29 Cdo 3144/2010
Datum rozhodnutí: 25.08.2011
Dotčené předpisy: § 243b odst. 5 o. s. ř., § 218 písm. c) o. s. ř.




29 Cdo 3144/2010


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní věci žalobců a/ J. H. a b/ H. H. , obou zastoupených JUDr. Jaroslavou Klímovou, advokátkou, se sídlem v Praze 5, Na Zlíchově 11/244, PSČ 152 00, proti žalované JUDr. J. L. , o vyloučení nemovitostí ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 58 Cm 93/2006, o dovolání žalobců proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 11. března 2009, č. j. 13 Cmo 356/2007-123, takto: I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Vrchní soud v Praze k odvolání žalobců rozsudkem ze dne 11. března 2009, č. j. 13 Cmo 356/2007-123, potvrdil ve výroku ve věci samé rozsudek ze dne 17. května 2007, č. j. 58 Cm 93/2006-81, jímž Městský soud v Praze zamítl žalobu o vyloučení ve výroku označených nemovitostí (dále jen sporné nemovitosti ) ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně.
Podle odvolacího soudu žalobci nepředložili žádný důkaz o tom, že by jim svědčilo jakékoli právo ke sporným nemovitostem, které by bylo důvodem pro jejich vyloučení ze soupisu konkursní podstaty úpadkyně.
Odvolací soud přitakal závěru soudu prvního stupně, podle něhož důvodem pro vyloučení sporných nemovitostí z konkursní podstaty není ani to, že žalobci jako kupující uzavřeli s úpadkyní jako prodávající dne 20. prosince 1993 ohledně sporných nemovitostí kupní smlouvu, neboť vlastnické právo žalobců ke sporným nemovitostem nebylo vloženo do katastru nemovitostí (návrh na jeho vklad byl katastrálním úřadem odmítnut, resp. zamítnut), tudíž nenastaly věcněprávní účinky smlouvy a žalobci vlastnictví ke sporným nemovitostem nenabyli (§ 133 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, dále jen obč. zák. ).
Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání, namítajíce, že spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Dovolatelé připouštějí, že práva z kupní smlouvy nebyla v katastru nemovitostí nikdy zapsána , důvodem, pro který nebylo jejich vlastnické právo vloženo do katastru nemovitostí, však byl nedostatek v evidenci katastru nemovitostí , když tento (podle žalobců) chybně neevidoval úpadkyni jako jejich vlastníka. Jelikož v mezidobí žalovaná v evidenci katastru nemovitostí nepřesnosti odstranila a jako jejich vlastník byla do katastru nemovitostí zapsána úpadkyně, jsou dovolatelé přesvědčeni, že právo vyplývající z kupní smlouvy uzavřené dne 20. prosince 1993 jim stále svědčí .
Proto požadují, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaná považuje rozsudek odvolacího soudu za zcela správný, jak ohledně zjištění skutkového stavu, tak z něho plynoucího právního závěru a navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání zamítl. Zdůrazňuje, že není sporu o tom, že vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí ve prospěch žalobců podle kupní smlouvy uzavřené dne 20. prosince 1993 mezi pozdější úpadkyní jako prodávající a žalobci jako kupujícími nebyl katastrálním úřadem nikdy proveden. Žalobcům tak ke sporným nemovitostem nesvědčí žádné právo, které by vylučovalo jejich zařazení do soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně.
V průběhu dovolacího řízení Městský soud v Praze usnesením ze dne 4. srpna 2010, č. j. 80 K 156/99-1877, které nabylo právní moci dne 13. prosince 2010, zprostil Mgr. M. M. funkce správkyně konkursní podstaty úpadkyně a novou správkyní konkursní podstaty ustavil JUDr. J. L. Ke změně v osobě správkyně konkursní podstaty úpadkyně Nejvyšší soud přihlédl při označení účastníků v záhlaví tohoto rozhodnutí.
Dovolání žalobců proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, které není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a/ a b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ), Nejvyšší soud neshledal přípustným ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.; proto je podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm. c/ o. s. ř. odmítl.
Učinil tak proto, že podle ustáleného výkladu podávaného soudní praxí (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu uveřejněné pod čísly 58/1998, 27/2003 a 9/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) k předpokladům, za nichž může soud vyhovět žalobě o vyloučení majetku ze soupisu majetku konkursní podstaty podle ustanovení § 19 odst. 2 ZKV, mimo jiné patří, že osoba, která se domáhá vyloučení majetku ze soupisu, prokázala nejen to, že tento majetek neměl (nebo ke dni rozhodnutí o žalobě již nemá) být do soupisu zařazen, nýbrž i to, že právo, které vylučovalo zařazení majetku do soupisu majetku konkursní podstaty, svědčí jí.
O tom, že v poměrech projednávané věci se žalobci nestali vlastníky sporných nemovitostí (nositeli práva, které by vylučovalo zařazení sporných nemovitostí do soupisu majetku konkursní podstaty), není pochyb.
Závěr, podle něhož nebylo-li (dosud) právo žalobců z kupní smlouvy ze dne 20. prosince 1993 vloženo do katastru nemovitostí, nemohli se stát vlastníky sporných nemovitostí, vyplývá přímo ze znění ustanovení § 133 odst. 2 obč. zák.
O otázku zásadního právního významu proto nejde.
Pouze v rámci předejití dalších sporů a nad rámec důvodů, pro které shledal dovolání žalobců nepřípustným, poukazuje Nejvyšší soud na to, že tím, jaké účinky na kupní smlouvu, jejíž věcněprávní účinky dosud nenastaly (dosud nebyl povolen zákonem vyžadovaný vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí), má prohlášení konkursu na majetek prodávajícího, se Nejvyšší soud zabýval v rozsudku uveřejněném pod číslem 57/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, na jehož závěry v podrobnostech odkazuje.
Tam uzavřel, že prohlášení konkursu na majetek prodávajícího samo o sobě nemá vliv na platnost sjednané kupní smlouvy ani na její obligační účinky. Nedošlo-li po prohlášení konkursu k odstoupení od kupní smlouvy nebo nezanikla-li tato smlouva po prohlášení konkursu jiným způsobem a nejde-li současně o právní úkon neúčinný, i nadále trvá závazek správce konkursní podstaty převést vlastnické právo k předmětu koupě na kupujícího (k tomu srov. i rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 29/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. června 2007, sp. zn. 29 Odo 584/2005). K možnosti vyloučit majetek z konkursní podstaty i v případě, kdy žalobce v mezidobí neuspěl s vylučovací žalobou, dále viz např. důvody rozsudku uveřejněného pod číslem 24/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. února 2007, sp. zn. 29 Odo 12/2005, uveřejněný v časopise Soudní judikatura č. 7, ročník 2007, pod číslem 106, a důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. července 2009, sp. zn. 29 Cdo 1596/2007.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobců bylo odmítnuto a žalované podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Rozhodné znění občanského soudního řádu, podle kterého Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm (do 31. prosince 2007) se podává z ustanovení § 432 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobu jeho řešení (insolvenčního zákona), podle kterého se pro konkursní a vyrovnací řízení zahájená před účinností tohoto zákona (a tudíž i pro spory vedené na jejich základě) použijí dosavadní právní předpisy, tedy vedle zákona o konkursu a vyrovnání ve znění účinném do 31. prosince 2007 i občanský soudní řád v témže znění.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 25. srpna 2011

JUDr. Filip Cileček
předseda senátu