29 Cdo 2763/2011
Datum rozhodnutí: 19.12.2013
Dotčené předpisy: § 238a odst. 1 písm. a) o. s. ř., § 238a odst. 2 o. s. ř., § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., § 8 ZKV, § 29 ZKV, § 31 ZKV



29 Cdo 2763/2011


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Jiřího Zavázala a JUDr. Filipa Cilečka v konkursní věci úpadce BOS, a. s. , se sídlem v Bystřici nad Pernštejnem, K Pernštejnu 625, PSČ 593 01, identifikační číslo osoby 60 74 61 90, o schválení konečné zprávy a vyúčtování odměny a hotových výdajů správce konkursní podstaty, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 24 K 15/2002, za účasti Krajského státního zastupitelství v Brně, o dovolání Ing. Petra Sedláčka , správce konkursní podstaty úpadce, zastoupeného JUDr. Ilonou Pokornou, advokátkou, se sídlem v Brně, Jakubská 121/1, PSČ 602 00, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. května 2011, č. j. 2 Ko 50/2010-2736, takto:

Dovolání se zamítá .

O d ů v o d n ě n í :

Usnesením ze dne 6. září 2010, č. j. 24 K 15/2002-2634, Krajský soud v Brně (dále jen konkursní soud ) schválil zprávu o činnosti bývalé správkyně konkursní podstaty úpadce JUDr. Dany Novákové (dále též jen bývalá správkyně konkursní podstaty ) a konečnou zprávu vypracovanou správcem konkursní podstaty úpadce Ing. Petrem Sedláčkem ze dne 2. srpna 2010, potud, že za dobu působení bývalé správkyně konkursní podstaty činily celkové příjmy konkursní podstaty 40,901.124,15 Kč, hotové výdaje bývalé správkyně konkursní podstaty 191.254,60 Kč a zaplacené náklady spojené s udržováním a správou podstaty 22,795.516,60 Kč a uspokojené pracovně právní nároky vzniklé po prohlášení konkursu 14,072.723,- Kč (výrok I.). Neschválil hotové výdaje bývalé správkyně konkursní podstaty ve výši 273.735,90 Kč, vynaložené na archivaci ve výši 83.795,90 Kč, na pojištění odpovědnosti za škodu ve výši 80.703,- Kč a na ostatní náklady (fax, internet, kopírování, kancelářské potřeby, telefony) ve výši 109.237,- Kč (výrok II.) a neschválil ani náklady na udržování a správu podstaty uhrazené bývalou správkyní konkursní podstaty v částce 457.000,- Kč (Ing. E. Z. za fyzické inventury, přípravy prodeje a nabídku movitých a nemovitých věcí k prodeji), v částce 1,078.200,- Kč (za účetnictví), v částce 39.000,- Kč (R. N. za práce vykonané na základě dohody o pracovní činnosti), v částce 6.000,- Kč (M. N. za práce vykonané na základě dohody o pracovní činnosti), v částce 20.000,- Kč (P. K. za práce vykonané na základě dohody o pracovní činnosti), v částce 203.000,- Kč (společnosti TEKON, spol. s r. o. za vyhotovení technické pomoci a tržního ocenění průmyslových objektů v areálu úpadce) a 462.635,- Kč (družstvu Agroinvest Bobrová za archivaci) [výrok III.]. Dále neschválil vyúčtování konkursní odměny bývalé správkyně konkursní podstaty co do částky 914.224,65 Kč a odměnu snížil na 66.000,- Kč (výrok IV.). Konečně schválil konečnou zprávu o zpeněžení majetku podstaty a vyúčtování odměny a výdajů správce konkursní podstaty ze dne 29. června 2010 tak, že příjmy konkursní podstaty činí 8,911.883,72 Kč (z toho příjmy ze zpeněžení správcem konkursní podstaty 7,347.559,80 Kč), uhrazené výdaje z konkursní podstaty za dobu působení správce konkursní podstaty činí 7,514.404,- Kč a konkursní odměna správce konkursní podstaty činí 1,322.561,- Kč. Schválil rovněž dosud neuspokojené výdaje v celkové výši 8,666.185,- Kč a budoucí předpokládané výdaje do výše 150.000,- Kč (výrok V.).
Konkursní soud (mimo jiné) neshledal důvodnou námitku bývalé správkyně konkursní podstaty, že konečná zpráva je předčasná, neboť správce konkursní podstaty nedokončil zpeněžování pohledávek.
Z konkursního spisu se totiž (podle konkursního soudu) podává, že:
a) Usnesením ze dne 22. ledna 2008, č. j. 24 K 15/2002-1452, konkursní soud neschválil výdaje zaplacené bývalou správkyní konkursní podstaty Ing. E. Z. (ve výši 1,650.000,- Kč), družstvu Agroinvest Bobrová (ve výši 462.635,- Kč), R. N. (ve výši 39.000,- Kč), M. N. (ve výši 6.000,- Kč), P. K. (ve výši 20.000,- Kč) a společnosti TEKON, spol. s r. o. (ve výši 238.000,- Kč).
b) Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 30. dubna 2008, č. j. 2 Ko 24/2008-1636, změnil shora označené rozhodnutí konkursního soudu tak, že určil, že v rámci výkonu dohlédací činnosti konkursní soud o schvalování výdajů vynaložených z konkursní podstaty nerozhoduje. Současně vysvětlil, že rozhodnutí konkursního soudu o vyplacených výdajích bývalé správkyně konkursní podstaty musí předcházet postup podle ustanovení § 29 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále jen ZKV ).
c) Správce konkursní podstaty zapsal do soupisu konkursní podstaty pohledávky [specifikované v bodě a)] z titulu bezdůvodného obohacení a pohledávku vůči bývalé správkyni konkursní podstaty (ve výši 2,415.635,-Kč) z titulu náhrady škody; zaplacení těchto pohledávek se domáhá soudně .
d) V konečné zprávě správce konkursní podstaty uvedl předpokládané příjmy ve výši 2,415.634,- Kč.
Na tomto základě konkursní soud odkazuje přitom na usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. ledna 2007, sp. zn. 15 Cmo 178/2008, uveřejněné pod číslem 35/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen R 35/2009 ) uzavřel, že pro posouzení otázky, zda a v jaké výši vznikla konkursní podstatě jednáním bývalé správkyně konkursní podstaty škoda a zda se někdo přijetím plnění na úkor konkursní podstaty bezdůvodně obohatil, je nutné, aby o výdajích bývalé správkyně konkursní podstaty rozhodl konkursní soud postupem podle ustanovení § 29 ZKV.
Vrchní soud v Olomouci k odvolání bývalé správkyně konkursní podstaty usnesením ze dne 31. května 2011, č. j. 2 Ko 50/2010-2736, změnil usnesení konkursního soudu tak, že konečná zpráva správce konkursní podstaty Ing. Petra Sedláčka ze dne 29. června 2010 doplněná podáním ze dne 2. srpna 2010 se spolu s vyúčtováním odměny a hotových výdajů konkursního správce a bývalé správkyně konkursní podstaty JUDr. Dany Novákové neschvaluje .
Odvolací soud vycházeje z ustanovení § 27 odst. 1, 2, 4 a 6, § 29 odst. 3, § 30 odst. 1 a 3, § 31 odst. 2 písm. a) a b), § 32 odst. 1 a § 44 odst. 1 písm. b) ZKV na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl k závěru o předčasnosti konečné zprávy.
Přitom zdůraznil, že usnesením o schválení konečné správy je v konkursním řízení s konečnou platností přezkoumán postup správce konkursní podstaty, případně správců konkursní podstaty, bylo-li jich v řízení činných více, při zpeněžování konkursní podstaty a vynakládání prostředků z konkursní podstaty a je schválena výše odměny a hotových výdajů správce (správců). Po nabytí právní moci usnesení o schválení konečné správy je zřejmé, jaká částka z výtěžku zpeněžení konkursní podstaty je k dispozici pro uspokojení konkursních věřitelů, případně dosud neuspokojených nároků věřitelů pohledávek za podstatou. Toto usnesení je základním předpokladem pro vydání rozvrhového usnesení, v daném případě konečného rozvrhového usnesení, neboť v řízení již byl proveden částečný rozvrh.
Z uvedeného nepochybně vyplývá pokračoval odvolací soud že k předložení konečné zprávy, jejímu projednání a schválení by mělo dojít až po úplném zpeněžení konkursní podstaty, aby bezprostředně po nabytí právní moci usnesení o schválení konečné zprávy bylo možno vydat rozvrhové usnesení, po jehož splnění následuje zrušení konkursu. V přezkoumávané věci však konkursní soud přistoupil k projednání konečné zprávy v situaci, kdy správce konkursní podstaty dosud nevymohl, nezpeněžil, ani nevyloučil z konkursní podstaty pohledávky za Ing. E. Z., družstvem Agroinvest Bobrová, R. N., M. N., P. K. a společností TEKON, spol. s r. o. z titulu bezdůvodného obohacení v celkové výši 2,415.635,- Kč, přičemž pohledávku ve stejné výši vymáhá současně z titulu náhrady škody po bývalé správkyni konkursní podstaty JUDr. Dany Novákové. Všechny tyto pohledávky jsou zapsány v soupisu konkursní podstaty a správce konkursní podstaty je vymáhá soudní cestou, dosud však bezúspěšně .
S ohledem na výši uplatňovaných nároků výsledek vymáhání označených pohledávek podstatným způsobem ovlivní výši uspokojení věřitelů, když v případě úspěchu správce konkursní podstaty dojde k výraznému navýšení výtěžku zpeněžení konkursní podstaty a v opačném případě lze předpokládat nemalé zatížení konkursní podstaty dalšími pohledávkami za podstatou, které by představovaly náklady správcem konkursní podstaty neúspěšně vedených řízení. V každém případě však dosud nezpeněžené pohledávky brání tomu, aby po eventuálním schválení konečné zprávy bylo možno přistoupit k vydání rozvrhového usnesení .
Současně odvolací soud shledal nepřípadným odkaz konkursního soudu na závěry formulované v usnesení ze dne 30. dubna 2008, č. j. 2 Ko 24/2008-1636, s tím, že z označeného rozhodnutí se závěr, podle něhož k posouzení toho, zda konkursní podstatě vznikla škoda jednáním bývalého správce konkursní podstaty, je zapotřebí, aby stávající správce konkursní podstaty sestavil konečnou zprávu, nepodává. Jako nepřiléhavou vyhodnotil rovněž argumentaci vycházející z R 35/2009, v němž posouzení otázky, zda bývalý správce konkursní podstaty způsobil konkursní podstatě škodu, záviselo na tom, zda (plnou) úhradou pracovních nároků ještě před rozvrhem neznemožnil úhradu pohledávek za podstatou, majících stejné nebo lepší pořadí než nároky pracovní. V poměrech v projednávané věci však podle správce konkursní podstaty Ing. Petra Sedláčka bývalá správkyně konkursní podstaty neoprávněně vyplatila z konkursní podstaty částky v celkové výši 2,415.635,- Kč. Tvrzené bezdůvodné obohacení na straně příjemců těchto finančních prostředků tak vzniklo bez ohledu na to, jakého bylo dosaženo výtěžku zpeněžení konkursní podstaty a jaká je výše pohledávek za podstatou. Pochybila-li bývalá správkyně konkursní podstaty vyplacením specifikované částky, není k závěru o vzniku škody zapotřebí sestavovat konečnou zprávu .
Jelikož není dán žádný důvod, aby byla konečná zpráva v dané věci sestavena, přezkoumána a bylo o ní rozhodnuto postupem podle ustanovení § 29 ZKV ještě před úplným zpeněžením konkursní podstaty, odvolací soud rozhodnutí konkursního soudu změnil tak, že konečnou zprávu spojenou s vyúčtováním odměn a hotových výdajů obou správců (jako předčasnou) neschválil.
Proti usnesení odvolacího soudu podal dovolání správce konkursní podstaty Ing. Petr Sedláček, odkazuje co do jeho přípustnosti na ustanovení § 238 odst. 1 písm. a) a odst. 2, ve spojení s ustanovením § 237 odst. 1 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ), namítaje, že napadené usnesení spočívá na nesprávném právním posouzení věci, tj. uplatňuje dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.
Dovolatel po rekapitulaci skutkového stavu věci s poukazem na závěry formulované Nejvyšším soudem v rozsudku ze dne 28. dubna 2011, sp. zn. 29 Cdo 3933/2008 (uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 10 - 11, ročník 2001, pod číslem 164) a v usnesení ze dne 23. dubna 2002, sp. zn. 29 Odo 519/2001 (uveřejněném pod číslem 18/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), jakož i v R 35/2009 akcentuje, že v daném případě jsou v konkursu vymáhány již nároky vzniklé neodbornou činností bývalé správkyně konkursní podstaty (dovolatel se domáhá navrácení ušlých majetkových hodnot po třetích osobách, jimž byly vyplaceny a pro případ, že to nebude možné, uplatňuje stejnou částku po bývalé správkyni konkursní podstaty z titulu náhrady škody). Dostává se do pozice, kdy přinejmenším ohledně třetích osob vymáhá pohledávky (vyplacené jim jako zapodstatové), o jejichž hospodárnosti se má (musí) vyjádřit konkursní soud v konečné zprávě . Je přesvědčen, že za dané situace je konkursní soud oprávněn (a povinen) vyjádřit se k hospodárnosti vynaložení jím vymáhaných prostředků již jen proto, aby byla pro účely vedení sporů s třetími osobami a bývalou správkyní konkursní podstaty postavena najisto výše bezdůvodného obohacení a výše vzniklé škody .
Proto považuje závěr odvolacího soudu o předčasnosti schválení konečné zprávy za nesprávný a požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.
Bývalá správkyně konkursní podstaty úpadce JUDr. Dana Nováková má rozhodnutí odvolacího soudu za správné.
Podáním datovaným 17. října 2011, došlým konkursnímu soudu 18. října 2011 (viz č. l. 2831) vstoupilo do řízení [podle ustanovení § 35 odst. 1 písm. l) o. s. ř.] Krajské státní zastupitelství v Brně.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2007) plyne z § 432 odst. 1, § 433 bodu 1. a § 434 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona). Srov. i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. září 2008, sp. zn. 29 Cdo 3409/2008, uveřejněné pod číslem 16/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Dovolání správce konkursní podstaty Ing. Petra Sedláčka proti měnícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé je přípustné podle ustanovení § 238a odst. 1 písm. a) a odst. 2 o. s. ř., ve spojení s ustanovením § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř.
Nejvyšší soud v prvé řadě předesílá, že podáním ze dne 22. října 2012 (č.l. 2869) uplatnila dovolatelka námitku vyloučení soudců (členů soudního oddělení 29) Nejvyššího soudu JUDr. Filipa Cilečka, doc. JUDr. Ivany Štenglové, JUDr. Zdeňka Krčmáře, JUDr. Petra Gemmela, JUDr. Petra Šuka a JUDr. Jiřího Zavázala z projednávání a rozhodnutí dané věci; Nejvyšší soud usnesením ze dne 21. srpna 2013, sp. zn. 30 Nd 223/2013, (mimo jiné) rozhodl, že soudci Nejvyššího soudu JUDr. Petr Gemmel, JUDr. Filip Cileček, JUDr. Petr Šuk a JUDr. Jiří Zavázal nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí označené věci.
Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle ustanovení § 8 ZKV správce je povinen při výkonu funkce postupovat s odbornou péčí a odpovídá za škodu vzniklou porušením povinností, které mu ukládá zákon nebo mu uloží soud. Je-li správcem ustavena veřejná obchodní společnost, odpovídají za škodu způsobenou v souvislosti s výkonem funkce správce její společníci společně a nerozdílně. Správce je povinen uzavřít smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu, která by mohla vzniknout v souvislosti s výkonem funkce správce (odstavec 2). Správce má nárok na odměnu a na náhradu hotových výdajů; tento nárok správce, je-li plátcem daně, se zvyšuje o částku odpovídající této dani, kterou je správce povinen z odměny a náhrad hotových výdajů odvést podle zvláštního právního předpisu. Do náhrady hotových výdajů se zahrnují i náklady na péči o spisovnu a archiv úpadce. Dohody správce uzavřené s účastníky řízení o jiné odměně nebo náhradě jsou neplatné. Vyúčtování odměny a nákladů provede správce v konečné zprávě, a není-li jí, při zrušení konkursu; předtím mu soud může povolit zálohy. Soud může podle okolností případu konkursní odměnu ustanovenou podle zvláštního předpisu přiměřeně zvýšit nebo snížit. Věřitelé jsou se souhlasem soudu oprávněni na základě rozhodnutí věřitelského výboru poskytnout správci zálohu k úhradě jeho výdajů, a to i opětovně; při poskytnutí zálohy může být určen účel, na nějž má být vynaložena, a podmínky jejího vyúčtování. Činnosti, k nimž je správce povinen, může správce zadat třetím osobám na účet podstaty jen se souhlasem věřitelského výboru (odstavec 3). Z důležitých důvodů může soud na návrh některého z účastníků nebo správce anebo i bez návrhu zprostit správce funkce. Zprostí-li soud správce jeho funkce, ustaví nového správce. Zproštěním funkce nezaniká správcova odpovědnost podle odstavce 2 za dobu výkonu funkce. Správce, který byl funkce zproštěn, je povinen řádně informovat nového správce a dát mu k dispozici všechny doklady (odstavec 6).
Podle ustanovení § 29 ZKV správce podává soudu a věřitelskému výboru zprávy o zpeněžování majetku z podstaty. Konečnou zprávu spolu s vyúčtováním své odměny a výdajů předloží soudu po zpěněžení majetku z podstaty. Odměnu a výdaje vyúčtují zvláštní správci a zástupce správce, jakož i ti, kdo byli soudem v průběhu řízení funkce správce zproštěni (odstavec 1). Soud přezkoumá konečnou zprávu o zpeněžení majetku z podstaty a o vyúčtování odměny a výdajů, odstraní po slyšení správce shledané chyby anebo nejasnosti a uvědomí o konečné zprávě a vyúčtování úpadce a konkursní věřitele. Upozorní přitom, že do 15 dnů ode dne, kdy konečná zpráva a vyúčtování byly vyvěšeny na úřední desce soudu, mohou proti nim podat námitky (odstavec 2). Konečnou zprávu a vyúčtování projedná soud při jednání, ke kterému obešle správce, úpadce a konkursní věřitele, kteří podali námitky a věřitelský výbor, a rozhodne o ní usnesením, které jim doručí a vyvěsí na úřední desce soudu (odstavec 3).
Z ustanovení § 31 ZKV se pak podává, že nároky na vyloučení věci z podstaty (§ 19 odst. 2), pohledávky za podstatou (§ 31 odst. 2), nároky na oddělené uspokojení (§ 28) a pracovní nároky (§ 31 odst. 3) lze uspokojit kdykoli v průběhu konkursního řízení. Jiné nároky lze uspokojit jen podle pravomocného rozvrhového usnesení (odstavec 1). Pohledávkami za podstatou, pokud vznikly po prohlášení konkursu, jsou (mimo jiné) hotové výdaje a odměna správce podstaty [odstavec 2 písm. a)] a náklady spojené s udržováním a správou podstaty [odstavec 2 písm. b)].
Nejvyšší soud na tomto místě zdůrazňuje, že v době po vydání napadeného rozhodnutí v rozsudku ze dne 26. listopadu 2013, sp. zn. 29 Cdo 2865/2011, formuloval a odůvodnil následující závěry:
Při pravidelném chodu věcí (při kontinuálním výkonu funkce správcem konkursní podstaty) má konečné slovo při schvalování hotových výdajů a odměny správce konkursní podstaty, jakož i při schvalování nákladů spojených s udržováním a správou konkursní podstaty (lhostejno, zda již uhrazených) konkursní soud postupem podle § 29 ZKV, jenž ústí ve vydání usnesení o (ne)schválení konečné zprávy a vyúčtování odměny a výdajů správce konkursní podstaty (k tomu srov. i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. ledna 2010, sp. zn. 29 Cdo 66/2007, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 8, ročník 2001, pod číslem 119).
Pro případ, že správce konkursní podstaty je zproštěn výkonu funkce před schválením konečné zprávy (a tam, kde není konečné zprávy, před zrušením konkursu) ustanovení § 8 odst. 6 ZKV pouze ozřejmuje, že takový správce je povinen řádně informovat nového správce a dát mu k dispozici všechny doklady. Ustanovení § 29 odst. 1 ZKV pak počítá s tím, že odměnu a výdaje vyúčtují i ti, kdo byli soudem v průběhu řízení funkce správce zproštěni, což odpovídá dikci § 8 odst. 3 ZKV (o tom, že vyúčtování odměny a nákladů provede správce konkursní podstaty v konečné zprávě, a není-li jí, při zrušení konkursu, přičemž předtím mu soud může povolit zálohy). Ve světle závěrů obsažených v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2011, sp. zn. 29 Cdo 2701/2009, uveřejněném ve zvláštním čísle časopisu Soudní judikatura I., ročník 2012 (Judikatura konkursní a insolvenční), pod číslem 7, přitom též platí, že při uplatňování svých neuspokojených nároků (např. právě neuhrazených hotových výdajů) má bývalý správce konkursní podstaty postavení věřitele s pohledávkami za konkursní podstatou.
Jinak řečeno, i tam, kde v průběhu konkursního řízení dojde k výměně správce konkursní podstaty, předpokládá zákon o konkursu a vyrovnání, že konečné rozhodnutí o účelnosti hotových výdajů bývalého správce konkursní podstaty a nákladů spojených s udržováním a správou konkursní podstaty, jež bývalý správce konkursní podstaty uspokojil v průběhu konkursního řízení z majetku konkursní podstaty, je v rukou konkursního soudu, který rozhodnutí vydává postupem podle § 29 ZKV (srov. např. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. října 2013, sp. zn. 29 Cdo 301/2011).
Obvyklé (pravidelné) postupy konkursního soudu při rozhodování o hotových výdajích bývalého správce konkursní podstaty a jím uspokojených (z majetku konkursní podstaty) nákladů spojených s udržováním a správou konkursní podstaty ovšem selhávají tam, kde je správce konkursní podstaty zproštěn výkonu funkce právě proto, že konkursní podstatu spravoval nehospodárně nebo tam, kde taková skutečnost (nehospodárná správa konkursní podstaty) vyšla najevo poté, co správce konkursní podstaty zproštěný funkce z jiných příčin, tuto funkci předá nebo má předat novému správci konkursní podstaty (srov. i § 8 odst. 6 ZKV).
Řádné správě konkursní podstaty a naplňování účelu a cíle konkursního řízení pak mohou bránit nedostatky při předání funkce (což se může projevit zjištěním nového správce konkursní podstaty, že bývalý správce konkursní podstaty vynakládal prostředky konkursní podstaty na zapravení pohledávek za konkursní podstatou nehospodárně nebo že konkursní podstatu spravoval tak, že vynaložené částky nejsou řádně doloženy).
Nejsou-li podle nového správce konkursní podstaty splněny předpoklady pro budoucí schválení hotových výdajů a nákladů spojených s udržováním a správou konkursní podstaty, které z prostředků konkursní podstaty uspokojoval (jako pohledávky za podstatou) bývalý správce konkursní podstaty, projeví se tato okolnost zpravidla tím, že (nový) správce konkursní podstaty vede prostředky, jež byly (dle jeho mínění nehospodárně) vyplaceny z konkursní podstaty jako pohledávku vůči bývalému správci konkursní podstaty (případně též vůči osobám, jimž bývalý správce konkursní podstaty uspokojil jejich pohledávky coby náklad spojený s udržováním a správou konkursní podstaty). To ovšem pravidelně zabrání postupu podle § 29 ZKV, v jehož rámci má konečný závěr o účelnosti takového nakládání s prostředky konkursní podstaty učinit právě konkursní soud.
Řešení této situace je plně v rukou konkursního soudu a spočívá v tom, že konkursní soud za přiměřeného (analogického) užití v § 29 ZKV rozhodne o tom, zda schvaluje hotové výdaje bývalého správce konkursní podstaty a jím vynaložené náklady spojené s udržováním a správou konkursní podstaty (nikoli již odměnu) i před tím, než bude novým správcem konkursní podstaty podána konečná zpráva o zpeněžování majetku z podstaty (s níž se dle § 29 odst. 1 ZKV pojí i povinnost všech dosavadních správců vyúčtovat svou odměnu a výdaje).
V rozsahu, v němž se takové rozhodnutí konkursního soudu týká nákladů spojených s udržováním a správou konkursní podstaty [§ 31 odst. 2 písm. b) ZKV], pak slouží (může sloužit) coby podklad pro uplatnění takto prohospodařených částek vůči bývalému správci konkursní podstaty, není-li důvod požadovat vrácení takto odčerpaných prostředků od těch, jimž byly vyplaceny (srov. obdobně např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 3933/2008).
V rozsahu, v němž se takové rozhodnutí konkursního soudu týká hotových výdajů bývalého správce konkursní podstaty [§ 31 odst. 2 písm. a) ZKV], je zjištění, že si tento správce konkursní podstaty tyto výdaje uhradil (vyplatil) z prostředků konkursní podstaty v rozsahu převyšujícím částku schválenou konkursním soudem, důvodem k tomu, aby konkursní soud sám uložil takovému správci konkursní podstaty (usnesením, proti němuž je odvolání přípustné a jež může být součástí usnesení o /ne/schválení těchto výdajů) povinnost vyplatit je zpět do konkursní podstaty. Srov. v tomto ohledu i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. října 2009, sp. zn. 29 Cdo 738/2007, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 7 ročník 2011, pod číslem 105. Tam obsažený závěr, podle něhož samozřejmým předpokladem poskytnutí jakékoli zálohy na budoucí plnění jejímu příjemci je, že následně dojde k jejímu zúčtování a že tam, kde výše poskytnuté zálohy nebo záloh převýší částku, na kterou příjemci záloh vznikl nárok podle poskytnutého plnění, příjemce přeplatek na záloze vrátí, je podle Nejvyššího soudu mutatis mutandis prosaditelný i ve vztahu k těm výdajům, jejichž oprávněnost má být následně posvěcena (potvrzena) rozhodnutím příslušného orgánu (zde rozhodnutím konkursního soudu).
Do skončení konkursního řízení, dokud konkursní soud nerozhodne o tom, zda a v jaké výši schvaluje hotové výdaje bývalého správce konkursní podstaty, případně výdaje, které bývalý správce konkursní podstaty vynaložil z prostředků konkursní podstaty jako náklady spojené s udržováním a správou konkursní podstaty [ať již v usnesení, jímž současně schválí konečnou zprávu podle § 29 ZKV nebo v usnesení vydaném pro bývalého správce konkursní podstaty za přiměřené (analogické) aplikace § 29 ZKV před schválením konečné zprávy], není oprávněn posuzovat účelnost vynaložení těchto hotových výdajů a nákladů spojených s udržováním a správou konkursní podstaty obecný soud ve sporu vedeném mezi současným správcem konkursní podstaty (jako žalobcem) a bývalým správcem konkursní podstaty (jako žalovaným). Opačný postup by v konečném důsledku vedl k tomu, že tam, kde by obecný soud takovou žalobu zamítl proto, že bývalý správce konkursní podstaty postupoval (podle obecného soudu) s odbornou péčí, by ve skutečnosti vedl k popření či oslabení práv těch osob, které podle § 29 odst. 2 ZKV mají právo vznášet námitky proti konečné zprávě (typicky konkursní věřitelé a úpadce) a nadto by nevedl ke kýženému konečnému posouzení takové otázky právě proto, že výsledek sporu ony osoby (které nebyly účastníky řízení ve sporu o náhradu škody) nezavazuje.
V poměrech projednávané věci založil odvolací soud závěr o předčasnosti rozhodnutí o schválení konečné zprávy (mimo jiné) na tom, že správce konkursní podstaty dosud nevymohl, nezpeněžil, ani nevyloučil z konkursní podstaty pohledávky za třetími osobami (Ing. E. Z., družstvem Agroinvest Bobrová, R. N., M. N., P. K. a společností TEKON, spol. s r. o.) z titulu bezdůvodného obohacení (v celkové výši 2,415.635,- Kč).
Za tohoto stavu pak lze o vzniku škody na majetku konkursní podstaty (jež měla být způsobena v důsledku porušení povinností bývalou správkyní konkursní podstaty a s tím spojeným plněním ve prospěch třetích osob) hovořit až po zjištění , že se tyto osoby na úkor konkursní podstaty vskutku bezdůvodně obohatily a že se takové bezdůvodné obohacení vůči zmíněným osobám stalo fakticky nebo právně nevymahatelným.
Přitom o pohledávce z titulu bezdůvodného obohacení lze (obecně vzato) zásadně uvažovat jen ve spojení s plněním poskytnutým (z majetku konkursní podstaty) bez právního důvodu, z neplatného právního úkonu nebo z právního důvodu, který odpadl (§ 451 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku dále jen obč. zák. ), respektive v důsledku plnění za jiného (§ 454 obč. zák.). Předpokladem pro případný vznik bezdůvodného obohacení na straně třetích osob tak není ani závěr o (ne)účelnosti hotových výdajů bývalé správkyně konkursní podstaty, ani závěr o (neúčelnosti) nákladů spojených s udržováním a správou podstaty.
Jinými slovy, sepsal-li správce konkursní podstaty do soupisu majetku (i) pohledávky za třetími osobami z titulu bezdůvodného obohacení (rozuměj pohledávky, o nichž nepřísluší rozhodovat konkursnímu soudu uvnitř konkursního řízení) a ohledně těchto pohledávek dosud vede soudní pře (tj. nebyl-li dosud zpeněžen majetek konkursní podstaty), nebyly dány ani předpoklady pro schválení konečné zprávy.
Jelikož rozhodnutí odvolacího soudu je ve výroku ve věci samé věcně správné, Nejvyšší soud dovolání správce konkursní podstaty Ing. Petra Sedláčka zamítl (§ 243b odst. 2 část věty před středníkem o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 19. prosince 2013
JUDr. Petr Gemmel předseda senátu