29 Cdo 3087/2016
Datum rozhodnutí: 21.12.2016
Dotčené předpisy: § 113 odst. 5 obch. zák., § 113 odst. 6 obch. zák., § 148 odst. 5 obch. zák. ve znění do 31.12.2013, § 131 odst. 1 obch. zák.



29 Cdo 3087/2016


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci navrhovatele R. V., zastoupeného Mgr. Janem Šarmanem, advokátem, se sídlem v Brně, Pekárenská 330/12, PSČ 602 00, za účasti společnosti VV SKLO s. r. o. , se sídlem v Křižanově, Na Zahrádkách 426, PSČ 594 51, identifikační číslo osoby 26282135, zastoupené Mgr. Robertem Plickou, advokátem, se sídlem v Praze, Národní 58/32, PSČ 110 00, o vyslovení neplatnosti rozhodnutí jediného společníka při výkonu působnosti valné hromady, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 50 Cm 302/2012, o dovolání navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. února 2016, č. j. 5 Cmo 221/2015-348, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
O d ů v o d n ě n í:

Krajský soud v Brně usnesením ze dne 27. dubna 2015, č. j. 50 Cm 302/2012-213, vyslovil neplatnost usnesení valné hromady společnosti VV SKLO s. r. o. (dále jen společnost ) ze dne 25. dubna 2012 o udělení souhlasu s převzetím uvolněného obchodního podílu ve výši 50 % společnicí J. V. po zániku účasti společníka R. V. a o změně společenské smlouvy (výroky I. a II.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III.).
V záhlaví označeným usnesením Vrchní soud v Olomouci k odvolání společnosti rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že návrh na vyslovení neplatnosti rozhodnutí jediného společníka v působnosti valné hromady ze dne 25. dubna 2012 zamítl (první výrok) a rozhodl o nákladech řízení (druhý výrok).
Proti usnesení odvolacího soudu podal navrhovatel dovolání, jež považuje za přípustné podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen o. s. ř. ) k řešení otázky obnovení účasti společníka, jehož obchodní podíl byl postižen exekučním příkazem, ve společnosti s ručením omezeným, po dobrovolné úhradě exekuce postihující obchodní podíl , maje za to, že odvolací soud uvedenou otázku vyřešil v rozporu se závěry formulovanými Nejvyšším soudem v rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 20. května 2015, sp. zn. 31 Cdo 2827/2012, uveřejněném pod číslem 109/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen R 109/2015 ), který je veřejnosti dále dostupný, stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu přijatá po 1. lednu 2001, na webových stránkách Nejvyššího soudu.
Nejvyšší soud dovolání, jež nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř., odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř., neboť není přípustné ani podle § 237 o. s. ř.
I podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013 platí, že spočívá-li rozhodnutí, jímž odvolací soud změnil rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že návrh na zahájení řízení zamítl, na posouzení více právních otázek, z nichž každé samo o sobě vede k zamítnutí návrhu, není dovolání ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř. přípustné, jestliže řešení některé z těchto otázek nebylo dovoláním zpochybněno nebo jestliže některá z těchto otázek nesplňuje předpoklady vymezené v ustanovení § 237 o. s. ř.
Je tomu tak proto, že dovolací soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody, včetně jejich obsahového vymezení, a z jiných než dovolatelem uplatněných důvodů napadené rozhodnutí přezkoumat nemůže (srov. ustanovení § 242 odst. 3 věty první o. s. ř. a např. důvody nálezu Ústavního soudu ze dne 11. listopadu 2009, sp. zn. IV. ÚS 560/08, uveřejněného pod číslem 236/2009 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu). Věcný přezkum posouzení ostatních právních otázek nemůže za tohoto stavu ovlivnit výsledek řízení a dovolání je tak nepřípustné jako celek (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. října 2013, sp. zn. 29 Cdo 2303/2013, či obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. května 1999, sp. zn. 2 Cdon 808/97, uveřejněné pod číslem 27/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. ledna 2002, sp. zn. 20 Cdo 910/2000, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 3, ročník 2002, pod číslem 54, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003, uveřejněné pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek; označená rozhodnutí jsou veřejnosti dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu.).
Odvolací soud v projednávané věci uzavřel, že účast dovolatele ve společnosti se neobnovila nejen proto, že ke dni 25. dubna 2012, kdy zbývající společnice rozhodla o naložení s uvolněným obchodním podílem, nedošlo k zániku účinků vydaného exekučního příkazu (řešení této otázky dovolatel zpochybňuje), ale taktéž proto, že dovolateli již bylo na vypořádací podíl poskytnuto částečné plnění a dovolatel je ve lhůtě předpokládané ustanovením § 148 odst. 4 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále též jen obch. zák. ), ve znění účinném do 31. prosince 2012, společnosti nenahradil. Současně odvolací soud dovodil, že dovolateli již ani nesvědčí aktivní věcná legitimace k napadení rozhodnutí jediného společníka (§ 131 odst. 1 obch. zák.), neboť byl dne 3. června 2013 odvolán z funkce jednatele.
Přestože jak závěr o neobnovení účasti dovolatele proto, že nenahradil společnosti v souladu s § 148 odst. 4 obch. zák., v rozhodném znění, plnění poskytnuté na vypořádací podíl, tak i závěr o nedostatku aktivní věcné legitimace obstojí (každý sám o sobě) v případě jejich správnosti jako samostatný důvod pro zamítnutí návrhu, dovolatel je nenapadá a dovolacímu přezkumu je neotevírá. Za této situace pak dovolání není přípustné ani k přezkoumání dovoláním otevřené otázky (ani případný závěr o nesprávnosti řešení přijatého odvolacím soudem by nemohl vést ke zrušení či změně napadeného rozhodnutí a neprojevil by se tak v poměrech dovolatele založených tímto rozhodnutím).
Pouze pro úplnost a bez vlivu na závěr o nepřípustnosti dovolání z výše popsaného důvodu pak Nejvyšší soud podotýká, že závěr odvolacího soudu, podle něhož nedošlo před 25. dubnem 2012 (kdy zbývající společnice přijala v působnosti valné hromady napadená rozhodnutí) k obnovení účasti dovolatele (zaniklé podle § 148 obch. zák., ve znění účinném do 31. prosince 2012, v důsledku postižení jeho obchodního podílu exekučním příkazem ze dne 10. dubna 2012) ve společnosti jen proto, že dovolatel 16. dubna 2012 zaplatil k rukám exekutora 16.000 Kč na výživné za měsíce březen a duben 2012, je v souladu s R 109/2015.
Dovozuje-li dovolatel opak (maje za to, že zaplatil-li dlužné výživné na nezletilé děti za měsíce březen a duben 2012 ve výši 16.000 Kč dne 16. dubna 2012, zanikly účinky vydaného exekučního příkazu a podle R 109/2015 došlo k obnovení jeho účasti ve společnosti), přehlíží, že (podle skutkových zjištění odvolacího soudu) uhrazením částky 16.000 Kč nebyla vymožena celá pohledávka, pro niž byla nařízena exekuce a vydán exekuční příkaz k postižení obchodního podílu (exekuce nebyla nařízena toliko pro dlužné výživné za měsíce březen a duben 2012) a že tudíž v důsledku zaplacení částky 16.000 Kč soudnímu exekutorovi nedošlo k zániku účinků vydaného exekučního příkazu podle § 47 odst. 5 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád), ve znění účinném do 31. prosince 2012.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z článku II bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 21. prosince 2016

JUDr. Petr Šuk
předseda senátu