29 Cdo 2951/2007
Datum rozhodnutí: 26.07.2007
Dotčené předpisy:





29 Cdo 2951/2007


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudkyň JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Ivany Štenglové v právní věci žalobkyně H. C. a. s., zastoupené advokátem, proti žalovanému T. K., o zaplacení částky 30.740,13 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty 1.259,52 Kč, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 17 C 240/2004, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. ledna 2007, č.j. 28 Co 145/2005-33, takto:


I. Dovolání se odmítá.


II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.


O d ů v o d n ě n í:


Usnesením ze dne 30. ledna 2007, č.j. 28 Co 145/2005-33, Krajský soud v Brně k odvolání žalobkyně změnil rozsudek soudu prvního stupně ohledně lhůty k plnění tak, že uložil žalovanému zaplatit žalobkyni ve výroku specifikovanou částku v pravidelných měsíčních splátkách po 500,- Kč počínaje měsícem březnem 2005 a konče měsícem dubnem 2007 a dále v pravidelných měsíčních splátkách po 1.200,- Kč počínaje měsícem květnem 2007 do zaplacení (výrok I.), co do lhůty k plnění náhrady nákladů řízení jej potvrdil (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok III.).


Proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu podal žalovaný opravný prostředek, který Nejvyšší soud v souladu s ustanovením § 41 odst. 2 občanského soudního řádu (dále též jen o. s. ř. ) posoudil jako dovolání.


Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.


Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení § 237 až § 239 o. s. ř.


Ustanovení § 238, § 238a a § 239 o. s. ř. nezakládají přípustnost dovolání proto, že napadené rozhodnutí nelze podřadit žádnému z tam vyjmenovaných případů.


Přípustnost dovolání nelze dovodit ani z ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř., když všem případům přípustnosti dovolání v tomto ustanovení vypočteným je společné, že musí jít o rozhodnutí ve věci samé. Rozhodnutí, jímž odvolací soud změnil či potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve lhůtě k plnění, rozhodnutím ve věci samé není.


Nejvyšší soud proto, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání odmítl [§ 243b odst. 5 věta první, § 218 písm. c) o. s. ř.].


V této souvislosti Nejvyšší soud doplňuje, že přezkoumání správnosti rozhodnutí odvolacího soudu by žalovaný nedosáhl ani tehdy, posoudil-li by dovolací soud jím podaný opravný prostředek jako odvolání; řízení o takovém opravném prostředku by totiž Nejvyšší soud pro nedostatek funkční příslušnosti ve smyslu ustanovení § 104 odst. 1 o. s. ř. zastavil.


Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 2 věta první o. s. ř., neboť žalovaný zavinil, že řízení muselo být zastaveno a žalobkyni podle obsahu spisu náklady v dovolacím řízení nevznikly.


Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.


V Brně dne 26. července 2007


JUDr. Petr Gemmel


předseda senátu