/2005, o dovolání žalobkyně a vedlejšího účastníka proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 1. dubna 2009, č. j. 13 Cmo 121/2008-169, takto:

I. Dovolání vedlejšího účastníka se odmítá.
II. Dovolání žalobkyně se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:



Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 13. května 2007, č. j. 58 Cm 59/2005-137, ve znění usnesení ze dne 13. června 2007, č. j. 58 Cm 59/2005-141, uložil žalovanému povinnost vyloučit ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně Vodní stavby, a. s. ve výroku rozhodnutí specifikovaný pozemek (dále jen sporný pozemek ).
Soud prvního stupně vyšel z toho, že:
1) Rozhodnutím ze dne 26. dubna 1991, č. 282/1991 ministr průmyslu České republiky podle ustanovení § 10 a § 11a zákona č. 29/1984 Sb., o soustavě základních a středních škol (školský zákon), převzal na základě hospodářské smlouvy ze státního podniku Vodní stavby (dále jen státní podnik ) jeho vnitřní organizační jednotku Střední odborné učiliště stavební a majetek, s nímž v rámci státního podniku hospodařila ke dni 30. dubna 1991 a zřídil s účinností od 1. května 1991 příspěvkovou organizaci Střední odborné učiliště stavební, do které výše uvedený majetek vložil a vydal její zřizovací listinu.
2) Právním nástupcem výše uvedeného učiliště je Střední odborná škola a Střední odborné učiliště (vedlejší účastník na straně žalobkyně), jehož zřizovatelem je žalobkyně.
3) Hospodářskou smlouvou ze dne 14. června 1991 (včetně dílčího delimitačního protokolu) a hospodářskou smlouvu ze dne 1. prosince 1991 právo hospodaření ke spornému pozemku ze státního podniku na vedlejšího účastníka převedeno nebylo.
4) Státní podnik (jednající svým likvidátorem) v roce 2000 vlastnictví vedlejšího účastníka (správně vlastnictví České republiky a právo hospodaření vedlejšího účastníka ) ke stavbě nacházející se na sporném pozemku uznal .
5) Dle katastru nemovitostí je vlastníkem budovy nacházející se na sporném pozemku žalobkyně a vlastníkem sporného pozemku úpadkyně.
Odkazuje na ustanovení § 10 a § 11 školského zákona a na ustanovení § 4 zákona č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby (dále jen zákon o velké privatizaci ), jakož i na ustanovení § 1 odst. 1, § 2 odst. 3 a § 19 odst. 1 a 2 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále jen ZKV ), soud prvního stupně zdůraznil, že ohledně sporného pozemku nebyla vyřešena právní situace o právu hospodaření, resp. vlastnictví k tomuto pozemku ve vztahu k žalobkyni nebo vedlejšímu účastníkovi, ačkoli tato právní situace vyřešena být měla . Státní podnik měl podle školského zákona vyčlenit sporný pozemek ze svého majetku a naložit s ním tak, aby tento pozemek mohl plnit účel spolu s objektem, který je na něm postaven. Tímto objektem je a bylo střední odborné učiliště a na sporném pozemku se nachází budova tohoto učiliště (školy) . Sporný pozemek měl být vyčleněn tak, aby se nestal předmětem postupů podle zákona o velké privatizaci; stalo-li se tak, dostal se sporný pozemek v rozporu s odpovídající právní úpravou do majetku úpadkyně a nachází se neoprávněně v konkursní podstatě úpadkyně.
Vrchní soud v Praze k odvolání žalovaného rozsudkem ze dne 1. dubna 2009, č. j. 13 Cmo 121/2008-169, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku ve věci samé změnil tak, že žalobu o vyloučení sporného pozemku ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně zamítl.
Odvolací soud cituje ustanovení § 10 odst. 4 školského zákona na rozdíl od soudu prvního stupně, po té, co částečně zopakoval dokazování, uzavřel, že ministerstvo průmyslu ČR rozhodnutím z 26. dubna 1991 č. 282/1991 převzalo na základě hospodářské smlouvy ze státního podniku jeho vnitřní organizační jednotku Střední odborné učiliště stavební, z níž zřídilo k 1. květnu 1991 příspěvkovou organizaci SOŠ (jehož následným zřizovatelem se stal žalobce) a do nějž vložil tento majetek, když zavázal ředitele státního podniku a nově zřízeného učiliště k řádnému předání a převzetí majetku, jenž byl SOŠ svěřen a k provedení delimitace k 30. červnu 1991 . Uvedené vyčlenění majetku se mělo stát hospodářskou smlouvou a delimitačními protokoly, z nichž se podává, že sporný pozemek nebyl SOŠ převeden, resp. bylo výslovně uvedeno, že se mu nepředává . Z uvedených dokumentů je zřejmé, že zakladatel (Ministerstvo průmyslu ČR) SOŠ ponechal vymezení majetku vkládaného do založeného učiliště, jak bude uvedeno v hospodářské smlouvě, v níž vystupoval jako smluvní strana v pozici přejímajícího majetek od státního podniku jako předávajícího, současně SOŠ bylo uvedeno jako smluvní strana majetek přebírající od zakladatele, takže hospodářská smlouva samotná fakticky představuje rozhodnutí zakladatele o majetku převzatého od státního podniku a vloženého do majetku SOŠ, resp. zřízení práva hospodaření k němu, neboť hospodářská smlouva byla zakladatelem, jako jejím účastníkem, podepsána .
Dále odvolací soud konstatoval, že v důsledku převodu majetku podle hospodářské smlouvy právo hospodaření ke spornému pozemku na SOŠ nepřešlo, zůstalo nadále v majetku státního podniku, jenž byl transformován na akciovou společnost, a proto nemohl přejít ani na žalobce podle zákona č. 157/2000 Sb., neboť v době tohoto převodu nebyl ve vlastnictví českého státu, ale úpadkyně . Jelikož žalobce jiné právo svědčící mu ke spornému pozemku než vlastnické neprokazoval, shledal odvolací soud žalobu nedůvodnou . Konečně zdůraznil, že argumentace § 10 a § 11 školského zákona není namístě, neboť tato ustanovení a ani jiná ustanovení tohoto zákona způsob určení majetku převedeného učilištím k hospodaření a k plnění jejich poslání neupravují .
Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobkyně a vedlejší účastník dovolání, odkazujíce co do jeho přípustnosti na ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ) a namítajíce, že spočívá na nesprávném právním posouzení věci, tj. uplatňujíce dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.
Dovolatelé zdůrazňují, že úpadkyně se nemohla stát vlastníkem sporného pozemku, neboť privatizaci tohoto majetku bránilo ustanovení § 4 zákona o velké privatizaci, s tím, že právním předpisem, který zakazoval privatizaci sporného pozemku, byl školský zákon, konkrétně jeho ustanovení § 10 a § 11a .
Dnem zřízení Středního odborného učiliště stavebního (dnem 1. května 1991) státní podnik v důsledku rozhodnutí ministra průmyslu ČR č. 282/1991 pozbyl právo hospodaření ke spornému pozemku, pročež sporný pozemek následně nemohl být zahrnut do privatizačního projektu státního podniku a tudíž nemohl být ani platně převeden na úpadkyni.
Pro případ, že by v roce 1991 nedošlo k platnému převodu práva hospodaření ke spornému pozemku ze státního podniku na právního předchůdce vedlejšího účastníka, by sporný pozemek byl ve vlastnictví České republiky a právo hospodaření k němu by náleželo státnímu podniku. I v tomto případě by byl dán důvod proto, aby soud žalobě vyhověl, neboť za této situace neměl být sporný pozemek do soupisu majetku konkursní podstaty zapsán . Naléhavý právní zájem žalobce a vedlejšího účastníka na vyloučení sporného pozemku z konkursní podstaty je dán i pro tento případ, neboť za této situace by mohli uplatňovat nárok na bezplatný převod vlastnictví ke spornému pozemku vůči státnímu podniku .
Konečně dovolatelé připomínají, že rozhodnutí v dané věci není rozhodnutím o vlastnictví sporného pozemku , když o tom by měl rozhodnout Obvodní soud pro Prahu 10 ve sporu o určení vlastnictví vedeném pod sp. zn. 16 C 35/2009 .
Proto požadují, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud především předesílá, že k 2. květnu 2011 došlo ke změně obchodní firmy úpadkyně z Vodní stavby, a. s. na VSZP, a. s. (k tomu srov. výpis obchodního rejstříku vedeného Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1493); k této skutečnosti přihlédl při označení úpadkyně v záhlaví tohoto rozhodnutí.
Dovolání vedlejšího účastníka Nejvyšší soud odmítl, jakožto podané neoprávněnou osobou podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm. b) o. s. ř. (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. května 2003, sp. zn. 25 Cdo 162/2003, uveřejněné pod číslem 3/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Dovolání žalobkyně je přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř.; není však důvodné.
Skutkový stav věci, jak byl zjištěn soudy nižších stupňů, dovoláním zpochybněn nebyl a Nejvyšší soud z něj při posouzení správnosti právního posouzení věci odvolacím soudem vychází.
Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle ustanovení § 10 odst. 1 školského zákona (v rozhodném znění) střední odborné učiliště nebo středisko praktického vyučování zřizuje nebo zrušuje ústřední orgán státní správy nebo zemědělské nebo jiné družstvo (dále jen družstvo ).
Podle ustanovení § 11a školského zákona státní podnik nebo státní organizace, jejichž vnitřní organizační jednotkou je střední odborné učiliště, převedou nejpozději do 30. 6. 1991 právo hospodaření s majetkem sloužícím ke dni 30. 6. 1990 převážně pro přípravu mládeže na povolání a odborné činnosti na příslušný ústřední orgán státní správy, který zřídí střední odborné učiliště podle § 10. Nemůže-li příslušný ústřední orgán státní správy zřídit z vážných důvodů střední odborné učiliště, převede se souhlasem ministerstva školství právo hospodaření k tomuto majetku na jiný ústřední orgán státní správy, který zřídí střední odborné učiliště ve své působnosti. Rozsah majetku, k němuž je převáděno právo hospodaření, navrhne přejímající ústřední orgán státní správy (odstavec 1).
Podle ustanovení § 1 odst. 2 nařízení vlády č. 230/1991 Sb., před zřízením středního odborného učiliště nebo střediska praktického vyučování ústředním orgánem podnik zruší střední odborné učiliště nebo středisko praktického vyučování jako svou vnitřní organizační jednotku a převede právo hospodaření s majetkem sloužícím ke dni 30. 6. 1990 převážně pro přípravu mládeže na povolání a odborné činnosti na ústřední orgán.
Podle ustanovení § 3 téhož nařízení ústřední orgán, na který podnik převedl nebo převede bezplatně právo hospodaření s majetkem podle § 1 odst. 2 tohoto nařízení, zřídí podle § 1 tohoto nařízení střední odborné učiliště nebo středisko praktického vyučování jako právnickou osobu a převede na ně bezplatně právo hospodaření s tímto majetkem. Obdobně postupuje v případě začlenění tohoto majetku do již zřízeného středního odborného učiliště.
Podle ustanovení § 4 zákona o velké privatizaci majetek nemůže být převáděn podle tohoto zákona ani tehdy, byl-li navržen nebo zařazen k převodu vlastnictví na jiné právnické nebo fyzické osoby podle zvláštních předpisů, dokud není rozhodnuto, že se podle těchto předpisů do seznamu provozních jednotek určených k převodu nezařazuje nebo že byl z tohoto seznamu vyloučen.
Podle ustanovení § 19 ZKV jsou-li pochybnosti, zda věc, právo nebo jiná majetková hodnota náleží do podstaty, zapíše se do soupisu podstaty s poznámkou o nárocích uplatněných jinými osobami anebo s poznámkou o jiných důvodech, které zpochybňují zařazení věci, práva nebo jiné majetkové hodnoty do soupisu (odstavec 1). Soud uloží tomu, kdo uplatňuje, že věc, právo nebo jiná majetková hodnota neměla být do soupisu zařazena, aby ve lhůtě určené soudem podal žalobu proti správci. V případě, že žaloba není včas podána, má se za to, že věc, právo nebo jiná majetková hodnota je do soupisu pojata oprávněně (odstavec 2).
Nejvyšší soud zdůrazňuje, že podle ustáleného výkladu podávaného soudní praxí (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. ledna 1998, sp. zn. 2 Odon 86/97, ze dne 30. května 2002, sp. zn. 2086/2000 a ze dne 24. září 2003, sp. zn. 29 Odo 604/2001, uveřejněné pod čísly 58/1998, 27/2003 a 9/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) k předpokladům, za nichž může soud vyhovět žalobě o vyloučení majetku ze soupisu majetku konkursní podstaty podle ustanovení § 19 odst. 2 ZKV, mimo jiné patří, že osoba, která se domáhá vyloučení majetku ze soupisu, prokázala nejen to, že tento majetek neměl (nebo ke dni rozhodnutí o žalobě již nemá) být do soupisu zařazen, nýbrž i to, že právo, které vylučovalo zařazení majetku do soupisu majetku konkursní podstaty, svědčí jí.
Z výše uvedeného je pak zcela nepochybné, že z hlediska věcné správnosti rozhodnutí odvolacího soudu jsou právně bezvýznamné argumenty žalobkyně, podle nichž se úpadkyně nestala vlastníkem sporného pozemku (z důvodu, že jeho privatizaci bránilo ustanovení § 4 zákona o velké privatizaci) a jeho vlastníkem je Česká republika; předpokladem úspěšnosti žaloby o vyloučení sporného pozemku totiž bylo nejen to, že pozemek (případně) byl do soupisu majetku konkursní podstaty zahrnut neoprávněně, nýbrž i to, že právo vylučující soupis sporného pozemku do konkursní podstaty úpadkyně svědčí žalobkyni. Verze žalobkyně, podle níž právo hospodaření ke spornému pozemku svědčí státnímu podniku (a vlastníkem pozemku je Česká republika), tak je, za stavu, kdy státní podnik žalobu podle ustanovení § 19 odst. 2 ZKV nepodal, bez právního významu.
Se závěrem odvolacího soudu, podle něhož právo, které by vylučovalo soupis sporného pozemku do majetku konkursní podstaty úpadkyně, žalobkyni nesvědčí, se Nejvyšší soud ztotožňuje. Z provedeného dokazování je totiž zřejmé, že právo hospodaření ke spornému pozemku ze státního podniku na ústřední orgán státní správy (potažmo na Střední odborné učiliště stavební) převedeno nebylo, přičemž v katastru nemovitostí je jako vlastník sporného pozemku stále uvedena úpadkyně. Případná ochota státního podniku bezplatně převést vlastnické právo ke spornému pozemku na žalobkyni je za stavu, kdy žalobu o vyloučení sporného pozemku ze soupisu majetku konkursní podstaty státní podnik nepodal pro rozhodnutí ve věci nepodstatná.
Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně podle ustanovení § 243b odst. 2 části věty před středníkem o. s. ř. jako nedůvodné zamítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., když dovolání žalobkyně bylo zamítnuto, dovolání vedlejšího účastníka odmítnuto a žalovanému podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Rozhodné znění občanského soudního řádu, podle kterého Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm (do 31. prosince 2007), se podává z ustanovení § 432 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobu jeho řešení (insolvenčního zákona), podle kterého se pro konkursní a vyrovnací řízení zahájená před účinností tohoto zákona (a tudíž i pro spory vedené na jejich základě) použijí dosavadní právní předpisy, tedy vedle zákona o konkursu a vyrovnání ve znění účinném do 31. prosince 2007 i občanský soudní řád v témže znění.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 31. srpna 2011

JUDr. Petr G e m m e l
předseda senátu