29 Cdo 2948/2007
Datum rozhodnutí: 20.08.2009
Dotčené předpisy: § 236a násl o. s. ř., § 44 odst. 3 ZKV ve znění do 31.12.2007



29 Cdo 2948/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Jiřího Zavázala v konkursní věci úpadkyně FEROTOVAR, s. r. o., se sídlem v Mirošově, Náměstí 8, PSČ 338 43, identifikační číslo 14703866, o zrušení konkursu po splnění nuceného vyrovnání, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 26 K 19/2002, o dovolání konkursního věřitele Ing. B. B. , zastoupeného Mgr. Petrem Poločkem, advokátem, se sídlem ve Frýdku Místku, Novodvorská 667, PSČ 738 01 proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. února 2007, č. j. 1 Ko 476/2006-186, takto:

Dovolání se odmítá. O d ů v o d n ě n í:

Usnesením ze dne 13. října 2006, č. j. 26 K 19/2002-173, zrušil Krajský soud v Plzni k 15. říjnu 2006 konkurs na majetek úpadkyně FEROTOVAR, s. r. o., po splnění nuceného vyrovnání (bod I. výroku) a zprostil funkce správce konkursní podstaty úpadkyně (bod II. výroku).
K odvolání konkursního věřitele ing. B. B. Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně.
Dovolání konkursního věřitele ing. B. B. proti usnesení odvolacího soudu Nejvyšší soud odmítl podle § 243b odst. 5 a § 218 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. prosince 2007 (dále též jen o. s. ř. ) jako nepřípustné.
Dovolatel se domáhá zrušení napadeného rozhodnutí proto, že dle jeho názoru došlo v průběhu konkursu ve vztahu k němu k celé řadě pochybení v postupech týkajících se nuceného vyrovnání, zdůrazňuje především, že soud prvního stupně rozhodl o zrušení konkursu po splnění nuceného vyrovnání přesto, že dosud nebyl skončen spor o určení pravosti jeho pohledávky v konkursu, vedený u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 22 Cm 10/2004 a kritizuje nedostatky usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 9. listopadu 2004 (č. j. 26 K 19/2002-77), jímž bylo nucené vyrovnání potvrzeno.
Podle ustanovení § 44 odst. 3 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání ve znění účinném do 31. prosince 2007 (dále též jen ZKV ), došlo-li k potvrzení nuceného vyrovnání, soud zruší konkurs, prokáže-li úpadce, že zajištění daná jím pro splnění nároků na vyloučení věcí z podstaty, nároků oddělených věřitelů na oddělené uspokojení (§ 28 ZKV), jakož i nároků podle § 31 odst. 3 ZKV jsou dostatečná. Jestliže nedošlo ke zrušení konkursu podle odstavce 1, zruší soud konkurs až po splnění nuceného vyrovnání.
Z tohoto ustanovení plyne, že jediným předpokladem, který musí být naplněn k tomu, aby soud podle něj rozhodl o zrušení konkursu, je, aby bylo splněno nucené vyrovnání a aby bylo dostatečně zajištěno splnění nároků vypočtených ve větě první uvedeného ustanovení. Odtud také plyne okruh způsobilých námitek, jimiž konkursní věřitel může (ať již v rovině právního posouzení věci nebo vad řízení) brojit proti vydání takového usnesení. Vedle argumentu, že ke zrušení konkursu nemělo dojít, neboť nucené vyrovnání nebylo ve vztahu ke konkrétnímu věřiteli ještě splněno nebo že nebylo dostatečně zajištěno splnění nároků vypočtených v § 44 odst. 3 větě první, je to již jen argument, že vydání usnesení je předčasné, neboť usnesení o potvrzení vyrovnání ještě nenabylo právní moci (povahou věci je dáno, že i kdyby nucené vyrovnání bylo splněno ještě předtím, než usnesení o potvrzení vyrovnání nabylo právní moci, nelze přistoupit ke zrušení konkursu dříve, než se poměry založené usnesením o potvrzení vyrovnání stanou neměnnými).
Důvod připustit dovolání k formulaci výše uvedených závěrů přitom Nejvyšší soud neměl, když ty se podávají přímo z dikce § 44 odst. 3 ZKV a nadto se ve srovnatelných souvislostech (pří výkladu § 44 odst. 1 písm. b/ ZKV) ve své rozhodovací praxi k obdobným otázkám již vyslovil (srov. např. důvody usnesení uveřejněného pod číslem 21/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Dovolání žádnou z výše popsaných námitek, způsobilých založit přípustnost dovolání úvahou dovolacího soudu podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., ve spojení s § 238a odst. 1 písm. a/, odst. 2 o. s. ř., neobsahuje a podle jiných ustanovení občanského soudního řádu přípustné být nemůže.
Dovolací argumentace je ve skutečnosti zaměřena proti jinému rozhodnutí (usnesení o potvrzení vyrovnání) a měla být uplatněna v mezích opravných prostředků, které se jej týkaly (právním předchůdcem dovolatele); změny usnesení o zrušení konkursu jejím prostřednictvím dosáhnout nelze.
Pro úplnost (v rámci předejití případných dalších sporů) lze k dovolací argumentaci doplnit (bez vlivu na výsledek dovolacího řízení), že podle ustálené rozhodovací praxe soudů (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 64/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) platí, že vyhoví-li soud podle § 107a odst. 2 o. s. ř. usnesením návrhu na vstup nového účastníka do řízení na místo dosavadního účastníka, stává se osoba, jejíž vstup do řízení je takto navržen, účastníkem řízení až právní mocí takového usnesení. Odtud se logicky podává, že nabylo-li usnesení ze dne 3. února 2004, č. j. 26 K 19/2002-95, na jehož základě se dovolatel stal účastníkem konkursního řízení namísto dosavadního konkursního věřitele, právní moci až 20. února 2004, pak odvolání, jež dovolatel podal proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 9. ledna 2004, č. j. 26 K 19/2002-77, o potvrzení nuceného vyrovnání, v době, kdy se účastníkem řízení ještě nestal (28. ledna 2004), logicky vyústilo v jeho odmítnutí (usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 27. února 2004, č. j. 1 Ko 95/2004-105). Bylo věcí původního konkursního věřitele (k jeho tíži jde) zajistit postupníku plnohodnotný výkon jeho procesních práv v konkursním řízení do doby, než se sám stane (v důsledku postoupení pohledávky) účastníkem konkursního řízení.
V situaci, kdy dovolatelem snesené námitky nezazněly (protože je neuplatnil tehdejší majitel pohledávky) v mezích způsobilého opravného prostředku proti usnesení o potvrzení nuceného vyrovnání, již nastalý procesní stav nemá řešení (nelze jej napravit odklizením usnesení o zrušení konkursu po splnění nuceného vyrovnání).

Rozhodné znění občanského soudního řádu a zákona o konkursu a vyrovnání (do 31. prosince 2007) plyne z § 432 odst. 1, § 433 bodu 1. a § 434 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.


V Brně 20. srpna 2009

JUDr. Zdeněk K r č m á ř
předseda senátu