29 Cdo 2959/2012
Datum rozhodnutí: 26.02.2015
Dotčené předpisy: § 243c o. s. ř. ve znění do 31.12.2012, § 107 odst. 1, 3 a 5 o. s. ř. ve znění do 31.12.2012, § 19 o. s. ř. ve znění do 31.12.2012, § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve znění do 31.12.2012, § 18 odst. 2 ZKV ve znění do 30.04.2000, § 45 odst. 1 ZKV, § 14 odst. 1 písm. a) o. s. ř.



29 Cdo 2959/2012


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Petra Gemmela v právní věci žalobce MALES spol. s r. o., se sídlem v Kněžicích 29, Jablonné v Podještědí, okres Česká Lípa, identifikační číslo osoby 61329398, proti žalovanému Ing. J. T., zastoupenému JUDr. Rudolfem Vaňkem, advokátem, se sídlem v Liberci III., Měsíčná 256/2, PSČ 460 07, o vydání věcí do konkursní podstaty, případně o zaplacení částky 1 353 940 Kč, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 45 Cm 31/2006, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 4. dubna 2012, č. j. 2 Cmo 135/2011-440, takto:

I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :


Rozsudkem ze dne 8. října 2010, č. j. 45 Cm 31/2006-387, Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl o žalobě žalobce (Ing. Ondřeje Komedy, jako správce konkursní podstaty úpadce MALES spol. s r. o.) vůči žalovanému (Ing. J. T.) tak, že zamítl žalobu, aby žalovaný vydal do konkursní podstaty úpadce v tomto výroku označené movité věci (bod I. výroku), žalovanému uložil zaplatit do konkursní podstaty úpadce za v tomto výroku označené a nevydané movité věci částku 772 000 Kč (bod II. výroku), zamítl žalobu, aby žalovanému bylo uloženo zaplatit do konkursní podstaty za v tomto výroku označené a nevydané věci částku 581 940 Kč (bod III. výroku) a rozhodl o nákladech řízení a nákladech státu (body IV. až VI. výroku).
K odvolání žalovaného Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně v bodech II., IV., V. a VI. výroku (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
Odvolací soud přisvědčil soudu prvního stupně v závěru, podle něhož žalovaný porušil povinnost dle § 18 odst. 2 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění účinném do 30. dubna 2000 (dále jen ZKV ), umožnit správci konkursní podstaty odhadnout a vydat mu movité věci specifikované v bodě II. výroku rozsudku soudu prvního stupně. Protože žalovaný, který spornými movitými věcmi disponoval v době, kdy se dozvěděl o prohlášení konkursu na majetek úpadce, tyto věci neměl v držbě v době vydání rozsudku soudu prvního stupně (částečně byly ztraceny, zčásti odcizeny a zcizeny), měl odvolací soud za důvodný požadavek žalobce, aby žalovaný zaplatil do konkursní podstaty úpadce částku 772 000 Kč, jakožto náhradu škody dle § 420 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, vzniklou konkursní podstatě porušením povinností vyplývajících z ustanovení § 18 odst. 2 ZKV.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, dovozuje jeho přípustnost z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ), namítaje existenci dovolacích důvodů podle ustanovení § 241a odst. 2 a 3 o. s. ř., tj. že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá oporu v provedeném dokazování, a požaduje, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. (o situaci předvídanou v ustanovení § 237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. nejde), tedy tak, že dovolací soud - jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení (§ 242 odst. 3 o. s. ř.)
- dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam.
Nejvyšší soud předesílá, že z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. vyplývá, že dovolací přezkum je zde předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilým dovolacím důvodem je ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [§ 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.]. Jen z pohledu tohoto důvodu je pak možné (z povahy věci) posuzovat, zda dovoláním napadené rozhodnutí je zásadně významné.
V rovině dovolacího důvodu dle § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. dovolatel zpochybňuje závěr odvolacího soudu, podle něhož i podle úpravy zákona o konkursu a vyrovnání ve znění účinném do 30. dubna 2000 mohl správce konkursní podstaty podat reivindikační žalobu proti tomu, kdo neoprávněně držel věc zapsanou do soupisu majetku konkursní podstaty. Uvedený závěr považuje Nejvyšší soud za jednoznačný, pro nějž není důvodu připouštět dovolání. Srov. k tomu ostatně i judikatorní závěry, přijaté Nejvyšším soudem při výkladu ustanovení zákona o konkursu a vyrovnání v jeho znění před novelou provedenou s účinností od 1. května 2000 zákonem č. 105/2000 Sb. Již v bodě XXIX. stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 17. června 1998, Cpjn 19/98, uveřejněného pod číslem 52/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, Nejvyšší soud dovodil, že soupis podstaty tvoří právní podklad pro zpeněžení majetku patřícího do podstaty; představuje titul, kterým správce konkursní podstaty dokládá, že je oprávněn se sepsaným majetkem při jeho zpeněžení nakládat. V rozsudku ze dne 30. května 2002, sp. zn. 29 Cdo 2086/2000, uveřejněném pod číslem 27/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, pak Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož správce konkursní podstaty úpadce je i v průběhu sporu o vyloučení věci ze soupisu majetku konkursní podstaty oprávněn věc držet, užívat a požívat její plody a užitky (například ji pronajímat a inkasovat nájemné), a to bez zřetele k tomu, zda je úpadce vlastníkem věci.
Dovolání tudíž není přípustné.
V průběhu dovolacího řízení Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 22. července 2013, č. j. K 210/96-501, jež nabylo právní moci dne 7. září 2013, zrušil konkurs vedený na majetek úpadce po splnění rozvrhového usnesení. Usnesením téhož soudu ze dne 9. září 2013, č. j. K 210/96-505, byl správce konkursní podstaty úpadce zproštěn funkce. Za této situace přešla pohledávka, která je předmětem dovolacího řízení, na úpadce (§ 45 odst. 1 a § 14 odst. 1 písm. a/ ZKV). Na místo původního žalobce tak do řízení vstoupil dřívější úpadce. K tomu srov. obdobně důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. června 2003, sp. zn. 29 Odo 565/2001, uveřejněného pod číslem 27/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Z obchodního rejstříku vedeného Krajským soudem v Ústí nad Labem, oddílu C, vložky 7310, dovolací soud zjistil, že dřívější úpadce byl ke dni 28. prosince 2013 vymazán z obchodního rejstříku bez právního nástupce poté, co byl konkurs na majetek společnosti zrušen po splnění rozvrhového usnesení.
Z ustanovení § 107 o. s. ř. vyplývá, že ztratí-li účastník po zahájení řízení způsobilost být účastníkem řízení dříve, než bylo řízení pravomocně skončeno, posoudí soud podle povahy věci, zda v řízení může pokračovat. Není-li možné v řízení ihned pokračovat, soud řízení přeruší. O tom, s kým bude v řízení pokračováno, soud rozhodne usnesením (odstavec 1). Ztratí-li způsobilost být účastníkem řízení právnická osoba a umožňuje-li povaha věci pokračovat v řízení, jsou jejím procesním nástupcem, nestanoví-li zákon jinak, ti, kteří po zániku právnické osoby vstoupili do jejích práv a povinností, popřípadě ti, kteří po zániku právnické osoby převzali práva a povinnosti, o něž v řízení jde (odstavec 3). Neumožňuje-li povaha věci v řízení pokračovat, soud řízení zastaví (odstavec 5 věta první).
Dřívější úpadce výmazem z obchodního rejstříku ztratil způsobilost mít práva a povinnosti (§ 68 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění platném do 31. prosince 2013) a rovněž způsobilost být účastníkem řízení (§ 19 o. s. ř.), a není zde právního nástupce. V situaci, kdy dovolání není přípustné, se tento nedostatek podmínky řízení může projevit jen ve vztahu k dovolacímu řízení (nikoli již pro poměry řízení před soudy nižších stupňů, neboť dovolací řízení se věcnému přezkumu odvolacího rozhodnutí neotevřelo). Nejvyšší soud proto dovolací řízení zastavil podle ustanovení § 243c a § 107 odst. 5 o. s. ř.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2012) se podává z bodu 7., článku II., zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. února 2015

Mgr. Milan P o l á š e k
předseda senátu