29 Cdo 293/2010
Datum rozhodnutí: 28.07.2010
Dotčené předpisy: § 239 odst. 2 písm. b) o. s. ř., § 107a o. s. ř., čl. I. § 11 předpisu č. 1/1950Sb.




29 Cdo 293/2010

U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců doc. JUDr. Ivany Štenglové a Mgr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobkyně České republiky Ministerstva financí, se sídlem v Praze 1, Letenská 525/15, PSČ 118 10, identifikační číslo 00 00 69 47, proti žalovanému S. Ž., zastoupenému Mgr. Martinem Vovsíkem, advokátem, se sídlem v Plzni, Malá 6, PSČ 301 00, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 45 Cm 117/2004, o dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 9. července 2009, č. j. 6 Cmo 278/2007-344, takto:

Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Vrchní soud v Praze k odvolání žalovaného v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení ze dne 28. května 2007, č. j. 45 Cm 117/2004-274, kterým Krajský soud v Plzni, odkazuje na ustanovení § 107a občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ), připustil, aby do řízení na místo dosavadní žalobkyně (České konsolidační agentury) vstoupila společnost Matco, s. r. o., se sídlem v Praze 1, Opatovická 1659/4, PSČ 110 00, identifikační číslo 26 42 50 33 (dále jen společnost ).
Odvolací soud, vycházeje z ustanovení § 107a o. s. ř., čl. I § 11 odst. 2 zákona č. 191/1950 Sb. (dále jen směnečný zákon ), § 13 a § 19 zákona č. 591/1992 Sb., o cenných papírech (po té, co v intencích ustanovení § 107 o. s. ř. rozhodl o tom, že v řízení bude jako se žalobkyní pokračovat s Českou republikou Ministerstvem financí), shledal závěr soudu prvního stupně, podle něhož v projednávané věci byly splněny zákonné podmínky pro vstup společnosti do řízení na místo dosavadní žalobkyně, správným.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, odkazuje co do jeho přípustnosti na ustanovení § 239 odst. 2 písm. b) o. s. ř. a co do důvodu na ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., tj. namítaje, že spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Dovolatel spatřuje pochybení odvolacího soudu v tom, že se nezabýval (ne)platností smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 2. května 2007, neboť na ní přímo závisí právní osud smlouvy o převodu rektasměnky ze dne 4. května 2007, jež je podle posouzení odvolacího soudu pro rozhodnutí o procesním nástupnictví relevantní. Jestliže je neplatná smlouva o postoupení pohledávky, pak je bez dalšího neplatná i smlouva o převodu rektasměnky.
Dovolatel dále snáší argumenty na podporu svého právního názoru o absolutní neplatnosti smlouvy o postoupení pohledávky a dále z opatrnosti namítá, že tato smlouva dosud nenabyla účinnosti.
Proto požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.
Žalobkyně považuje rozhodnutí odvolacího soudu za správné.
Dovolání žalovaného, které je přípustné podle ustanovení § 239 odst. 2 písm. b) o. s. ř. (ve znění účinném od 1. července 2009 srov. část první, článek II, bod 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony) Nejvyšší soud podle ustanovení § 243b odst. 1 o. s. ř. jako zjevně bezdůvodné odmítl.
Učinil tak vzhledem k závěrům, které formuloval a odůvodnil v usnesení ze dne 24. února 2010, sp. zn. 29 Cdo 863/2009, od nichž nemá důvod se odchýlit ani v projednávané věci.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. července 2010

JUDr. Petr G e m m e l
předseda senátu