29 Cdo 3161/2010
Datum rozhodnutí: 31.05.2011
Dotčené předpisy: § 80 písm. c) o. s. ř.



29 Cdo 3161/2010
U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců Mgr. Filipa Cilečka a doc. JUDr. Ivany Štenglové v právní věci navrhovatelky ESA s. r. o. , se sídlem v Kladně, Dubí, Oldřichova 158, PSČ 272 03, identifikační číslo osoby 46351141, zastoupené JUDr. Josefem Vaňkem, advokátem, se sídlem v Kladně, T. G. Masaryka 108, PSČ 272 00, za účasti společnosti 1) p. k. Solvent s. r. o. , se sídlem v Praze 9, K Žižkovu 9/640, identifikační číslo osoby 25069497, zastoupené Mgr. et Mgr. Janem Rabasem, advokátem, se sídlem v Praze 2 Vinohradech, Vinohradská 343/6, PSČ 120 00, a 2) Definite credit s. r. o. , se sídlem v Praze Vysočanech, K Žižkovu 9/640, PSČ 190 00, identifikační číslo osoby 27595714, o určení neplatnosti smlouvy o převodu obchodního podílu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 79 Cm 183/2007, o dovolání navrhovatelky proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 7. dubna 2010, č. j. 14 Cmo 480/2009-107, takto:

I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

V záhlaví označeným usnesením Vrchní soud v Praze potvrdil k odvolání navrhovatelky usnesení ze dne 5. května 2009, č. j. 79 Cm 183/2007-73, jímž Městský soud v Praze zamítl návrh na určení neplatnosti smlouvy o převodu obchodního podílu ve společnosti Mistr Distribuce s. r. o. (dále jen společnost ).
Odvolací soud přitakal soudu prvního stupně v závěru, podle něhož navrhovatelka nemá naléhavý právní zájem na požadovaném určení, a současně uzavřel, že smlouva navrhovatelkou tvrzenou neurčitostí ujednání o výši úplaty ani netrpí.
Proti usnesení odvolacího soudu podala navrhovatelka dovolání, jež Nejvyšší soud podle ustanovení § 243b odst. 5, § 218 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ), odmítl.
Dovolání proti potvrzujícímu výroku usnesení ve věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. (o situaci předvídanou v ustanovení § 237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. nejde), tedy tak, že dovolací soud jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení (§ 242 odst. 3 o. s. ř.) dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Dovolatelka přitom Nejvyššímu soudu žádnou otázku, z níž by bylo možno usuzovat na zásadní právní význam napadeného usnesení, nepředkládá.
Závěr odvolacího soudu, podle něhož dovolatelka nemá na požadovaném určení naléhavý právní zájem ve smyslu ustanovení § 80 písm. c/ o. s. ř., je v souladu s ustálenou judikaturou, z níž plyne, že má-li právní otázka (platnost smlouvy), o níž má být rozhodnuto, povahu předběžné otázky ve vztahu k existenci práva nebo právního vztahu, není dán právní zájem na určení této předběžné otázky, lze-li žalovat přímo na určení existence práva nebo právního vztahu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu uveřejněný pod číslem 68/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Promítnuto do poměrů projednávané věci, v níž navrhovatelka usiluje (jak ostatně i výslovně uvádí v dovolání) o vyjasnění, kdo je společníkem společnosti (majíc za to, že smlouva, jíž převedla 100% obchodní podíl, je neplatná), má posouzení platnosti smlouvy o převodu obchodního podílu povahu předběžné otázky ve vztahu k určení, kdo je (byl) společníkem společnosti. Navrhovatelka, která se původně (z uvedeného pohledu správně) domáhala určení toho, že je společnicí společnosti, se po zápisu fúze sloučením se společností Definite credit s. r. o. měla domáhat určení toho, že ke dni zápisu fúze byla společnicí společnosti (srov. k tomu obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. září 2009, sp. zn. 29 Cdo 673/2008, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 8, ročník 2010, pod číslem 116, či pro poměry družstva usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. března 2007, sp. zn. 29 Odo 208/2005, uveřejněné v témže časopise, číslo 7, ročník 2007, pod číslem 103).
Jakkoliv lze dovolatelce přisvědčit, že odvolací soud neměl dospěl-li k závěru o nedostatku naléhavého právního zájmu na požadovaném určení návrh přezkoumávat po stránce věcné, neboť takový přezkum je podmíněn právě naléhavým právním zájmem, nečiní ani skutečnost, že tak učinil, napadené rozhodnutí zásadně právně významným. Je tomu tak proto, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá především na závěru o neexistenci naléhavého právního zájmu na určení neplatnosti smlouvy. Úvahy odvolacího soudu o platnosti smlouvy o převodu obchodního podílu jsou tak z výše uvedeného důvodu právně bezcenné a v případném dalším řízení z nich soud nebude moci vycházet (srov. k tomu důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. března 1997, sp. zn. 3 Cdon 1338/96, uveřejněného v časopise Soudní judikatura číslo 3, ročník 1997, pod číslem 21). Proto nelze dovolání připustit ani k posouzení správnosti závěru odvolacího soudu, podle něhož smlouva o převodu obchodního podílu namítanou neurčitostí netrpí.
Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání navrhovatelky bylo odmítnuto a ostatním účastníkům náklady dovolacího řízení podle obsahu spisu nevznikly.
Rozhodné znění občanského soudního řádu, podle kterého Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm (od 1. července 2009) se podává z bodu 12., části první, článku II. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 31. května 2011
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu