29 Cdo 3183/2009
Datum rozhodnutí: 20.10.2010
Dotčené předpisy: § 243b odst. 1 o. s. ř.




29 Cdo 3183/2009

U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Petra Šuka a Mgr. Filipa Cilečka v právní věci žalobkyně obce Kašava , se sídlem v Kašavě, PSČ 763 19, identifikační číslo osoby 00284050, zastoupené JUDr. Milanem Gabrišem, advokátem, se sídlem v Havířově Městě, Astronautů 859, PSČ 736 01, proti žalovanému JUDr. Z. J. , jako správci konkursní podstaty úpadkyně OAZA KAŠAVA spol. s r. o., identifikační číslo osoby 46976795, o vyloučení nemovitosti ze soupisu majetku konkursní podstaty, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 49 Cm 81/2005, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 8. dubna 2009, č. j. 9 Cmo 36/2009-139, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í:

V záhlaví označeným rozsudkem potvrdil odvolací soud rozsudek ze dne 8. prosince 2008, č. j. 49 Cm 81/2005-105, kterým Krajský soud v Brně zamítl žalobu o vyloučení ve výroku označené nemovitosti (dále jen sporná nemovitost ) ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně OAZA KAŠAVA spol. s r. o. (dále jen úpadkyně ).
Jde přitom o v pořadí druhé rozhodnutí odvolacího soudu, když usnesením ze dne 21. května 2008, č. j. 9 Cmo 71/2008-85, Vrchní soud v Olomouci zrušil rozsudek ze dne 7. prosince 2007, č. j. 49 Cm 81/2005-64 (jímž Krajský soud v Brně žalobě o vyloučení sporné nemovitosti ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně vyhověl) a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Odvolací soud uzavřel, že na sporné nemovitosti vázne zástavní právo zajišťující závazek úpadkyně ze smlouvy o půjčce a žalovaný ji proto sepsal do soupisu majetku konkursní podstaty v souladu s ustanovením § 27 odst. 5 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále jen ZKV ).
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení § 237 odst. 1 písm. b/ a c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ), majíc za to, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (uplatňujíc tak dovolací důvody vymezené v ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř.), a navrhujíc, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Dovolání, jež je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř., Nejvyšší soud odmítl podle § 243b odst. 1 o. s. ř. jako zjevně bezdůvodné.
Učinil tak proto, že se všemi námitkami, jež dovolatelka v rovině dovolacího důvodu vymezeného v ustanovení § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. snáší proti napadenému rozhodnutí, se Nejvyšší soud již vypořádal (v řízení o určení, že sporná nemovitost není zatížena zástavním právem) v rozsudku ze dne 15. června 2010, sp. zn. 21 Cdo 2636/2008, jímž zamítl dovolání obce Kašavy proti rozsudku Krajského soudu v Brně pobočky ve Zlíně ze dne 3. března 2008, sp. zn. 60 Co 383/2005-201 (kterým byl změněn rozsudek Okresního soudu ve Zlíně ze dne 7. června 2005, č. j. 28 C 170/2003-86, tak, že se žaloba o určení neexistence zástavního práva zamítá).
Dovolatelkou vytýkanými vadami přitom řízení zjevně netrpí.
Odvolací soud se neodchýlil od ustálené judikatury vztahující se k posuzování tzv. propadné zástavy, jak tvrdí dovolatelka (naopak uzavřel, že obsahem ujednání ve smlouvě o půjčce tzv. propadná zástava není, přičemž opačné posouzení by vedlo k závěru o neplatnosti nikoliv celé smlouvy, jak požadovala dovolatelka, ale pouze tohoto od ostatního obsahu smlouvy oddělitelného ujednání), a proto ani nebyl povinen v důvodech rozhodnutí vysvětlit , proč se s názory vyjádřenými v ustálené judikatuře neztotožňuje .
Jelikož v důsledku posouzení listiny označené jako smlouva o úvěru jakožto smlouvy o půjčce, uzavřené v souladu s ustanovením § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, nevznikla potřeba doplnit vylíčení rozhodujících skutečností, neporušil odvolací soud ani ustanovení § 118a odst. 2 o. s. ř. (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. dubna 2009, sp. zn. 21 Cdo 3090/2008, uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 1, ročník 2010, pod číslem 6).
Zabývat se dovoláním v této věci meritorně pokládá Nejvyšší soud za dané situace za zbytečné.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními § 243b odst. 5, § 224 a § 142 odst. 1 o. s. ř., když dovolání žalobkyně bylo zamítnuto a žalovanému podle obsahu spisu náklady dovolacího řízení nevznikly. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 20. října 2010

JUDr. Petr G e m m e l
předseda senátu