29 Cdo 3032/2007
Datum rozhodnutí: 31.10.2007
Dotčené předpisy:





29 Cdo 3032/2007


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Petra Šuka v právní věci žalobkyně Č. s., a. s., proti žalovanému Ing. P. K., zastoupenému advokátkou, o zaplacení částky 2.815.350,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v O. pod sp. zn. 4 Cm 442/98, o dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v O. ze dne 20. března 2007, č.j. 7 Cmo 372/2006-166, takto:


Dovolání se zamítá.


O d ů v o d n ě n í :


Vrchní soud v O. v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení ze dne 22. června 2006, č.j. 4 Cm 442/98-143, jímž Krajský soud v O. k návrhu žalobkyně připustil, aby do řízení na místo žalobkyně vstoupila společnost C. (L.) Nº, 11 S.A. se sídlem 2, B. K. A., L. L., L. v., (dále jen společnost ). S odkazem na závěry usnesení ze dne 29. března 2005, sp. zn. 29 Odo 982/2004, jímž Nejvyšší soud zrušil usnesení ze dne 22. dubna 2004, č.j. 7 Cmo 75/2004-70, kterým odvolací soud potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně ze dne 5. prosince 2003, č.j. 4 Cm 442/98-62, o vstupu společnosti do řízení (§ 107a občanského soudního řádu - dále jen o. s. ř. ), zdůraznil, že byly splněny všechny předpoklady vyžadované shora uvedeným ustanovením pro vstup společnosti (nabyvatelky práva) do řízení na místo žalobkyně.


Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, odkazuje co do dovolacích důvodů na ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 o. s. ř., tj. namítaje, že: 1/ řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a 2/ rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování.


Dovolatel snáší argumenty na podporu uplatněných dovolacích důvodů a požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil.


Dovolání je přípustné podle ustanovení § 239 odst. 2 písm. b) o. s. ř.; není však důvodné.


Nejvyšší soud již v rozhodnutí uveřejněném pod číslem 31/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek formuloval a odůvodnil závěr, podle kterého předmětem řízení o návrhu ve smyslu ustanovení § 107a o. s. ř. není posouzení, zda tvrzené právo (povinnost), které mělo být převedeno, nebo které mělo přejít na jiného, dosavadnímu účastníku svědčí či nikoliv, popř. zda podle označené právní skutečnosti bylo převedeno (přešlo) na jiného, když takové posouzení se týká již posouzení věci samé. K tomuto závěru se přihlásil rovněž v rozhodnutí uveřejněném pod číslem 37/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, s tím, že právní skutečností, se kterou právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení (§ 107a o. s. ř.), je i smlouva o postoupení pohledávky.


Odvolacímu soudu tak nelze důvodně vytýkat, že se při řešení otázky procesního nástupnictví nezabýval platností smlouvy o postoupení pohledávky.


Nedůvodnými Nejvyšší soud shledává rovněž výhrady, jejichž prostřednictvím dovolatel zpochybňuje existenci (a doložení) právního úkonu, ze kterého žalobkyně dovozuje převod práva, o něž v řízení jde. Z obsahu spisu je totiž zřejmé, že jde o smlouvu o postoupení pohledávky č. BBL03P2023 podepsanou smluvními stranami ve dnech 17. a 24. července 2003. Námitky ohledně (ne)správnosti skutkových zjištění pak jsou právně irelevantní, když dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř. dovolatel u dovolání přípustného podle ustanovení § 239 o. s. ř. k dispozici nemá.


Za neopodstatněné Nejvyšší soud považuje i výtky dovolatele ohledně absence oprávnění Mgr. A. Z. jednat v řízení za žalobkyni. Ze skutečnosti, že pověření jmenované k jednání za právnickou osobu [§ 21 odst. 1 písm. b) o. s. ř.] ze dne 13. října 2004 bylo žalobkyní doloženo až v průběhu odvolacího řízení, totiž nelze dovodit, že by nebyla oprávněna za žalobkyni navrhnout, aby soud rozhodl o procesním nástupnictví ve smyslu § 107a o. s. ř. Totéž platí o výhradě, podle které bylo pověření doloženo pouze ve fotokopii. Ustanovení § 21 odst. 5 o. s. ř. sice určuje, že každý, kdo jedná za právnickou osobu, musí své oprávnění prokázat, nevyžaduje však, aby tak musel učinit výhradně originály příslušných listin. Jako nedůvodné Nejvyšší soud hodnotí i námitky dovolatele, že původní zástupce společnosti Mgr. P. N. nemohl za společnost udělit souhlas se vstupem do řízení (k tomu srov. plná moc č.l. 60a, o jejíž platnosti nemá důvod pochybovat, jakož i závěry rozhodnutí uveřejněného pod číslem 64/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).


Konečně na správnost rozhodnutí odvolacího soudu nemůže mít vliv ani argumentace, podle níž měl soud prvního stupně řízení ve smyslu ustanovení § 111 odst. 3 o. s. ř. zastavit, když - podle názoru dovolatele - návrh na pokračování v řízení (viz č.l. 45-46) byl učiněn osobami, které k tomu nebyly oprávněny. Z dalšího průběhu řízení totiž jednoznačně vyplývá, že žalobkyně uvedený procesní úkon schválila (srov. závěry již zmíněného usnesení ze dne 29. března 2005, sp. zn. 29 Odo 982/2004).


Jelikož se dovolateli správnost rozhodnutí odvolacího soudu zpochybnit nepodařilo, Nejvyšší soud dovolání podle ustanovení § 243b odst. 2 části věty před středníkem o. s. ř. zamítl.


Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.


V Brně 31. října 2007





JUDr. Petr G e m m e l


předseda senátu