29 Cdo 2920/2011
Datum rozhodnutí: 30.08.2012
Dotčené předpisy: § 23 odst. 4 předpisu č. 328/2001Sb.




29 Cdo 2920/20117


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobkyně I. S., zastoupené JUDr. Petrem Karpetou, advokátem, se sídlem v Havířově Městě, Hlavní 70, PSČ 736 01, proti žalovaným 1) Ing. R. K., zastoupenému Mgr. Tomášem Ferencem, advokátem, se sídlem v Praze Smíchově, Nádražní 58/110, PSČ 150 00 a 2) Ing. K. H., jako správci konkursní podstaty úpadkyně Š. P., zastoupenému JUDr. Antonínem Janákem, advokátem, se sídlem v Příbrami, Náměstí T. G. M. 142, PSČ 261 01, o určení práva na oddělené uspokojení, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 53 CmI 22/2009, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 3. února 2011, č. j. 15 Cmo 182/2010-70, takto:

I. Dovolání se odmítá.
II. Ve vztahu mezi žalobkyní a prvním žalovaným nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
III. Žalobkyně je povinna zaplatit druhému žalovanému na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 3.060,- Kč, do tří od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupce.
O d ů v o d n ě n í :

Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 3. února 2011, č. j. 15 Cmo 182/2010-70, k odvolání žalobkyně potvrdil rozsudek ze dne 17. června 2010, č. j. 53 CmI 22/2009-36, jímž Krajský soud v Praze zamítl žalobu o určení, že přihlášená pohledávka žalobkyně v konkursním řízení, vedeném u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 37 K 33/2006, ve věci úpadkyně Š. P., je pohledávkou s nárokem na oddělené uspokojení .
Odvolací soud odkazuje na ustanovení § 23 odst. 2 a 4 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále jen ZKV ) shodně se soudem prvního stupně uzavřel, že žalobkyně podala žalobu o určení práva na oddělené uspokojení pohledávky ve výši 17,908.800,- Kč po uplynutí lhůty určené výzvou správce konkursní podstaty úpadkyně (druhého žalovaného). Jakkoli byla výzva správce konkursní podstaty žalobkyni doručena dne 1. října 2009 a žaloba proti prvnímu žalovanému Ing. R. K. byla podána u soudu prvního stupně 30. října 2009, proti druhému žalovanému (správci konkursní podstaty úpadkyně) byl tentýž požadavek u soudu uplatněn až podáním datovaným 15. února 2010, doručeným soudu prvního stupně 17. února 2010. Vzhledem k postavení žalovaných jako nerozlučných společníků proto shledal žalobu opožděnou.
Zákonem č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčním zákonem), byl s účinností od 1. ledna 2008 zrušen zákon o konkursu a vyrovnání (§ 433 bod 1. a § 434), s přihlédnutím k § 432 odst. 1 insolvenčního zákona se však pro konkursní a vyrovnací řízení zahájená před účinností tohoto zákona (a tudíž i pro spory vedené na jejich základě) použijí dosavadní právní předpisy (tedy vedle zákona o konkursu a vyrovnání, ve znění účinném do 31. prosince 2007, i občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. prosince 2007). Srov. k tomu též důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. září 2010, sp. zn. 29 Cdo 3375/2010, uveřejněného pod číslem 41/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Dovolání žalobkyně proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, které není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ), Nejvyšší soud neshledal přípustným ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.; proto je podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Nejvyšší soud již ve stanovisku občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 17. června 1998, sp. zn. Cpjn 19/98, uveřejněném pod číslem 52/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen stanovisko ), jakož i v rozsudku ze dne 29. června 2005, sp. zn. 29 Odo 17/2003, uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 9, ročník 2005, pod číslem 147, formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož bylo-li popřeno pořadí pohledávky nebo právo na oddělené uspokojení, podává žalobu vždy přihlašovatel. To platí i u vykonatelných pohledávek; rozhodnutím, popř. listinou, která je exekučním titulem, na základě kterých se pohledávka stala vykonatelnou, byl totiž stanoven jen základ a výše pohledávky. Pořadí ani právo na oddělené uspokojení titulem nejsou řešeny (pokryty), a proto v tomto směru platí postup, jaký zákon určuje pro podání žalob u nevykonatelných pohledávek.
O tom, že v případě nevykonatelných pohledávek musí být takováto žaloba podána proti popírajícímu konkursnímu věřiteli a správci konkursní podstaty, kteří mají v takovém řízení postavení nerozlučných společníků, pochyb není (k tomu srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30. října 2001, sp. zn. 29 Cdo 2494/99 a ze dne 25. února 2009, sp. zn. 29 Cdo 749/2007, uveřejněná pod čísly 37/2003 a 21/2010 Sbírky soudních rozhodnutích a stanovisek, jakož i důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. července 2006, sp. zn. 29 Odo 920/2005). K důsledkům opožděného podání žaloby byť i jen vůči jednomu z nerozlučných společníků, srov. opět rozhodnutí sp. zn. 29 Cdo 2494/99, jakož i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. září 2001, sp. zn. 29 Cdo 2226/99, uveřejněný pod číslem 44/2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Na zásadní právní význam rozhodnutí odvolacího soudu [a přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.] přitom nelze usuzovat ani co do argumentace dovolatelky, podle níž výzvu k podání žaloby o určení práva na oddělené uspokojení pohledávky žalobkyně nemohl učinit správce konkursní podstaty, nýbrž (jen) konkursní soud, když tento dovolatelkou prezentovaný názor je (posuzováno právě ve vazbě na shora zmíněné stanovisko) v přímém rozporu s výslovným zněním ustanovení § 23 odst. 4 ZKV .
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení ve vztahu mezi žalobkyní a prvním žalovaným se opírá o ustanovení § 243b odst. 5, § 224 dost. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a prvnímu žalovanému podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Ve vztahu mezi žalobkyní a druhým žalovaným Nejvyšší soud na základě týchž ustanovení občanského soudního řádu uložil žalobkyni zaplatit druhému žalovanému účelně vynaložené náklady dovolacího řízení, které sestávají z paušální odměny advokáta za řízení v jednom stupni (za odvolací řízení) určené podle vyhlášky č. 484/2000 Sb., která podle ustanovení § 8, § 10 odst. 3, § 14 odst. 1, § 15 a § 18 odst. 1 činí 2.250,- Kč a z paušální částky náhrady hotových výdajů ve výši 300,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle ustanovení § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., a s připočtením náhrady za 20% daň z přidané hodnoty činí celkem 3.060,- Kč.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně 30. srpna 2012

JUDr. Petr Gemmel
předseda senátu