29 Cdo 3102/2015
Datum rozhodnutí: 14.01.2016
Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř.



29 Cdo 3102/2015

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce Artefa s. r. o. , se sídlem v Řepově 187, PSČ 293 01, identifikační číslo osoby 28448979, zastoupené JUDr. Martinem Klímou, advokátem, se sídlem v Mladé Boleslavi, tř. Václava Klementa 203/9, PSČ 293 01, proti žalovanému J. Š. , zastoupenému Mgr. Petrem Svítkem, advokátem, se sídlem v Trutnově, Krakonošovo náměstí 74, PSČ 541 01, o zaplacení 669.188 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 6 C 1/2014, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. března 2015, č. j. 47 Co 385/2014-77, takto:

I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 12.826 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupce.

Odůvodnění:

Žalobce se domáhal zaplacení částky 500.000 Kč z titulu smluvní pokuty za porušení povinnosti uzavřít smlouvu o převodu obchodního podílu dle smlouvy o smlouvě budoucí a zaplacení částky 169.188 Kč z titulu náhrady tím způsobené škody.
Okresní soud v Trutnově rozsudkem ze dne 29. října 2014, č. j. 6 C 1/2014-48, zamítl žalobu o zaplacení 669.188 Kč s příslušenstvím (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
V záhlaví označeným rozsudkem Krajský soud v Hradci Králové k odvolání žalobce potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
Odvolací soud (mimo jiné) neshledal nárok na zaplacení smluvní pokuty důvodný proto, že se žalovaný dovolatelem tvrzeného porušení sjednané právní povinnosti (totiž bezdůvodného odmítnutí návrhu na uzavření smlouvy o převodu obchodního podílu) nedopustil (neboť dovolatel žádný návrh na uzavření smlouvy o převodu obchodního podílu žalovanému nepředložil), a smlouva o smlouvě budoucí následně zanikla v důsledku odstoupení žalovaného.
Proti rozsudku odvolacího soudu (a to pouze v rozsahu, v němž bylo rozhodnuto o nároku na zaplacení smluvní pokuty) podal žalobce dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen o. s. ř. ). Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a není přípustné ani podle § 237 o. s. ř.
Závěr, podle něhož přechodné ustanovení § 3030 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z. ), nelze vykládat tak, že by způsobovalo (umožňovalo) pravou zpětnou účinnost ustanovení § 1 až 14 o. z. na dříve (do 31. prosince 2013) vzniklé právní vztahy (poměry), Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil v rozsudku ze dne 16. června 2015, sp. zn. 21 Cdo 3612/2014, uveřejněném pod číslem 4/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek; řešení otázky aplikace § 1 až § 14 o. z. na vztahy posuzované v projednávané věci tudíž dovolání nečiní přípustným.
Namítá-li dovolatel, že žalovaný ve skutečnosti pozbyl zájem na uzavření smlouvy o převodu obchodního podílu a porušoval další povinnosti, k jejichž plnění se zavázal smlouvou o smlouvě budoucí, a soudy měly proto upřednostnit korektiv dobrých mravů , jednak přehlíží, že se zaplacení smluvní pokuty domáhal pro bezdůvodné odmítnutí návrhu na uzavření smlouvy o převodu obchodního podílu (a nikoliv pro porušení jiných povinností), a jednak těmito námitkami ve skutečnosti (nepřípustně) brojí proti skutkovým závěrům odvolacího soudu, podle nichž se žalovaný dovolatelem vytýkaných jednání nedopustil, aniž v této souvislosti otevírá jakoukoliv otázku hmotného či procesního práva, na jejímž řešení spočívá napadené rozhodnutí a jež by splňovala některý z předpokladů přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř.
Výtka dovolatele, podle níž je smlouva o převodu obchodního podílu, uzavřená následně mezi žalovaným a třetí osobou neplatná, nezakládá přípustnost dovolání již proto, že na jejím posouzení napadené rozhodnutí (správně) nespočívá. Otázka platnosti následně uzavřené smlouvy je pro posouzení žalobou uplatněného nároku na zaplacení smluvní pokuty zcela bez významu. Pouze na okraj a bez vlivu na závěr o nepřípustnosti dovolání lze k otázce platnosti smlouvy uzavřené mezi budoucím prodávajícím a třetí osobou v rozporu se závazkem převzatým smlouvou o smlouvě budoucí poukázat na ustálenou judikaturu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. října 1997, sp. zn. 2 Cdon 1505/97, uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 3, ročník 1998, pod číslem 22, či rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 15. června 2011, sp. zn. 31 Cdo 4308/2009, uveřejněný pod číslem 143/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 in fine o. s. ř.).
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (od 1. ledna 2014) se podává z článku II. bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 14. ledna 2016

JUDr. Petr Šuk předseda senátu