29 Cdo 2791/2012
Datum rozhodnutí: 30.09.2014
Dotčené předpisy: § 243b odst. 2 o. s. ř. ve znění do 31.12.2012, § 155 odst. 1 obch. zák. ve znění do 31.12.2000, § 1 předpisu č. 591/1992Sb. ve znění do 31.12.2000, § 4 odst. 1 předpisu č. 591/1992Sb. ve znění do 31.12.2000, § 155 odst. 3 obch. zák. ve znění do 31.12.2000




29 Cdo 2791/2012

ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců Mgr. Ing. Davida Bokra a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobkyně České spořitelny, a. s. , se sídlem v Praze 4, Olbrachtova 1929/62, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 45244782, zastoupené Rainerem Frankem, advokátem, se sídlem v Praze 5, Holečkova 105/6, PSČ 150 00, proti žalované TESLAMP Holešovice a. s. , se sídlem v Praze 7, U Papírny 9/614, PSČ 170 00, identifikační číslo osoby 00009784, zastoupené Mgr. Lubošem Havlem, advokátem, se sídlem v Praze 4, Na Pankráci 404/30a, PSČ 140 00, o emitování akcií, vyznačení zástavního práva a jejich vydání, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 13 Cm 142/2007, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 27. ledna 2012, č. j. 7 Cmo 106/2011-263, takto:

I. Dovolání se zamítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 1.573,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám jejího zástupce.
O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 16. listopadu 2010, č. j. 13 Cm 142/2007-211, zamítl žalobu o uložení povinnosti žalované: a) emitovat vlastní listinné akcie na jméno T.E.S. spol. s r.o., a to v počtu 852 kusů o jmenovité hodnotě 1.000.000,- Kč, v počtu 8 kusů o jmenovité hodnotě 100.000,- Kč, v počtu 2 kusů o jmenovité hodnotě 10.000,- Kč a v počtu 6 kusů o jmenovité hodnotě 1.000,- Kč, namísto ve výroku specifikovaných zaknihovaných akcií žalované; b) na nově emitovaných akciích vyznačit zástavní rubopis ve znění specifikovaném ve výroku; c) vydat žalobkyni nově emitované akcie žalované s takto vyznačeným zástavním právem ve prospěch žalobkyně (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
Vrchní soud v Praze k odvolání žalobkyně v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil výrok I. rozsudku soudu prvního stupně a změnil výrok II. o nákladech řízení (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
Vyšel přitom z toho, že:
1) Žalobkyně se zavázala smlouvou o úvěru ze dne 3. května 1996, uzavřenou se společností TES PRAHA a. s. (dále jen společnost TES PRAHA a první úvěr ), poskytnout této společnosti úvěr v celkové výši 843.000.000,- Kč na nákup 100 % akcií žalované společnosti TESLAMP Holešovice a. s. (dále též společnost TESLAMP či úpadkyně ) od Fondu národního majetku ČR.
2) Smlouvou ze dne 11. srpna 1997 převzala společnost TESLAMP dluh společnosti TES PRAHA z prvního úvěru (dále jen smlouva o převzetí dluhu ) a dne 6. října 1997 se žalobkyně dohodla s jediným akcionářem společnosti TESLAMP společností T.E.S. spol. s r. o. (dále jen společnost T.E.S. ) na zřízení zástavního práva žalobkyně ke všem zaknihovaným akciím společnosti TESLAMP.
3) Dne 30. ledna 1998 uzavřela žalobkyně se společností TESLAMP další smlouvu o úvěru na 31.331.000,- DEM účelově vázaném výhradně na částečné splacení prvního úvěru (dále jen druhý úvěr ) a se společností T.E.S. se žalobkyně dne 20. srpna 1998 dohodla na zajištění pohledávek žalobkyně z obou těchto úvěrových smluv a smlouvy o převzetí dluhu zřízením zástavního práva k akciím společnosti TESLAMP .
4) Ve věci vedené Městským soudem v Praze pod sp. zn. 46 Cm 238/2000 dospěl Vrchní soud v Praze v rozsudku ze dne 12. prosince 2007, č. j. 9 Cmo 463/2007-584, k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o druhém úvěru a smlouvy o převzetí dluhu pro rozpor se zákazem obsaženým v § 161e odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen obch. zák. ).
5) Na základě rozhodnutí jediného akcionáře společnosti T.E.S. ze dne 17. srpna 2000 o změně podoby akcií vydala společnost TESLAMP čtyři emise akcií v listinné podobě (852 kusů o jmenovité hodnotě 1.000.000,- Kč, 8 kusů o jmenovité hodnotě 100.000,- Kč, 2 kusy o jmenovité hodnotě 10.000,- Kč a 6 kusů o jmenovité hodnotě 1.000,- Kč). Na akciích je jako datum emise uveden den 12. říjen 2000. Tyto akcie jsou opatřeny řadou rubopisů, z nichž poslední svědčí společnosti MERRICK&JENNINGS LIMITED (dále jen společnost M&J ).
6) Komise pro cenné papíry oznámila společnosti TESLAMP dopisem ze dne 10. října 2000, že vzala na vědomí změnu podoby jejích akcií a podle potvrzení Střediska cenných papírů byly akcie společnosti TESLAM v zaknihované podobě zrušeny ke dni 1. prosince 2000.
7) Správce konkursní podstaty zapsal dle § 27 odst. 5 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále jen ZKV ), listinné akcie úpadkyně TESLAMP do konkursní podstaty a následně uzavřel se společností M&J dohodu o narovnání, na základě které společnost M&J složila do konkursní podstaty úpadkyně částku 4.000.000,- Kč a správce konkursní podstaty listinné akcie úpadkyně z konkursní podstaty vyňal.
8) Společnost M&J poté jako jediný akcionář společnosti TESLAMP rozhodla dne 10. března 2005 o změně formy akcií z akcií na jméno na akcie na majitele a o změně rozvržení základního kapitálu společnosti na jednotlivé akcie (dále jen rozvržení akcií ).
Na tomto základě odvolací soud uzavřel, že chybné vyznačení dne 12. října 2000 jako data emise na akciích vydaných na základě rozhodnutí jediného akcionáře ze dne 17. srpna 2000 za situace, kdy akcie mají všechny zákonem předepsané náležitosti, nezpůsobuje neplatnost emise a potažmo takto vydaných akcií. I kdyby soud vyšel z premisy žalobkyně o neplatnosti těchto akcií, zásadní skutečností je, že jediný akcionář později rozhodl o změně podoby a rozvržení akcií a toto rozhodnutí nebylo napadeno žalobou na vyslovení jeho neplatnosti a změna byla zapsána do obchodního rejstříku; i nicotnost takového rozhodnutí by podle mínění odvolacího soudu bylo možné vyslovit jen v řízení o neplatnost rozhodnutí jediného akcionáře. O vlastnictví akcií společností M&J nelze v tomto řízení pochybovat. Pokud byly tyto akcie zapsány do konkursní podstaty úpadkyně TESLAMP, není možné v situaci, kdy z ní nebyly vyňaty na základě příslušné žaloby, dospět k jinému závěru, než že byly oprávněně považovány za majetek úpadkyně náležející do konkursní podstaty. Následný postup správce konkursní podstaty není soud oprávněn v tomto řízení přezkoumávat, k tomu sloužily příslušné instituty v rámci konkursního řízení.
Další důvod, pro který není možné žalobě vyhovět, spatřuje odvolací soud v tom, že pro žalobkyní požadované plnění neexistuje právní důvod. Společnost TESLAMP měla povinnost vydat listinné akcie na jméno vydané na základě rozhodnutí jediného akcionáře ze dne 17. srpna 2000 pouze jejich vlastníkovi, nikoliv žalobkyni jako zástavní věřitelce. Retroaktivní aplikace pozdější úpravy v § 110 odst. 4 (správně patrně § 113 odst. 10) zákona č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu (dále jen ZPK ), nepřipadá v úvahu; ke dni 1. prosince 2000, kdy došlo ke zrušení registrace zaknihovaných akcií, zákon takovou povinnost neukládal.
A konečně odvolací soud dospěl k závěru, že žalobkyně požaduje po žalované nemožné plnění. Podle zápisu v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddílu B, vložce číslo 383, je základní kapitál žalované společnosti ve výši 852.826.000,- Kč rozdělen na základě rozhodnutí jediného akcionáře společnosti M&J ze dne 10. března 2005 na 34 kmenových akcií na majitele v listinné podobě o jmenovité hodnotě 25.000.000,- Kč, 10 kmenových akcií na majitele v listinné podobě o jmenovité hodnotě 250.000,- Kč a dvě kmenové akcie na majitele v listinné podobě o jmenovité hodnotě 163.000,- Kč. Podle § 155 a 59 obch. zák. se součet jmenovitých hodnot všech akcií musí rovnat výši základního kapitálu zapsaného v obchodním rejstříku. Bez odpovídajícího zvýšení základního kapitálu je vydání dalších akcií vyloučené, k takovému rozhodnutí je však oprávněna valná hromada či jediný akcionář v její působnosti, nikoliv sama žalovaná společnost.
Žalobkyně podala proti rozsudku odvolacího soudu dovolání, odkazujíc co do jeho přípustnosti na § 237 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ), ohlašujíc, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, neboť spočívá na nesprávném právním posouzení následujících právních otázek:
1) Zda nesprávné nebo nemožné datum uvedené na akcii je možné považovat za datum emise jako obligatorní náležitost akcie.
2) Zda je možné plnění spočívající ve vydání listinných akcií v situaci, kdy jsou v mezidobí zapsány do obchodního rejstříku jiné akcie.
3) Zda k řádnému nabytí akcií žalovanou společností stačí, že akcie byly zapsány do konkursní podstaty úpadkyně a nebyly z ní vyňaty v důsledku příslušné žaloby.
4) Zda žalovaná má povinnost vydat žalobkyni (zástavní věřitelce) dosud nevydané akcie v situaci, kdy jí tato povinnost vznikla sice před účinností zákona o podnikání na kapitálovém trhu, ale dosud nebyla splněna.
5) Zda v důsledku změny podoby akcií ze zaknihovaných na listinné před účinností zákona o podnikání na kapitálovém trhu dochází k emisi zcela nových akcií, nebo jde o změnu podoby jedněch a těch samých akcií.
K těmto otázkám dovolatelka uvádí, že datum 12. října 2000 není možné dle § 5 odst. 1 zákona č. 591/1992 Sb., o cenných papírech (dále jen ZCP ), považovat za datum emise listinných akcií, ale jen za jakési datum na akciích uvedené, neboť předchází dni 1. prosince 2000, ke kterému byla zrušena registrace zaknihovaných akcií Střediskem cenných papírů. V případě, že by změna podoby akcií nepředstavovala zcela novou emisi akcií, ale jen změnu jejich podoby, mělo být na listinných akciích uvedeno původní datum emise vyměňovaných zaknihovaných akcií (pravděpodobně 25. září 1996). V závěru odvolacího soudu, že chybné vyznačení data emise za situace, kdy akcie mají všechny zákonem předepsané náležitosti, nezpůsobuje neplatnost emise, a potažmo ani takto vydaných akcií, dovolatelka spatřuje nepřípustně rozšiřující výklad § 155 odst. 3 obch. zák.
Podle dovolatelky listiny s datem emise 12. října 2000 nelze s ohledem na shora uvedené skutečnosti považovat za řádné listinné akcie žalované. Z tohoto důvodu nemohlo dojít k převodu akcionářských práv na společnost M&J. Aktuální údaje o akciích žalované uvedené v obchodním rejstříku do něj byly zapsány na základě jejího nicotného rozhodnutí ze dne 10. března 2005 a jsou v rozporu se skutečností, což je třeba v tomto řízení řešit jako otázku předběžnou. Teprve poté bude možné přijmout závěr o možnosti či nemožnosti žalobou požadovaného plnění.
Dále je podle dovolatelky nutné jako předběžnou otázku řešit nesprávný postup správce konkursní podstaty úpadkyně spočívající v soupisu předmětných akcií do konkursní podstaty a v následném uzavření dohody o narovnání se společností M&J, aniž by došlo k jejich zpeněžení ve veřejné dražbě či k prodeji se souhlasem soudu, jak vyplývá z § 27 odst. 2 a 5 věty třetí ZKV. Jelikož akcie nebyly do konkursní podstaty řádně sepsány a postup správce při jejich následném vyplacení z konkursní podstaty je v rozporu s příslušnou právní úpravou, k zániku zástavního práva žalobkyně k akciím žalované nedošlo.
Jelikož žalovaná povinnost vydat namísto zaknihovaných akcií platné (veškeré zákonné náležitosti obsahující) listinné akcie dosud nesplnila, má podle dovolatelky povinnost vydat tyto akcie právě jí, neboť její zástavní právo dosud trvá a ke dni rozhodnutí odvolacího soudu již bylo ustanovení § 113 odst. 10 ZPK účinné.
Proto dovolatelka navrhuje, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaná, majíc za správné a dostatečně odůvodněné závěry odvolacího soudu, navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl jako nepřípustné, neboť dovolatelkou předestřené otázky nemají pro věc zásadní právní význam, nebo aby jej v celém rozsahu jako nedůvodné zamítl.
Dovolání je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí spatřuje Nejvyšší soud v řešení otázky, zda je změna podoby akcií novou emisí, a dále v řešení otázky právních následků uvedení chybného data emise akcií v jejich listinné podobě po změně podoby ze zaknihovaných akcií.
S ohledem na datum rozhodnutí jediného akcionáře žalované společnosti o změně podoby akcií ze zaknihovaných akcií na akcie listinné (17. srpna 2000) je pro další úvahy Nejvyššího soudu rozhodné znění obchodního zákoníku naposledy ve znění části zákona č. 370/2000 Sb. a zákona o cenných papírech naposledy ve znění zákona č. 362/2000 Sb.
1) K pojmu datum emise :
Podle § 5 odst. 1 ZCP je cenný papír vydán dnem, kdy splňuje všechny náležitosti pro něj zákonem nebo jiným právním předpisem stanovené a kdy se v souladu se zákonem stanoveným způsobem stane majetkem prvého nabyvatele (den vydání cenného papíru). Datum emise cenného papíru je datum označující den, kdy může dojít k vydání cenného papíru prvému nabyvateli. Datum emise cenného papíru určí emitent, nevyplývá-li ze zvláštního zákona něco jiného.
Z § 168 odst. 3, § 176 odst. 5 a § 204 odst. 1 obch. zák. vyplývají zákonem stanovené limity pro určení data emise akcií musí se jednat o pozdější den, než jsou společnost či zvýšení základního kapitálu zapsány do obchodního rejstříku.
Z právní úpravy se podává, že datum emise určené emitentem podle shora zmíněných kritérií zůstává datem emise dané akcie po celou dobu její existence, neboť jedna a tatáž akcie může být vydána a následně se stát majetkem prvního nabyvatele jen jednou. Případná změna podoby dříve emitovaných akcií již nemá (bez dalšího) na datum emise vliv a nepředstavuje novou emisi akcií.
Tento závěr ostatně odpovídá i od 1. května 2004 účinnému ustanovení § 114 odst. 1 ZPK, které v první větě výslovně stanoví, že přeměna podoby cenného papíru není novou emisí.
Promítnuto do poměrů projednávané věci to znamená, že lze přitakat závěru odvolacího soudu o chybném vyznačení data emise 12. října 2000 na listinných akciích vyměněných za akcie žalované v zaknihované podobě. Správně mělo být na listinných akciích vyznačeno datum emise shodné s datem emise uvedeným na zrušených zaknihovaných akciích.
2) K chybně uvedenému datu emise:
Nejvyšší soud sdílí rovněž závěr odvolacího soudu, že v projednávané věci takto chybný údaj o datu emise nezpůsobuje neplatnost akcií.
Podle § 155 odst. 1 věty první obch. zák. a § 1 odst. 1 písm. a) ZCP je akcie cenným papírem, s nímž jsou spojena práva akcionáře jako společníka podílet se podle zákona a stanov akciové společnosti na jejím řízení, jejím zisku a na likvidačním zůstatku při zániku společnosti, jakož i další práva akcionáře, vyplývající ze zákona. Charakteristickým rysem cenných papírů je, že se v nich spojuje právo s listinou (právo je v listině inkorporováno). Listina může být v zákonem stanovených případech nahrazena zápisem do zákonem stanovené evidence (zaknihované cenné papíry) [§ 1 odst. 2 ZCP a § 155 odst. 2 obch. zák.].
Podle § 4 odst. 1 ZCP náležitosti cenných papírů stanoví zákon; v případě akcií je to § 155 odst. 3 obch. zák., podle kterého akcie musí obsahovat a) firmu a sídlo společnosti, b) jmenovitou hodnotu, c) označení formy akcie, u akcie na jméno firmu, název nebo jméno akcionáře, d) výši základního kapitálu a počet akcií k datu emise akcie, e) datum emise. Tyto náležitosti musí obsahovat listinné akcie a též akcie zaknihované. Jinými slovy, pouze tehdy, obsahuje-li listina nebo záznam v příslušné evidenci uvedené náležitosti, jde o akcii. Potud lze argumentaci dovolatelky přisvědčit.
Dovolatelce ovšem nelze přisvědčit v tom, že akcie žalované jsou neplatné pro chybně uvedené datum jejich emise. Chyba v datu emise totiž sama o sobě akcie neplatnými cennými papíry zpravidla neučiní. V takovém případě je vždy nutné posoudit, zda se jedná o datum možné (bez ohledu na jeho pravdivost) a zda tento údaj není v rozporu s některou z dalších podstatných náležitostí akcií tak, že by se tyto údaje vzájemně vylučovaly. K tomu srov. i závěry ohledně data vystavení směnky, obsažené v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. září 2014, sp. zn 29 Cdo 2854/2012, a v judikatuře Nejvyššího soudu v tomto rozhodnutí uvedené, zejména v rozsudku ze dne 3. listopadu 2010, sp. zn. 28 Cdo 3071/2010, a v rozsudku ze dne 20. ledna 2011, sp. zn. 29 Cdo 3106/2009, které, ač přijaty pro posouzení platnosti směnky, se přiměřeně uplatní i v poměrech posouzení platnosti akcií (všechna zmíněná rozhodnutí jsou veřejnosti dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu).
Datum emise uvedené na akciích žalované (12. října 2000) je možným datem, a jak vyplývá z obsahu spisu, neodporuje žádnému z dalších obligatorních údajů vyznačených na sporných akciích tak, že by vedle sebe tyto údaje nemohly obstát. Závěr odvolacího soudu, podle něhož takto chybně vyznačené datum emise na sporných akciích z nich nečiní neplatné cenné papíry, neboť i přes tento nedostatek obsahují všechny zákonem předepsané náležitosti, je proto správný.
Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že pokud se dovolatelka domnívá, že jí mají být akcie žalované vydány, neboť její zástavní právo nadále trvá, musí se jejich vydání domáhat vůči tomu, kdo má akcie ve svém držení.
Ostatní právní otázky předestřené dovolatelkou Nejvyšší soud právně významnými neshledal, neboť s ohledem na shora uvedené právní závěry by jejich řešení nemohlo na výsledku řízení v projednávané věci ničeho změnit.
Jelikož se dovolatelce prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu a jeho obsahového vymezení správnost rozhodnutí odvolacího soudu zpochybnit nepodařilo, přičemž Nejvyšší soud neshledal ani jiné vady, k jejichž existenci u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), dovolání podle § 243b odst. 2 části věty před středníkem o. s. ř. zamítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., když dovolání žalobkyně bylo zamítnuto a žalované vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení.
Ty v dané věci sestávají z mimosmluvní odměny za zastoupení advokátem za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání doručené soudu prvního stupně dne 7. listopadu 2012), která podle ustanovení § 9 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném do 31. prosince 2012, činí 1.000,- Kč, dále z paušální částky náhrady hotových výdajů ve výši 300,- Kč za jeden úkon právní služby (§ 13 odst. 3 advokátního tarifu) a z náhrady za 21% daň z přidané hodnoty (§ 137 odst. 1 a 3 o. s. ř.) ve výši 273,- Kč; celkem činí 1.573,- Kč.
K určení výše odměny za zastupování advokátem podle advokátního tarifu srov. důvody rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 15. května 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010, uveřejněného pod číslem 73/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2012) se podává z bodu 7, článku II., zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.


V Brně 30. září 2014
JUDr. Filip Cileček předseda senátu