29 Cdo 2888/2000
Datum rozhodnutí: 28.03.2002
Dotčené předpisy: § 14 odst. 1 písm. c) předpisu č. 328/1991Sb., § 218 odst. 1 písm. b) předpisu č. 99/1963Sb., § 240 odst. 1 písm. b) předpisu č. 99/1963Sb.




NEJVYŠŠÍ SOUD

ČESKÉ REPUBLIKY

29 Cdo 2888/2000-147

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně M. spol. s r. o., proti žalované T. j. D. p. - 1. Č., o zrušení podílového spoluvlastnictví, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 21 C 164/94, o dovolání JUDr. V. K., advokáta, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. března 1999, č. j. 53 Co 86/99 - 120, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Městský soud v Praze usnesením ze dne 31. března 1999, č. j. 53 Co 86/99 - 120, připustil zpětvzetí žaloby, zrušil rozsudek ze dne 20. listopadu 1997, č. j. 21 C 164/9497, jímž Obvodní soud pro Prahu 10 zrušil podílové spoluvlastnictví účastníků k pozemku parcelní číslo 1. o výměře 10.000,- m2 , zapsaného u Katastrálního úřadu P. m. na LV č. 2. pro k. ú. S., obec P.a (bod I. výroku), přikázal nemovitost do výlučného vlastnictví žalované (bod II. výroku) a uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 17,150.000,- Kč (bod III. výroku), a řízení zastavil.

Proti usnesení odvolacího soudu podal dovolání JUDr. V. K. jako správce konkursní podstaty žalobkyně, namítaje, že soudy obou stupňů nevzaly při svém rozhodování na vědomí, že dne 13. srpna 1997 byl na majetek žalobkyně prohlášen konkurs. Proto dovolatel požaduje, aby Nejvyšší soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny podmínky řízení, za nichž může věc projednat a o dovolání rozhodnout. Podkladem pro další úvahy mu přitom byla úprava obsažená v ustanovení § 14 odst. 1 písm. c/ zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání ve znění pozdějších předpisů, to jest ve znění zákonů č. 122/1993 Sb., č. 42/1994 Sb., č. 74/1994 Sb., č. 117/1994 Sb., č. 156/1994 Sb., č. 224/1994 Sb., č. 84/1995 Sb., č. 94/1996 Sb., č. 151/1997 Sb., č. 12/1998 Sb., č. 27/2000 Sb., č. 30/2000 Sb., č. 105/2000 Sb., č. 214/2000 Sb., č. 368/2000 Sb., č. 370/2000 Sb. a č. 120/2001 Sb. (dále též jen ZKV ). Dle cit. ustanovení má totiž prohlášení konkursu na majetek dlužníka i ten účinek, že řízení o nárocích, které se týkají majetku patřícího do konkursní podstaty nebo které mají být uspokojeny z tohoto majetku, jejichž účastníkem je úpadce, se přerušují, ledaže jde o trestní řízení (v němž však nelze rozhodnout o náhradě škody), o řízení o výživném nezletilých dětí, o řízení o výkon rozhodnutí; s výjimkou řízení o pohledávkách, které je třeba přihlásit v konkursu (§ 20), lze v řízení pokračovat na návrh správce, popřípadě ostatních účastníků řízení a správce se stává účastníkem řízení místo úpadce.

Jak se podává ze spisu, na majetek žalobkyně byl dne 13. srpna 1997 vskutku prohlášen konkurs (usnesením Krajského obchodního soudu v Praze, sp. zn. 96 K 16/97) a řízení se tudíž k uvedenému datu přerušilo (spor se týkal majetku žalobkyně náležejícího do konkursní podstaty), bylo v něm však možné pokračovat na návrh osob uvedených v § 14 odst. 1 písm. c/ ZKV (v době do 30. dubna 2000 měl tuto možnost - pro případ, že návrh na pokračování v řízení nepodá správce konkursní podstaty - i úpadce). Usnesením Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 15. listopadu 1999, č. j. 96 K 16/97 - 137, však byl konkurs na majetek žalobkyně zrušen, čímž ve smyslu ustanovení § 45 odst. 1 ZKV v tehdejším znění zanikly i účinky prohlášení konkursu uvedené v ustanovení § 14 odst. 1 písm. c/ ZKV. Projednání dovolání tedy žádná procesní překážka nebrání.

Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001 - dále též jen o. s. ř. ).

Dovolání není přípustné.

Ustanovení § 240 odst. 1, věty první, o. s. ř. legitimuje k podání dovolání účastníka řízení. Tím se ovšem JUDr. Václav Kulhavý ani v době, kdy vykonával funkci správce konkursní podstaty úpadkyně, nestal.

Jestliže - dle obsahu spisu - v době od 13. srpna 1997 do 15. listopadu 1999 žádná z osob k tomu oprávněných podle § 14 odst. 1 písm. c/ ZKV nepodala návrh na pokračování v přerušeném řízení, pak to především znamená, že správce konkursní podstaty se nestal účastníkem řízení namísto úpadkyně. K nahrazení úpadce správcem konkursní podstaty u řízení, která se prohlášením konkursu přerušují, v nichž však lze na návrh k tomu oprávněné osoby pokračovat, totiž nedochází ke dni přerušení řízení, nýbrž ke dni podání návrhu na pokračování v řízení. Odtud plyne, že dovolání dne 2. července 1999 (srov. č.l. 124) podala osoba, jež k tomu nebyla oprávněna, přičemž toto oprávnění nenabyla ani po uvedeném datu.

Skutečnost, že správce zde reagoval na nesprávný procesní postup soudu, který (ač mu tato skutečnost musela být známa ze spisu) v odvolacím řízení pokračoval a své rozhodnutí vydal v době, kdy bylo řízení ze zákona přerušeno (srov. bod XXIV. stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 17. června 1998, uveřejněného pod číslem 52/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek /dále též jen stanovisko / nebo rozsudek Nejvyššího soudu uveřejněný pod číslem 74/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), a že správce konkursní podstaty (jak se podává ze záhlaví jeho usnesení) nesprávně pokládal za zástupce úpadkyně (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 17/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a opět i stanovisko, bod XIX.), na uvedené závěry žádného vlivu nemá.

Nejvyšší soud proto dovolání JUDr. V. K., aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1, věta první o. s. ř.), jako podané osobou neoprávněnou podle ustanovení § 243b odst. 4, věty první a § 218 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. usnesením odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 243b odst. 4, § 224 odst. 1 o. s. ř. a § 146 odst. 2, věty první, o. s. ř. (per analogiam), neboť JUDr. V. K., který podáním nepřípustného dovolání zavinil jeho odmítnutí, nemá na náhradu těchto nákladů právo a ostatním účastníkům řízení v souvislosti s dovolacím řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.



V Brně 28. března 2002

JUDr. Zdeněk K r č m á ř , v. r.

předseda senátu