29 Cdo 2879/2009
Datum rozhodnutí: 29.04.2010
Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., § 3 obč. zák.




29 Cdo 2879/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Filipa Cilečka v právní věci žalobce Ing. V. B., jako správci konkursní podstaty úpadkyně MASO Hroznětín a. s., identifikační číslo 45 35 81 92, zastoupeného JUDr. Alenou Dvořáčkovou, advokátkou, se sídlem v Praze 10, Vršovická 817/5, PSČ 101 00, proti žalovanému Ph.Dr. J. S. , zastoupenému JUDr. Viktorem Pakem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Washingtonova 17, PSČ 110 00, o zaplacení částky 531.759,36 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 10 C 336/2006, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. ledna 2009, č. j. 19 Co 515/2008-62, takto:

I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 12.360,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupce.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 28. ledna 2009, č. j. 19 Co 515/2008-62 mimo jiné potvrdil rozsudek ze dne 16. června 2008, č. j. 10 C 336/2006-48, jímž Obvodní soud pro Prahu 6 zamítl žalobu o zaplacení částky 531.459,36 Kč s 2% úrokem z prodlení od 16. dubna 2005 do zaplacení.
Odvolací soud odkazuje na ustanovení § 261 odst. 3 písm. d), § 391 odst. 1 a § 397 obchodního zákoníku (dále jen obch. zák. ) přitakal (byť na základě jiné právní argumentace) závěru soudu prvního stupně, podle něhož je žalobcem uplatněná pohledávka, která měla vzniknout v období od roku 1998 do března 2002 v důsledku neoprávněných výběrů z běžného účtu , promlčena (čtyřletá promlčecí doba marně uplynula v březnu 2006, přičemž žaloba byla u soudu podána až v prosinci 2006).
Současně odvolací soud neshledal důvody pro aplikaci ustanovení § 3 občanského zákoníku (dále jen obč. zák. ), jde-li o žalovaným vznesenou námitku promlčení, uzavíraje, že odepření účinku vznesené námitky promlčení z důvodu rozporu s dobrými mravy připadá v úvahu jen zcela mimořádně, s přihlédnutím ke všem okolnostem věci . To v daném případě splněno nebylo, když žalobce vstoupil do postavení věřitele vůči žalovanému na základě dohody o postoupení pohledávek, kterou uzavřel dobrovolně v prosinci 2003, a před uzavřením dohody měl zvážit i rizika s tím spojená . Jestliže získal v roce 2003 pohledávku, která měla vzniknout v roce 1998 a následujících, měl zvážit i tu variantu, že nabývá pohledávku částečně promlčenou, tedy takovou, jejíž vymožení soudní cestou může být oslabeno možností vznesení námitky promlčení, další tři roky, do prosince 2006 s uplatněním nároku u soudu bezdůvodně a zaviněně vyčkával .
Proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé podal žalobce dovolání, odkazuje co do jeho přípustnosti na ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ). Dovolatel zdůrazňuje, že základem sporu je otázka uplatnění § 3 obč. zák. při aplikaci ustanovení o promlčení práva, přičemž v rozhodnutí odvolacího soudu je tato otázka řešena v rozporu s hmotným právem a jinak než dovolacím soudem .
Dovolatel namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, tj. uplatňuje dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Popisuje skutkové okolnosti věci a poukazuje na překážky, které bránily původnímu věřiteli (Národní družstevní záložně) v uplatnění nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Zastává názor, podle něhož právě poměry projednávané věci umožňují přijetí závěru, že výkon práva žalovaného vznést námitku promlčení odporuje dobrým mravům (§ 3 obč. zák.).
Žalovaný považuje rozhodnutí odvolacího soudu za správné a navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl.
Dovolání žalobce proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, které není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., Nejvyšší soud neshledal přípustným ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.; proto je podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Učinil tak proto, že dovolatelem zpochybněný právní závěr, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá a podle něhož uplatnění práva žalovaného vznést námitku promlčení není v rozporu s dobrými mravy, postrádá potřebný judikatorní přesah, když je významný právě a jen pro projednávanou věc (k tomu srov. např. důvody rozhodnutí uveřejněného pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Přitom právní posouzení věci odvolacím soudem Nejvyšší soud neshledává ani rozporným s hmotným právem (ustanovením § 3 obč. zák.), když odpovídá závěrům formulovaným judikaturou Nejvyššího soudu i Ústavního soudu (k tomu srov. např. nálezy Ústavního soudu ze dne 15. ledna 1997, sp. zn. II. ÚS 309/95 a ze dne 6. září 2005, sp. zn. I. ÚS 643/04, jakož i rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28. listopadu 2001, sp. zn. 25 Cdo 2905/99, ze dne 28. června 2000, sp. zn. 21 Cdo 992/99, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 11, ročník 2000, pod číslem 126, ke kterým se Nejvyšší soud následně přihlásil mimo jiné také v usnesení ze dne 26. července 2005, sp. zn. 29 Odo 1361/2004).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobce bylo odmítnuto a žalovanému vzniklo právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Náklady dovolacího řízení vzniklé žalovanému sestávají z paušální sazby odměny advokáta za řízení v jednom stupni (za dovolací řízení) určené podle vyhlášky č. 484/2000 Sb., která podle ustanovení § 3 odst. 1, § 14, § 15 a § 18 odst. 1 činí 10.000,- Kč, a z paušální částky náhrady hotových výdajů ve výši 300,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle ustanovení § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., a s připočtením náhrady za 20% daň z přidané hodnoty činí celkem 12.360,- Kč.
Rozhodné znění občanského soudního řádu se podává z bodu 12., části první, článku II. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 29. dubna 2010
JUDr. Petr Gemmel předseda senátu