29 Cdo 2899/2013
Datum rozhodnutí: 30.10.2013
Dotčené předpisy: § 243c odst. 1 o. s. ř., § 237 o. s. ř., § 241a odst. 2 o. s. ř.



29 Cdo 2899/2013


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobkyně Shell Czech Republic a. s., se sídlem v Praze 4, Antala Staška 2027/77, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 15 89 05 54, proti žalované KORUNKA 2000 s. r. o. , se sídlem v Rokycanech, Palackého 15/I, PSČ 337 01, identifikační číslo osoby 25 21 83 01, zastoupené JUDr. Miroslavem Majerem, advokátem, se sídlem v Mirošově, Školní 616, PSČ 338 43, o zaplacení částky 2,000.000,- Kč, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 48 Cm 149/2010, o dovolání žalované proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14. června 2013, č. j. 3 Cmo 71/2013-116, takto: I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
O d ů v o d n ě n í :

Vrchní soud v Praze k odvolání žalované usnesením ze dne 14. června 2013, č. j. 3 Cmo 71/2013-116, potvrdil usnesení ze dne 25. ledna 2013, č. j. 48 Cm 149/2010-104, ve výroku, jímž Krajský soud v Plzni žalované nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, majíc za to, že spočívá na nesprávném právním posouzení věci a porušuje základní právo na spravedlivý proces, které je zaručeno Ústavou, Listinou základních práv a svobod (jejím článkem 37 odst. 2) a zákonem č. 99/1963 Sb., občanským soudním řádem (dále jen o. s. ř. ) a požadujíc, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a nařídil žalobkyni uhradit náklady řízení.
Nejvyšší soud dovolání žalované podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Podle ustanovení § 237 o. s. ř., není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až § 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Z obsahu dovolání je zjevné, že neobsahuje údaj o tom, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 241a odst. 2 o. s. ř.); o tom, že pro uvedenou vadu nelze v dovolacím řízení pokračovat, pochyb není. Srov. v této souvislosti např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, ze dne 16. května 2013, sp. zn. 26 Cdo 1115/2013, ze dne 23. července 2013, sp. zn. 25 Cdo 1559/2013 a ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243c odst. 3, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalované Nejvyšší soud odmítl a žalobkyni podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 30. října 2013
JUDr. Petr Gemmel předseda senátu