29 Cdo 282/2010
Datum rozhodnutí: 29.03.2011
Dotčené předpisy: § 113 odst. 5 obch. zák., § 132 odst. 1 obch. zák., § 141 odst. 1 obch. zák., § 120 odst. 2 obch. zák.



29 Cdo 282/2010
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně doc. JUDr. Ivany Štenglové a soudců Mgr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Šuka v právní věci obchodní společnosti MATHIOLA, spol. s r. o., se sídlem v Opavě, Heydukova 2084/5, PSČ 746 01, identifikační číslo osoby 49 60 89 08, zastoupené Mgr. Magdalenou Gebauerovou, advokátkou, se sídlem v Opavě, Dolní náměstí 117/3, PSČ 746 01, o zápis změn do obchodního rejstříku, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. C 11194, o dovolání obchodní společnosti proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. dubna 2009, č. j. 5 Cmo 78/2009-251, takto:

Dovolání se zamítá.
Odůvodnění:

Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. listopadu 2008, č. j. F 49182/08, C 11194-223, kterým rejstříkový soud zamítl návrh na zápis změn společnosti MATHIOLA, spol. s r. o. (dále jen společnost ) do obchodního rejstříku, jímž se společnost domáhala výmazu společnice J. P. a zápisu změny výše vkladu a obchodního podílu společníka D. H.
Vyšel přitom z toho, že dnem nabytí právní moci usnesení Okresního soudu v Opavě ze dne 7. února 2007, č. j. 22 E 1091/2006-7, kterým byl nařízen výkon rozhodnutí postižením obchodního podílu J. P. ve společnosti, tj. 27. listopadu 2007, zanikla účast jmenované ve společnosti a její obchodní podíl přešel na společnost. Bylo tak na jediném zbývajícím společníkovi společnosti D. H. - aby při výkonu působnosti valné hromady společnosti rozhodl ve smyslu ustanovení § 113 odst. 5 či 6 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen obch. zák. ), o naložení s obchodním podílem nabytým společností. O rozhodnutí jediného společníka podle § 113 odst. 5 obch. zák. ze dne 30. září 2008 však měl být pořízen notářský zápis (§ 141 odst. 1 obch. zák.). Nestalo-li se tak, rejstříkový soud již z tohoto důvodu návrh správně zamítl .
Odvolací soud přitakal i závěru rejstříkového soudu, podle něhož převedla-li společnost smlouvou ze dne 1. října 2008 uvolněný 75% obchodní podíl na D. H., pak na něj úplatně převáděla majetek hodnoty vyšší, než činí jedna desetina jejího základního kapitálu, pročež bylo podle ustanovení § 196a odst. 3 obch. zák. potřeba stanovit hodnotu převáděného obchodního podílu na základě posudku znalce jmenovaného soudem. Ustanovení § 196a odst. 4 obch. zák. dle názoru odvolacího soudu na daný případ aplikovat nelze, neboť nejde o nabytí nebo zcizení majetku v rámci běžného obchodního styku ani o nabytí nebo zcizení z podnětu nebo pod dozorem nebo dohledem státního orgánu.
Proti usnesení odvolacího soudu podala společnost dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen o. s. ř. ), navrhujíc, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Dovolatelka namítá, že odvolací soud přistoupil na zcela nesprávnou aplikaci ustanovení § 141 odst. 1 obch. zák. ve spojení s ustanovením § 113 odst. 5 obch. zák., tedy že toto rozhodnutí je nutné učinit formou notářského zápisu. Podle dovolatelky je ustanovení § 113 obch. zák. aplikovatelné pouze na případy vyloučení společníka, nikoli na případy, kdy účast společníka zanikla z jiného důvodu. Rozhodnutí jediného společníka v působnosti valné hromady o převodu obchodního podílu proto nemuselo mít formu notářského zápisu.
Jelikož k zániku účasti J. P. ve společnosti došlo usnesením Okresního soudu v Opavě , který je státním orgánem, dopadá - dle názoru dovolatelky - na převod (dříve) jejího obchodního podílu ze společnosti na zbývajícího společníka ustanovení § 196a odst. 4 obch. zák. a požadavek na stanovení hodnoty transakce na základě posudku soudem jmenovaného znalce je neoprávněný.
Ustanovení § 196a odst. 3 obch. zák. se na předmětnou transakci nevztahuje i z toho důvodu, že jde o situaci kdy uvolněný obchodní podíl přechází na společníka, kdežto ustanovení § 196a odst. 3 obch. zák. jasně hovoří o situaci, kdy je přesun majetku veden zcela opačným směrem, tedy od společníka (resp. jiných osob) na společnost. Soudy navíc nesprávně kladou rovnítko mezi pojem hodnota převáděného podílu ve společnosti a pojem základní kapitál , neboť došly k závěru, podle něhož je-li převáděn obchodní podíl odpovídající více než 10% účasti společníka na základním kapitálu, je jeho hodnota vyšší než jedna desetina základního kapitálu. Takový výklad je však chybný, když základní kapitál ( ) nevypovídá zhola nic o tom, jaká je skutečná hodnota majetku společnosti .
Uložil-li odvolací soud rejstříkovému soudu, aby uvedl zápis společnosti ve vztahu k J. P. do souladu se skutečným stavem, aniž by specifikoval, jak má být shody dosaženo, je podle dovolatelky jeho rozhodnutí nesrozumitelné a nepřezkoumatelné.
Nejvyšší soud úvodem poznamenává, že rozhodné znění občanského soudního řádu, podle kterého dovolání projednal a rozhodl o něm (do 30. června 2009), se podává z bodu 12., části první, článku II. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.
Dovolání proti potvrzujícímu výroku usnesení odvolacího soudu ve věci samé je přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. pro řešení otázky, jakým způsobem a v jaké formě lze učinit rozhodnutí dle § 113 odst. 5 obch. zák. o naložení s obchodním podílem nabytým společností v případě, kdy společnost s ručením omezeným má jediného zbývajícího společníka.
Dovolání není důvodné.
Ačkoli dovolatelka v dovolání výslovně neoznačila žádný z dovolacích důvodů, námitkami, o které svou argumentaci v dovolání opírá, jednak poukazuje na vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, jednak zpochybňuje správnost právního posouzení věci odvolacím soudem. Dovolatelka tak obsahově vystihuje dovolací důvody uvedené v ustanovení § 241a odst. 2 písm. a/ a písm. b/ o. s. ř.
Nejvyšší soud proto - jsa vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení (§ 242 odst. 3 o. s. ř.) - nejprve přezkoumal rozhodnutí odvolacího soudu z pohledu dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. a shledal, že vadou namítanou dovolatelkou řízení netrpí. Nepřezkoumatelnost rozhodnutí odvolacího soudu nezakládá skutečnost, že ve smyslu § 200b odst. 3 o. s. ř. upozornil rejstříkový soud na trvající stav neshody mezi skutečným právním stavem a stavem zápisu v obchodním rejstříku ohledně účasti J. P. ve společnosti. Rozhodnutí odvolacího soudu není nesrozumitelné a je i dostatečně odůvodněno; o nepřezkoumatelné rozhodnutí tudíž nejde.
Jelikož jiné vady řízení, k nimž Nejvyšší soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), nejsou dovoláním namítány a ze spisu se nepodávají, Nejvyšší soud se dále - v hranicích právních otázek vymezených dovoláním - zabýval tím, zda je dán dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., tedy správností právního posouzení věci odvolacím soudem.
Vzhledem k době rozhodnutí jediného (zbývajícího) společníka při výkonu působnosti valné hromady o převodu obchodního podílu ze společnosti (30. září 2008), je pro další úvahy Nejvyššího soudu rozhodný výklad obchodního zákoníku ve znění účinném do 19. července 2009, tj. naposledy ve znění zákona č. 230/2008 Sb.
Podle ustanovení § 113 odst. 5 obch. zák. obchodní podíl (§ 114) vyloučeného společníka přechází na společnost, která jej může převést na jiného společníka nebo třetí osobu. O převodu rozhoduje valná hromada.
Podle ustanovení § 132 odst. 1 obch. zák. má-li společnost jediného společníka, nekoná se valná hromada a působnost valné hromady vykonává tento společník. Rozhodnutí společníka při výkonu působnosti valné hromady musí mít písemnou formu a musí být podepsáno společníkem. Rozhodnutí společníka musí mít formu notářského zápisu v těch případech, kdy se o rozhodnutí valné hromady pořizuje notářský zápis. Ustanovení § 127 odst. 5 se nepoužije.
Podle ustanovení § 141 odst. 1 obch. zák. ke změně obsahu společenské smlouvy je třeba souhlasu všech společníků nebo rozhodnutí valné hromady, nestanoví-li zákon jinak. Rozhodování valné hromady podle § 125 odst. 1 písm. f), g) a i), jde-li o jmenování, odvolání a odměňování likvidátora, § 113, 115, 117 a 121 se nepovažuje za rozhodování o změně společenské smlouvy; o rozhodnutích podle § 113, 115, 117 a 121 však musí být pořízen notářský zápis. Ustanovení § 173 odst. 3 platí přiměřeně.
V projednávané věci došlo v důsledku pravomocného nařízení výkonu rozhodnutí postižením obchodního podílu J. P. k zániku její účasti ve společnosti
(srov. § 148 odst. 1 a 2 obch. zák.). Z věty druhé § 148 odst. 1 obch. zák., jež stanoví, že ustanovení § 113 odst. 5 a 6 v tomto případě platí obdobně, vyplývá, že obchodní podíl J. P. přešel na společnost, která s ním byla povinna naložit některým ze způsobů popsaných v tomto ustanovení.
Pro případ, že se společnost s ručením omezeným stane majitelkou vlastního obchodního podílu, jí zákon zakazuje vykonávat práva s ním spojená (§ 120 odst. 2 obch. zák.). Za situace, kdy společnost má jediného dalšího společníka, je třeba na tohoto společníka pohlížet jako na jediného společníka. Tento závěr vyplývá z teleologického výkladu ustanovení § 120 odst. 2 obch. zák., neboť by nemělo smysl, aby k hlasování jediného společníka, který může vykonávat hlasovací právo, svolávala společnost zákonem stanoveným postupem valnou hromadu, či dokonce aby se tento společník musel domáhat jejího svolání postupem podle § 129 odst. 2 obch. zák.
Odvolací soud tedy správně dovodil, že o převodu obchodního podílu patřícího dříve J. P. (na sebe sama) měl rozhodnout jediný zbývající společník společnosti D. H. postupem podle § 132 odst. 1 obch. zák.
Rozhodnutí valné hromady o převodu obchodního podílu, jenž přešel na společnost v důsledku nařízení výkonu rozhodnutí postižením obchodního podílu, je rozhodnutím podle § 113 odst. 5 obch. zák. Z výše citovaných ustanovení přitom jasně vyplývá jak to, že rozhodnutí společníka při výkonu působnosti valné hromady musí mít formu notářského zápisu v těch případech, kdy se o rozhodnutí valné hromady pořizuje notářský zápis, tak to, že o rozhodnutích valné hromady podle § 113 obch. zák. musí být pořízen notářský zápis.
Nedodržení zákonného požadavku notářské formy zápisu z valné hromady (rozhodnutí jediného společníka) je důvodem pro závěr o neplatnosti těch usnesení valné hromady, a tedy i rozhodnutí jediného společníka, o nichž musí být pořízen notářský zápis. V řízení o zápis skutečnosti založené usnesením valné hromady (rozhodnutím jediného společníka) do obchodního rejstříku je přitom rejstříkový soud oprávněn posuzovat platnost usnesení valné hromady (rozhodnutí jediného společníka) - viz § 131 odst. 8 věta první obch. zák. a např. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 64/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Nebyla-li v projednávané věci formální náležitost rozhodnutí jediného společníka při výkonu působnosti valné hromady splněna, je rozhodnutí jediného společníka o převodu obchodního podílu ze společnosti na D. H. neplatné.
Absence (platného) rozhodnutí valné hromady (jediného společníka) o převodu obchodního podílu podle ustanovení § 113 odst. 5 věty druhé obch. zák. pak má obecně za následek neúčinnost smlouvy o převodu obchodního podílu stejně, jako je tomu v případě absence souhlasu valné hromady podle § 115 odst. 1 a odst. 2 obch. zák. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. února 2007, sp. zn. 29 Odo 1278/2005, které je veřejnosti k dispozici na jeho webových stránkách).
Rozhodnutí jediného společníka o převodu obchodního podílu podle § 113 odst. 5 věty druhé obch. zák. (obdobně i souhlas jediného společníka podle § 115 odst. 1 a odst. 2 obch. zák.) lze přitom, je-li jediný společník účastníkem smlouvy o převodu obchodního podílu (ať už jako převodce, nebo jako nabyvatel), vyjádřit přímo smlouvou o převodu obchodního podílu. Má-li společnost jediného společníka, není totiž logického důvodu, aby tento společník - v postavení valné hromady - rozhodoval o tom, že na něj bude převeden obchodní podíl (uděloval sám sobě souhlas s převodem obchodního podílu). V těchto případech je ovšem nezbytné, aby smlouva o převodu obchodního podílu byla uzavřena ve formě notářského zápisu. To se však v projednávané věci nestalo.
Není-li smlouva o převodu obchodního podílu ze společnosti na D. H. účinná, nemohl jmenovaný převáděný obchodní podíl nabýt.
Dalšími námitkami nesprávného právního posouzení věci se dovolací soud již nezabýval, neboť na závěrech o neplatnosti rozhodnutí jediného společníka a o neúčinnosti smlouvy o převodu obchodního podílu nemůže ničeho změnit ani případná nesprávnost dalších právních závěrů odvolacího soudu (k tomu srov. obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. prosince 1997, sp. zn. 3 Cdon 1374/96, uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 2, ročník 1998, pod číslem 17).
Jelikož se dovolatelce prostřednictvím uplatněných dovolacích důvodů správnost rozhodnutí odvolacího soudu zpochybnit nepodařilo, Nejvyšší soud dovolání podle ustanovení § 243b odst. 2 části věty před středníkem o. s. ř. zamítl.
Jen pro úplnost a nad rámec právního posouzení věci Nejvyšší soud dodává, že otázkou případné aplikace ustanovení § 131 odst. 3 písm. a/ obch. zák. se v projednávané věci nemohl zabývat (k použitelnosti tohoto ustanovení v řízení ve věcech obchodního rejstříku srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. dubna 2005, sp. zn. 29 Odo 445/2004, uveřejněné v časopise Soudní Judikatura číslo 6, ročník 2005, pod číslem 92), neboť dovolatelka nesprávnost právního posouzení věci v tomto směru nikterak nenapadá (viz § 242 odst. 3 o. s. ř., jakož i důvody nálezu Ústavního soudu ze dne 11. listopadu 2009, sp. zn. IV. ÚS 560/2008).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 29. března 2011

doc. JUDr. Ivana Štenglová
předsedkyně senátu