29 Cdo 3034/2012
Datum rozhodnutí: 25.09.2014
Dotčené předpisy: § 23 a násl. předpisu č. 72/1994Sb.



29 Cdo 3034/2012


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a Mgr. Ing. Davida Bokra v právní věci navrhovatele J. C. , zastoupeného JUDr. Petrem Jantačem, advokátem, se sídlem v Praze 10, Bratří Čapků 1851/24, PSČ 101 00, za účasti 1) Bytového družstva Krov , se sídlem v Praze 2, Polská 60-62, č.p. 2269, PSČ 120 00, identifikační číslo osoby 61463256, 2) M. P. , 3) M. P. , 4) Ing. V. S. , 5) J. S. , 6) Ing. J. P. , a 7) A. P. , všech zastoupených JUDr. Ivem Palkoskou, advokátem, se sídlem v Kladně, Kleinerova 1504, PSČ 272 01, o nahrazení projevu vůle k uzavření smlouvy o převodu garáže a podání prohlášení vlastníka, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 52 Cm 207/2003, o dovolání navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 9. února 2012, č. j. 11 Cmo 217/2011-399, takto:
Dovolání se zamítá . O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze usnesením ze dne 11. února 2011, č. j. 52 Cm 207/2003-274, rozhodl o části uplatněného nároku tak, že uložil účastníkům 1) až 7) povinnost učinit a podat u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu řádné a úplné prohlášení vlastníka dle § 4 zákona č. 72/1994 Sb., kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorům a doplňují některé zákony (dále jen zákon o vlastnictví bytů ), a to včetně všech náležitostí, údajů, prohlášení a listin dle § 4 odst. 2 a 3 zákona o vlastnictví bytů, týkající se budovy postavené na pozemcích parc. č. 2427/2, parc. č. 2427/3, parc. č. 2427/4, parc. č. 2427/5 a parc. č. 2427/6 zapsaných na LV č. 2350 a na pozemku parc. č. 2428/2 zapsaném na LV č. 2426, vše v katastrálním území V., hl. m. Praha, a to do 30 dnů od právní moci rozhodnutí .
K odvolání účastníků 1) až 7) Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením změnil rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že návrh, aby byla účastníkům uložena povinnost učinit řádné a úplné prohlášení vlastníka podle § 4 zákona o vlastnictví bytů blíže specifikované ve výroku rozhodnutí, zamítl.
Odvolací soud vyšel z toho, že:
1) Žalovaní jsou spoluvlastníky budovy s garážemi na pozemcích parc. č. 2427/2 až 2427/6 (LV č. 2350) a 2428/2 (LV č. 2426), v katastrálním území V., hl. m. Praha. K původní stavbě s pěti garážemi z roku 1935 byla přistavěna další garáž (bez čísla popisného či evidenčního) v roce 1958 (dále jen sporná garáž ).
2) Původním vlastníkem sporné garáže bylo Lidové bytové družstvo v Praze. Navrhovateli byla sporná garáž přidělena do užívání rozhodnutím ONV Praha 2 ze dne 12. listopadu 1985 jako náhrada za vyklizenou a zbouranou garáž v domě na adrese Š., P. Navrhovatel garáž následně užíval na základě hospodářské smlouvy o dočasném užívání ze dne 20. května 1987 uzavřené s Lidovým bytovým družstvem v Praze, jehož členem se stal dne 24. června 1991.
3) Navrhovatel požádal Lidové bytové družstvo v Praze o převod garáže do vlastnictví dne 3. dubna 1992.
4) Lidové bytové družstvo v Praze bylo k 26. červnu 1992 zrušeno bez likvidace a jeho právním nástupcem se stalo (mimo jiné) Bytové družstvo Praha 2.
5) Bytové družstvo Praha 2 uzavřelo 30. dubna 1993 s navrhovatelem jakožto svým členem nájemní smlouvu týkající se předmětné garáže.
6) Navrhovatel požádal Bytové družstvo Praha 2 o převod garáže do vlastnictví dne 24. června 1994, uvedené družstvo však bylo zrušeno bez likvidace rozdělením na 50 nástupnických družstev, včetně Bytového družstva Krov (dále též jen družstvo ). Bytové družstvo Praha 2 bylo ke dni 30. srpna 1994 vymazáno z obchodního rejstříku.
7) Družstvo učinilo prohlášení vlastníka (dle § 4 zákona o vlastnictví bytů), jehož součástí není přístavba, v níž je sporná garáž umístěna.
8) Navrhovatel požádal družstvo o převod garáže do vlastnictví dne 29. června 1995. Družstvo spornou garáž odmítlo na navrhovatele převést, neboť není jeho členem.
9) Smlouva o nájmu sporné garáže, uzavřená mezi navrhovatelem jakožto nájemcem a právním předchůdcem družstva, zanikla výpovědí družstva. V řízení o vyklizení sporné garáže soudy posoudily výpověď jako platnou.
10) Žalobu navrhovatele, jíž se domáhal určení, že je členem družstva, zamítl Krajský obchodní soud v Praze rozsudkem ze dne 27. ledna 1998, č. j. 22 Cm 246/96-14 (ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 16. ledna 2002, č. j. 7 Cmo 249/2001-104, a usnesením Nejvyššího soudu ze dne 30. října 2002, č. j. 29 Odo 277/2002-146).
Na takto ustaveném základu odvolací soud nejprve zdůraznil, že otázka členství navrhovatele v družstvu byla pravomocně vyřešena výše citovanými rozhodnutími, jimiž jsou soudy v projednávané věci vázány. Ustanovení § 23 a následující zákona o vlastnictví bytů přitom předpokládají, že byt, ateliér či garáž v budově ve vlastnictví družstva družstvo převede svému členovi, který je současně nájemcem. Přestože navrhovatel byl v době podání výzvy o bezplatný převod sporné garáže jejím nájemcem na základě platné nájemní smlouvy, po rozdělení Bytového družstva Praha 2 se stal členem jiného nástupnického družstva než Bytového družstva Krov, do jehož vlastnictví přešel dům i s pozemky, na nichž se nachází přístavba sporné garáže. Jestliže s tím nesouhlasil, měl v souladu s § 242 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen obch. zák ), brojit proti příslušnému usnesení členské schůze Bytového družstva Praha 2, jímž bylo určeno, jak se rozdělí jmění uvedeného družstva, jakož i jeho členové.
Odvolací soud uzavřel, že není-li navrhovatel členem družstva ani nájemcem sporné garáže, nelze částečným rozhodnutím ukládat účastníkům povinnost podat u příslušného katastrálního úřadu úplné prohlášení vlastníka.
Navrhovatel napadl usnesení odvolacího soudu dovoláním, odkazuje co do přípustnosti na § 237 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen o. s. ř. ), a navrhuje, aby rozhodnutí odvolacího soudu bylo zrušeno a věc vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Dovolatel namítá, že otázka, zda byl či nebyl členem družstva, není v této věci právně rozhodná, jelikož byl členem Lidového bytového družstva v Praze i Bytového družstva Praha 2, právo na bezplatný převod garáže do jeho vlastnictví mu vzniklo již v této době a o toto právo nemohl být zákonným způsobem připraven, neboť povinnost převést jednotku přešla z Bytového družstva Praha 2 na Bytové družstvo Krov coby nástupnické družstvo. Uvedený závěr se podává z judikatury Nejvyššího soudu citované soudem prvního stupně, odvolací soud proto pochybil, když posuzoval, zda je dovolatel členem družstva a nájemcem garáže.
Současně dovolatel bez bližšího zdůvodnění odvolacímu soudu vytýká nesprávnou aplikaci § 242 obch. zák.
Dovolání je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř.; není však důvodné.
Vady řízení, k nimž Nejvyšší soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), nejsou dovoláním namítány a ze spisu se nepodávají, Nejvyšší soud se proto v hranicích právních otázek vymezených dovoláním zabýval tím, zda je dán dovolací důvod uplatněný dovolatelem, tedy správností právního posouzení věci odvolacím soudem.
Podle § 23 zákona o vlastnictví bytů byt v budově ve vlastnictví, popřípadě spoluvlastnictví bytového družstva (dále jen družstvo ), jehož nájemcem je fyzická osoba - člen družstva, lze převést jen tomuto členu družstva. Uvedená podmínka platí i pro byty ve vlastnictví, popřípadě spoluvlastnictví družstva v domech (odstavec první).
Družstvo je povinno uzavřít smlouvu o převodu bytu uvedeného v § 24 odst. 1 a 2 s fyzickou osobou - členem družstva, která je nájemcem bytu a která vyzvala družstvo podle § 24 zákona č. 42/1992 Sb., o úpravě majetkových vztahů a vypořádání majetkových nároků v družstvech, ve znění zákonného opatření Předsednictva Federálního shromáždění č. 297/1992 Sb., nebo vyzve družstvo do 30. června 1995 k uzavření smlouvy o převodu vlastnictví k tomuto bytu. Smlouva musí být uzavřena nejpozději do 31. prosince 1995, není-li dohodnuto jinak. Tím nejsou dotčena ustanovení devizových předpisů (odstavec druhý).
Obdobně se postupuje i u nebytových prostorů, u nichž se na financování podílela svým členským podílem pouze fyzická osoba - člen družstva, která je nájemcem, nebo její právní předchůdce (odstavec třetí).
Je-li družstvo povinno uzavřít smlouvu o převodu bytu nebo nebytového prostoru podle odstavce 2 a 3, je povinno podat návrh na vklad prohlášení do katastru nemovitostí nejpozději do deseti měsíců ode dne, kdy první z členů družstva, kteří mají nárok na převod bytu nebo nebytového prostoru nacházejícího se v této budově, splnil veškeré podmínky pro převod vlastnictví bytu nebo nebytového prostoru podle tohoto zákona (odstavec čtvrtý).
Ustanovení § 24 zákona o vlastnictví bytů určuje:
Jsou-li převáděny byty, garáže a ateliéry v budovách ve vlastnictví, popřípadě spoluvlastnictví družstev, na jejichž výstavbu byla poskytnuta finanční, úvěrová a jiná pomoc podle zvláštních předpisů, do vlastnictví členů těchto družstev - fyzických osob, jejichž nájemní vztah k bytu, garáži a ateliéru vznikl po splacení členského podílu družstvu těmito členy nebo jejich právními předchůdci, jsou tyto převody bezplatné (odstavec první).
Ustanovení odstavce 1 platí i pro převody bytů, garáží a ateliérů v budovách, které k datu účinnosti tohoto zákona byly ve vlastnictví, popřípadě spoluvlastnictví družstev označovaných podle dřívějších předpisů jako lidová bytová družstva, pokud se převádějí z vlastnictví, popřípadě spoluvlastnictví uvedených družstev do vlastnictví členů - fyzických osob, jejichž nájemní vztah k bytu, garáži a ateliéru vznikl na základě skutečností stanovených zákonem (odstavec druhý).
Ustanovení odstavce 1 platí i pro převody nebytových prostorů vzniklých na základě rozhodnutí o změně užívání stavby z bytů, garáží a ateliérů uvedených v odstavcích 1 a 2 (odstavec třetí).
Nejvyšší soud již v rozsudku ze dne 24. ledna 2001, sp. zn. 29 Cdo 2117/2000 (který je veřejnosti dostupný stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu přijatá po 1. lednu 2001 na webových stránkách Nejvyššího soudu), formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož družstvu svědčí povinnost uzavřít smlouvu o bezplatném převodu bytu či nebytového prostoru podle citovaných ustanovení pouze tehdy, trvá-li žadateli o převod členství v družstvu a je-li současně nájemcem dotčeného bytu či nebytového prostoru. Již vzniklý nárok na převod vlastnictví družstevního bytu (i nebytového prostoru) může zaniknout jednak splněním, ale i jinými zákonnými způsoby, např. zánikem družstva, zánikem členství nájemce, zánikem předmětu nájmu, a tudíž nepochybně i uplynutím doby nájmu, na kterou byl tento nájem sjednán.
K tomu závěru se Nejvyšší soud posléze přihlásil i v rozsudku ze dne 4. února 2010, sp. zn. 28 Cdo 3936/2009, jakož i v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2014, sp. zn. 29 Cdo 1657/2014.
Dovolateli lze sice přisvědčit, že povinnost převést byt či nebytový prostor fyzické osobě členu družstva, který o převod řádně a včas požádal v souladu s výše citovanými ustanoveními, přechází i na právního nástupce družstva (srov. k tomu např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. února 2002, sp. zn. 28 Cdo 79/2002). Předpokladem ovšem je, že tímto právním nástupcem je družstvo, a dále že se člen původního družstva, který zažádal o převod bytu či nebytového prostoru, stal členem nástupnického družstva, na které přešlo vlastnictví dotčené budovy (bytu či nebytového prostoru).
Je tomu tak proto, že právo na převod bytu či nebytového prostoru podle citovaných ustanovení je součástí členských práv a povinností (členského podílu) člena družstva. Zanikne-li členu účast v družstvu, ztrácí zásadně i práva, která jsou součástí členského podílu. Převede-li např. člen družstva poté, kdy požádal o převod bytu či nebytového prostoru podle § 23 a 24 zákona o vlastnictví bytů, členský podíl, získává nabyvatel členský podíl v tom stavu , v jakém se nacházel ke dni účinnosti převodu, tj. včetně práva na bezplatný převod podle citovaných ustanovení (srov. k tomu důvody rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 10. září 2014, sp. zn. 31 Cdo 1147/2012). Nelze tudíž dovozovat, že právo na bezplatný převod zůstává členu družstva zachováno i poté, kdy ztratí účast v družstvu, jemuž svědčí povinnost byt či nebytový prostor převést.
Promítnuto do poměrů projednávané věci to znamená, že nestal-li se navrhovatel po rozdělení Bytového družstva Praha 2 členem Bytového družstva Krov, na které přešlo vlastnictví sporné garáže, zaniklo i jeho právo na bezplatný převod sporné garáže.
Správným je i závěr odvolacího soudu, podle něhož nesouhlasil-li dovolatel s usnesením členské schůze Bytového družstva Praha 2 o zrušení bez likvidace a rozdělení družstva (resp. s rozhodnutím o tom, že se stává členem jiného nástupnického družstva než Bytového družstva Krov), měl proti tomuto usnesení brojit cestou návrhu na vyslovení neplatnosti usnesení členské schůze podle § 242 obch. zák. V jiném řízení (s výjimkou řízení rejstříkového) nelze platnost usnesení členské schůze posuzovat (srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. října 2002, sp. zn. 29 Odo 277/2002).
Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že při posuzování důvodnosti dovolání nemohl přihlédnout k podáním navrhovatele ze dne 6. listopadu 2012, 27. prosince 2012, 2. ledna 2013 a 24. července 2013, neboť změna či doplnění dovolacích důvodů (a to i formou doplnění nové argumentace v mezích téhož dovolacího důvodu) je ve smyslu ustanovení § 242 odst. 4 věty první o. s. ř. možná jen po dobu trvání lhůty k podání dovolání; ta dovolateli uplynula před 6. listopadem 2012. Nehledě k uvedenému označená podání nesplňují ani podmínku podle § 241 odst. 4 o. s. ř.
Jelikož se dovolateli prostřednictvím uplatněných dovolacích důvodů a jejich obsahového vymezení správnost rozhodnutí odvolacího soudu zpochybnit nepodařilo, přičemž Nejvyšší soud neshledal v řízení ani jiné vady, k jejichž existenci u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), dovolání podle § 243b odst. 2 části věty před středníkem o. s. ř. zamítl.
O nákladech dovolacího řízení rozhodne soud prvního stupně v rozhodnutí, jímž se řízení končí (§ 151 odst. 1 o. s. ř.).
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2012) se podává z bodu 7., článku II., zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 25. září 2014

JUDr. Petr Š u k
předseda senátu