29 Cdo 3140/2011
Datum rozhodnutí: 26.10.2011
Dotčené předpisy: § 239 odst. 3 o. s. ř.




29 Cdo 3140/2011


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a doc. JUDr. Ivany Štenglové v právní věci žalobce F. Z., proti žalovanému Bytovému družstvu Žižkov, se sídlem v Praze 3, Pod lipami 2511/64, PSČ 130 00, identifikační číslo osoby 00033529, o uložení povinnosti uzavřít smlouvu o převodu bytové jednotky, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 36 Cm 188/1999, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. června 2010, č. j. 11 Cmo 82/2010-158, takto:


I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

V záhlaví označeným usnesením Vrchní soud v Praze potvrdil k odvolání žalobce usnesení ze dne 12. února 2010, č. j. 36 Cm 188/1999-150, ve znění usnesení ze dne 29. července 2010, č. j. 36 Cm 188/1999-162, jímž Městský soud v Praze postupem podle ustanovení § 208 odst. 1 a § 241b odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen o. s. ř. ) odmítl dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. srpna 2009, č. j. 11 Cmo 159/2009-141.
Proti usnesení odvolacího soudu brojil žalobce podáním ze dne 11. listopadu 2010, jež Nejvyšší soud posoudil podle obsahu (§ 41 odst. 2 o. s. ř.) jako dovolání.
Nejvyšší soud dovolání žalobce podle ustanovení § 243b odst. 5, § 218 písm. c/ o. s. ř., odmítl jako nepřípustné, aniž se zabýval tím, zda je splněna podmínka povinného zastoupení dovolatele (srov. ustanovení § 241b odst. 2 část věty za středníkem o. s. ř.).
Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu je upravena v ustanoveních § 237 až § 239 o. s. ř.
Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 o. s. ř. není v dané věci dána proto, že usnesením odvolacího soudu nebylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým by bylo rozhodnuto ve věci samé (usnesení o odmítnutí dovolání pro opožděnost není usnesením ve věci samé).
Podle ustanovení § 238, § 238a ani § 239 o. s. ř. pak dovolání není přípustné proto, že je nelze podřadit pod žádný z tam vymezených případů.
Podle § 239 odst. 3 o. s. ř. je sice dovolání též přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu (žaloby), odvolání ani dovolání však za návrh (žalobu) ve smyslu označeného ustanovení zákona považovat nelze. Z uvedeného plyne, že odmítl-li soud prvního stupně podle § 208 odst. 1 o. s. ř. dovolání jako opožděné, není proti usnesení, kterým odvolací soud toto usnesení potvrdil, dovolání přípustné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2005, sp. zn. 28 Cdo 1313/2005, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 8, ročník 2005, pod číslem 125, jakož i usnesení ze dne Nejvyššího soudu ze dne 29. dubna 2010, sp. zn. 29 Cdo 4942/2008 a ze dne 9. března 2011, sp. zn. 26 Cdo 4640/2010, jež jsou veřejnosti přístupná na webových stránkách Nejvyššího soudu).
Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobce bylo odmítnuto a žalovanému podle obsahu spisu žádné náklady v dovolacím řízení nevznikly.
Rozhodné znění občanského soudního řádu, podle kterého Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm (od 1. července 2009) se podává z bodu 12., části první, článku II. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. října 2011

JUDr. Petr Šuk
předseda senátu