29 Cdo 2866/2015
Datum rozhodnutí: 30.07.2015
Dotčené předpisy: § 238 odst. 1 písm. d) o. s. ř.



29 Cdo 2866/2015


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobkyně Family drogerie s. r. o. , se sídlem v Praze 9, K Žižkovu 640/9, PSČ 190 00, identifikační číslo osoby 26148579, zastoupené Mgr. Janem Rabasem, advokátem, se sídlem v Praze 2 - Vinohradech, Vinohradská 343/6, PSČ 120 00, proti žalované S. K. , zastoupené JUDr. MUDr. Josefem Rauchem, advokátem, se sídlem v Meziboří, Okružní 147, PSČ 435 13, o žalobě žalované na obnovu řízení, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 47 Cm 256/2011, o dovolání žalované proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. února 2015, č. j. 8 Cmo 233/2014-153, takto:


I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 1.464,10 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jejího zástupce.


Odůvodnění:

Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením k odvolání žalované potvrdil usnesení ze dne 9. ledna 2014, č. j. 47 Cm 256/2011-125, jímž Krajský soud v Praze zamítl žalobu žalované na obnovu řízení vedeného u označeného soudu pod sp. zn. 47 Cm 256/2011.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání.
Vzhledem k tomu, že dovolání v této věci nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ), zabýval se Nejvyšší soud tím, zda jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání formulované v § 237 o. s. ř. (ve spojení s omezením dle § 238 o. s. ř.).
Podle ustanovení § 237 o. s. ř., není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle ustanovení § 238 odst. 1 písm. d) o. s. ř. dovolání podle § 237 není přípustné proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000 Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
Usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby žalované na obnovu řízení, je sice usnesením, kterým se odvolací řízení končí, v posuzovaném případě však dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000 Kč (v řízení, jehož obnovy se žalovaná domáhala, byl rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 21. března 2012, č. j. 47 Cm 256/2011-24, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 23. listopadu 2012, č. j. 8 Cmo 260/2012-68, ponechán v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 2. srpna 2011, č. j. 47 Cm 256/2011-8, kterým Krajský soud v Praze uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 17.014 Kč), přičemž současně nejde o žádný z případů, jež by v intencích § 238 odst. 1 písm. d) o. s. ř. vylučovaly aplikaci takto nastaveného omezení (nejde o vztah ze spotřebitelské smlouvy, o pracovněprávní vztah nebo o věc uvedenou v § 120 odst. 2 o. s. ř.; srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. prosince 2013, sp. zn. 29 Cdo 3578/2013, ve spojení s usnesením Ústavního soudu ze dne 25. března 2013, sp. zn. I. ÚS 3578/2013).
K tomu, že úprava obsažená v ustanovení § 238 odst. 1 písm. d) o. s. ř. se uplatní i v případě dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o žalobě na obnovu řízení ohledně peněžitého plnění nepřevyšujícího 50.000 Kč, srov. obdobně např. usnesení Nejvyššího soudu z 27. června 2013, sp. zn. 29 Cdo 1420/2013, uveřejněné pod číslem 85/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. prosince 2014, sp. zn. 26 Cdo 4184/2014 a ze dne 25. února 2015, sp. zn. 33 Cdo 103/2015.
Nejvyšší soud proto dovolání žalované podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl jako objektivně nepřípustné.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243c odst. 3, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalované bylo odmítnuto a vznikla jí tak povinnost hradit žalobkyni její náklady řízení. Ty v daném případě sestávají z mimosmluvní odměny za zastoupení advokátem ve výši jedné poloviny (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. prosince 1997, sp. zn. 2 Cdon 774/97 a ze dne 27. června 2013, sp. zn. 29 Cdo 1420/2013, uveřejněná pod čísly 61/98 a 85/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání ze dne 29. června 2015), která podle ustanovení § 7 bodu 5., § 8 odst. 1 a § 11 odst. 2 písm. c) a odst. 3 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), činí částku 910 Kč, dále z paušální částky náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 3 advokátního tarifu) a z náhrady za 21% daň z přidané hodnoty (§ 137 odst. 1, 3 o. s. ř.) ve výši 254,10 Kč. Celkem činí přiznaná náhrada nákladů dovolacího řízení částku 1.464,10 Kč.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z bodu 2., části první, článku II. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 30. července 2015
JUDr. Jiří Zavázal předseda senátu