29 Cdo 3123/2015
Datum rozhodnutí: 14.01.2016
Dotčené předpisy: § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř., § 228 odst. 1 písm. a) o. s. ř., § 159 odst. 1 o. s. ř., § 159 odst. 3 o. s. ř.



29 Cdo 3123/2015


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a Mgr. Milana Poláška v právní věci navrhovatelů a) G. P., b) G. M., oběma zastoupeným Mgr. Paolou Spoladore, advokátkou, se sídlem v Praze, Myslíkova 2020/4, PSČ 120 00, za účasti společnosti ALIMENTARE a. s., se sídlem v Přerově, třída gen. Janouška 2854/2, PSČ 750 02, identifikační číslo osoby 60792817, zastoupené JUDr. Milanem Otevřelem, advokátem, se sídlem v Přerově, Mostní 227/4, PSČ 750 02, o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady, vedené u Krajského soudu v Ostravě pobočky v Olomouci, pod sp. zn. 30 Cm 108/2014, o dovolání navrhovatelů proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 8. dubna 2015, č. j. 8 Cmo 26/2015-176, takto:


I. Dovolání se odmítá.
II. Navrhovatelé G. P. a G. M. jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit společnosti ALIMENTARE a. s. na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4.114 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jejího zástupce.

O d ů v o d n ě n í:

Krajský soud v Ostravě pobočka v Olomouci usnesením ze dne 19. listopadu 2014, č. j. 30 Cm 108/2014-145, zamítl návrh na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady společnosti ALIMENTARE a. s. (dále jen společnost ) konané dne 27. června 2014 [výrok I.], a uložil navrhovatelům nahradit společnosti náklady řízení ve výši 12.342 Kč (výrok II.).
Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným usnesením k odvolání navrhovatelů zamítl návrh na přerušení řízení (první výrok), usnesení soudu prvního stupně potvrdil (druhý výrok) a uložil navrhovatelům nahradit společnosti náklady odvolacího řízení ve výši 8.620 Kč (třetí výrok).
Odvolací soud, neshledávaje důvodným návrh na přerušení řízení do skončení řízení o dovolání navrhovatelů proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. dubna 2014, č. j. 8 Cmo 23/2014-248 (dovozuje, že není povinen řízení přerušit), přisvědčil závěru soudu prvního stupně, podle něhož byla napadená usnesení valné hromady přijata stanovami určenou většinou hlasů (4/5 všech hlasů), neboť navrhovatelé, kteří hlasovali proti přijetí napadených usnesení, disponují (oproti svému názoru) pouze 10 % všech hlasů.
Proti usnesení odvolacího soudu (a to v celém rozsahu ) podali navrhovatelé dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen o. s. ř. ). Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a není přípustné ani podle § 237 o. s. ř.
Proti prvnímu výroku usnesení odvolacího soudu není dovolání přípustné podle § 237 o. s. ř. již proto, že nejde o rozhodnutí, kterým se končí odvolací řízení.
V rozsahu, v němž směřuje proti té části druhého výroku napadeného usnesení, jíž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně i ve výroku o nákladech řízení, a proti třetímu výroku usnesení o nákladech odvolacího řízení, je dovolání objektivně nepřípustné [§ 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jež je veřejnosti dále dostupné stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu přijatá po 1. lednu 2001 na webových stránkách dovolacího soudu).
Konečně dovolání není přípustné ani proti té části druhého výroku napadeného usnesení, v níž odvolací soud potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé.
Závěr, podle něhož odvolací soud mohl v projednávané věci rozhodnout, aniž by přerušil (odvolací) řízení, je v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. června 2013, sp. zn. 26 Cdo 1282/2013, ze dne 12. prosince 2013, sp. zn. 29 Cdo 3694/2013, či ze dne 27. května 2015, sp. zn. 29 Cdo 343/2014). Ostatně s ohledem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. ledna 2016, sp. zn. 29 Cdo 2639/2014, jímž Nejvyšší soud (mimo jiné) zamítl dovolání navrhovatelů proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. dubna 2014, č. j. 8 Cmo 23/2014-248, jsou námitky dovolatelů založené na výkladu § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. bezpředmětné.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 in fine o. s. ř.).
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (od 1. ledna 2014) se podává z článku II. bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinní, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 14. ledna 2016

JUDr. Petr Šuk předseda senátu