29 Cdo 2916/2013
Datum rozhodnutí: 29.11.2015
Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř.



29 Cdo 2916/2013-314


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Marka Doležala a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce M. K. , zastoupeného JUDr. Radimem Chalupou, Ph.D., advokátem, se sídlem v Drnovicích 169, PSČ 679 76, proti žalovanému D. D. , zastoupenému Mgr. Pavlou Běčákovou, advokátkou, se sídlem v Ostravě, Vítkovická 3083/1, PSČ 702 00, o zaplacení částky 890.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 58 C 169/2008, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. května 2013, č. j. 8 Co 216/2013-283, takto:

I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 12.160 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, k rukám jeho zástupkyně.


O d ů v o d n ě n í:

Okresní soud v Ostravě rozsudkem ze dne 21. září 2012, č. j. 58 C 169/2008-240, zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 890.000 Kč s 2% úrokem z prodlení od 7. května 2008 do zaplacení (výrok I.), a uložil žalobci povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 142.550 Kč (výrok II.).
Krajský soud v Ostravě v záhlaví označeným rozsudkem k odvolání žalobce potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé (první výrok), změnil jej ve výroku o nákladech řízení tak, že uložil žalobci zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 194.560 Kč (druhý výrok), a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (třetí výrok).
Dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu, jež může být přípustné jen podle ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ), Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
Učinil tak proto, že dovolatel mu nepředkládá k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř.
Napadené rozhodnutí je [v řešení otázky, zda na stanovení počátku běhu promlčecí doby podle § 107 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen obč. zák. ), má vliv okolnost, že doba plnění závazku z bezdůvodného obohacení byla mezi stranami dohodnuta, popř. dohodou posunuta k jinému datu] souladné s ustálenými judikatorními závěry Nejvyššího soudu, jak vyplývají především z rozsudku ze dne 15. září 1999, sp. zn. 2 Cdon 2041/97. V něm Nejvyšší soud vysvětlil, že okolnost, že doba plnění závazku z bezdůvodného obohacení byla mezi stranami dohodnuta, popř. dohodou posunuta k jinému datu (§ 516 obč. zák.), nemění nic na stanovení počátku běhu promlčecí doby podle § 107 obč. zák. Ke splatnosti dluhu se váže počátek obecné promlčecí doby podle § 101 obč. zák., podle něhož však nelze posuzovat promlčení nároku, jehož právním důvodem je bezdůvodné obohacení. Nedošlo-li k zániku původního závazku z bezdůvodného obohacení a jeho nahrazení závazkem nově sjednaným (viz ustanovení § 570 a § 585 obč. zák.), právní důvod vzniku závazku se nezměnil. Srov. v této souvislosti dále např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 14. prosince 2006, sp. zn. 33 Odo 52/2005, nebo rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 22. ledna 2009, sp. zn. 26 Odo 1695/2006.
Ve vztahu k ostatním (v dovolání označeným) otázkám pak dovolatel neuvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. ustanovení § 237 a § 241a odst. 2 o. s. ř.). Přitom platí, že může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. či jeho části. K tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, a ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, a usnesení Ústavního soudu ze dne 21. ledna 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13, ze dne 12. února 2014, sp. zn. IV. ÚS 3982/13, ze dne 17. dubna 2014, sp. zn. III. ÚS 695/14, a ze dne 13. listopadu 2014, sp. zn. III. ÚS 3892/13.
Jelikož dovolatel přípustnost dovolání zákonem předepsaným způsobem nevymezil, je jeho dovolání ve vztahu k dalším (v dovolání předestřeným) otázkám vadné a Nejvyšší soud se proto dalšími otázkami (jakožto nezpůsobilými věcného přezkumu) nezabýval.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243c odst. 3, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobce bylo odmítnuto a vznikla mu tak povinnost hradit žalovanému jeho náklady řízení. Ty v daném případě sestávají z mimosmluvní odměny za zastoupení advokátem za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání ze dne 22. srpna 2013), která podle ustanovení § 7 bodu 6., § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. k) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), činí částku 11.860 Kč, a dále z paušální částky náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 3 advokátního tarifu). Celkem činí přiznaná náhrada nákladů dovolacího řízení částku 12.160 Kč.
K určení výše odměny za zastupování advokátem podle advokátního tarifu srov. důvody rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 15. května 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010, uveřejněného pod číslem 73/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z bodu 2., části první, článku II zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 29. listopadu 2015
JUDr. Jiří Zavázal předseda senátu