29 Cdo 315/2011
Datum rozhodnutí: 23.02.2011
Dotčené předpisy: § 44 odst. 1 písm. b) ZKV ve znění do 31.12.2007




29 Cdo 315/2011

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Jiřího Zavázala a Mgr. Filipa Cilečka v konkursní věci úpadce WienInvest s. r. o. , se sídlem v Praze 3, Husinecká 11a, PSČ 130 00, identifikační číslo osoby 63074681, o zrušení konkursu po splnění rozvrhového usnesení, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 88 K 3/2002, o dovolání konkursního věřitele Österreichische Lotterien Gesellschaft m. b. H. , se sídlem ve Vídni, Rennweg 44, A-1038, Rakouská republika, zastoupeného JUDr. Danou Kořínkovou, Ph. D., LL.M., advokátkou se sídlem v Praze 8 - Karlíně, Peckova 9, PSČ 186 00 proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 4. listopadu 2010, č. j. 2 Ko 52/2010-398, takto:

Dovolání se odmítá .

O d ů v o d n ě n í:

Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení ze dne 31. srpna 2010, č. j. 88 K 3/2002-378, jímž Městský soud v Praze zrušil konkurs na majetek úpadce po splnění rozvrhového usnesení a uložil správci konkursní podstaty úpadce, aby do 30 dnů od právní moci usnesení písemně oznámil soudu, zda uzavřel účetní knihy a sestavil účetní závěrku úpadce.
Dovolání v záhlaví označeného konkursního věřitele proti usnesení odvolacího soudu (jímž dovolatel ohlašuje uplatnění všech dovolacích důvodů obsažených v § 241a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu - dále též jen o. s. ř. ), jež může být přípustné jen podle § 237 odst. 1 písm. c/ ve spojení s § 238a odst. 1 písm. a/ o. s. ř., Nejvyšší soud odmítl podle § 243b odst. 5 a § 218 písm. c/ o. s. ř. jako nepřípustné.
Z ustanovení § 44 odst. 1 písm. b/ zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění účinném do 31. prosince 2007, pro věc rozhodném, plyne, že jediným předpokladem, který musí být naplněn k tomu, aby soud podle tohoto ustanovení rozhodl o zrušení konkursu, je, aby bylo splněno rozvrhové usnesení. Odtud také plyne okruh způsobilých námitek, jimiž konkursní věřitel může (ať již v rovině právního posouzení věci nebo vad řízení) brojit proti vydání takového usnesení (tento závěr Nejvyšší soud zformuloval a odůvodnil již v důvodech usnesení uveřejněného pod číslem 21/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (na něž v podrobnostech odkazuje).
Vedle argumentu, že ke zrušení konkursu nemělo dojít, neboť rozvrhové usnesení nebylo ve vztahu ke konkrétnímu věřiteli ještě splněno, je to již jen argument, že vydání usnesení je předčasné, neboť rozvrhové usnesení ještě nenabylo právní moci (povahou věci je dáno, že i kdyby rozvrhové usnesení bylo splněno ještě předtím, než nabylo právní moci, nelze přistoupit ke zrušení konkursu dříve, než se poměry založené rozvrhovým usnesením stanou neměnnými). K témuž závěru se Nejvyšší soud přihlásil i v usneseních ze dne 16 května 2006, sp. zn. 29 Odo 596/2006, ze dne 31. ledna 2007, sp. zn. 29 Odo 1410/2004, ze dne 13. prosince 2007, sp. zn. 29 Cdo 2428/2007 a ze dne 15. dubna 2009, sp. zn. 29 Cdo 189/2009 (jež jsou veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu). Lze si rovněž představit, že důvodem, pro který by konkurs neměl být zrušen ani v případě, že pravomocné rozvrhové usnesení již bylo splněno, je, že po vydání rozvrhového usnesení nastala (vznikla) právní skutečnost, na základě které úpadce nabyl další majetek, např. děděním nebo darovací smlouvou (srov. i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. srpna 2007, sp. zn. 29 Odo 1475/2005, jež je veřejnosti rovněž k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu).
S tímto závěrem, v napadeném usnesení výslovně učiněným a podpořeným odkazem na výše označené usnesení sp. zn. 29 Cdo 2428/2007, se dovolání ani nepokouší polemizovat, když dovolatelovo tvrzení, že ve vztahu k němu nebylo rozvrhové usnesení ještě splněno, je založeno na popření správnosti rozvrhového usnesení (na dovolatelově vlastní, nerealizované, představě o podobě rozvrhového usnesení), k jehož změně opravné prostředky proti usnesení o zrušení konkursu po splnění rozvrhového usneseni neslouží.
V rovině právní proto Nejvyšší soud napadenému rozhodnutí nepřisuzuje zásadní právní význam.
V rovině dovolacího důvodu dle § 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. dovolatel rovněž nepředložil Nejvyššímu soudu k posouzení jiné otázky než ty, jejichž bezvýznamnost shledal Nejvyšší soud již při právním posouzení věci.
K existenci dovolacího důvodu dle § 241a odst. 3 o. s. ř. pak dovolatel nenabízí dovolacímu soudu žádná konkrétní dovolací tvrzení, nehledě k tomu, že u dovolání, jehož přípustnost může být založena jen prostřednictvím § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., nemá dovolatel tento dovolací důvod vůbec k dispozici (srov. přímo dikci § 241a odst. 3 o. s. ř.).
Poměřováno další dovolací argumentací, je dovolání jinak založeno na stejných argumentech, jako jsou ty, s nimž se Nejvyšší soud v téže konkursní věci vypořádal (jako s nedůvodnými) v usnesení ze dne 1. července 2010, sp. zn. 29 Cdo 2177/2008, jímž zamítl dovolání téhož konkursního věřitele proti usnesení, kterým odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o schválení konečné zprávy a vyúčtování odměny a výdajů správce konkursní podstaty úpadce a v usnesení ze dne 1. července 2010, sp. zn. 29 Cdo 3308/2009, jímž odmítl dovolání téhož konkursního věřitele proti usnesení, kterým odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o rozvrhu zpeněženého majetku konkursní podstaty úpadce mezi věřitele. Na tato rozhodnutí (dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu) Nejvyšší soud v podrobnostech odkazuje.
Pro úplnost zbývá dodat, že ve vztahu k usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 3308/2009 je Nejvyššímu soudu v dovolání sepsaném 18. ledna 2011 předkládáno k uvěření, že o ústavní stížnosti dovolatele proti tomuto usnesení dosud nebylo rozhodnuto. Pravdou přitom je, že ústavní stížnost dovolatele proti tomuto usnesení odmítl Ústavní soud již usnesením ze dne 24. listopadu 2010, sp. zn. I. ÚS 2868/10 (dostupným na webových stránkách Ústavního soudu).
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení a zákona o konkursu a vyrovnání (do 31. prosince 2007) plyne z § 432 odst. 1, § 433 bodu 1. a § 434 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 23. února 2011

JUDr. Zdeněk K r č m á ř
předseda senátu