29 Cdo 2760/2008
Datum rozhodnutí: 31.08.2010
Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., § 524 obč. zák., § 39 obč. zák.




29 Cdo 2760/2008

U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobkyně SAGITTARIUS CORPORATION s. r. o., se sídlem v Mnichově Hradišti, Arnoldova 80, PSČ 295 01, identifikační číslo osoby 27 19 23 34, zastoupené JUDr. Vladimírem Linhartem, advokátem, se sídlem v Lounech, Mírové nám. 48, PSČ 440 01, proti žalovaným 1) Ing. J. T., zastoupenému Mgr. Kateřinou Tůmovou, advokátkou, se sídlem v Praze 2-Vinohradech, Jana Masaryka 12, PSČ 120 00 a 2) JUDr. K. K., jako správci konkursní podstaty úpadkyně BIDIPO&S, a. s., identifikační číslo osoby 25 34 37 77, o určení pravosti pohledávky, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 46 Cm 32/2005, o dovolání prvního žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 4. října 2007, č. j. 15 Cmo 109/2007-113, takto:


I. Dovolání se odmítá.
II. První žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 3.060,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího zástupce.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 21. března 2007, č. j. 46 Cm 32/2005-75, určil, že žalobkyně má za úpadkyní BIDIPO&S, a. s. pohledávku ve výši 80,890.322,53 Kč s nárokem na oddělené uspokojení z výtěžku zpeněžení nemovitostí uvedených ve výroku a dále movitých věcí specifikovaných ve smlouvě o zřízení zástavního práva k věcem movitým ze dne 19. června 1997 uzavřené mezi úpadkyní a IPB a. s. Usnesením ze dne 18. dubna 2007, č. j. 46 Cm 32/2005-78, soud prvního stupně opravil výrok svého rozsudku tak, že žalobkyně má nárok na oddělené uspokojení, ale jen z výtěžku zpeněžení nemovitostí uvedených ve výroku.
K odvolání prvního žalovaného Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně jen tak, že určil, že žalobkyně má za úpadkyní pohledávku ve výši 80,890.322,53 Kč s právem na oddělení uspokojení z výtěžku zpeněžení nemovitostí uvedených ve výroku.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal první žalovaný dovolání, odkazuje co do jeho přípustnosti na ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ) a co do důvodu na ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.
Dovolatel nesouhlasí se závěrem, že smlouvy o postoupení pohledávek, které uzavřeli věřitelé úpadkyně s předsedou představenstva úpadkyně Ing. J., nejsou neplatné podle ustanovení § 39 občanského zákoníku (dále jen obč. zák. ), když žádné zákonné ustanovení nebrání tomu, aby člen představenstva akciové společnosti nabyl pohledávku za touto společností. Namítá, že jednáním předsedy představenstva, který na nákup pohledávek jako fyzická osoba použil finanční prostředky společnosti, jež je v úpadkovém stavu , tyto pohledávky týž den opět v postavení předsedy představenstva uznal co do důvodu i výše a nově je zajistil majetkem úpadkyně s nárokem na oddělení uspokojení , nemůže požívat právní ochrany jako jednání řádné a poctivé a aplikace ustanovení § 39 obč. zák. je proto příhodná . Dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc vrátil Krajskému soudu v Ústí nad Labem k dalšímu řízení .
Žalobkyně považuje rozhodnutí odvolacího soudu za správné a dovolání za nepřípustné.
Dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve výroku ve věci samé, může být přípustné jen podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) a c) o. s. ř. O případ uvedený pod písmenem b) nejde a důvod založit přípustnost dovolání podle písmene c) [tedy tak, že dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam] Nejvyšší soud nemá.
Je tomu tak proto, že dovolatelem zpochybněný právní závěr, který odvolací soud učinil při posouzení platnosti smluv o postoupení pohledávek, žádnou otázku zásadního právního významu neotvírá. Závěr odvolacího soudu není rozporný s hmotným právem (ustanoveními § 524 a § 39 obč. zák.) ani judikaturou dovolacího soudu (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. prosince 2007, sp. zn. 29 Cdo 1277/2007, jež je veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu). Důvodem neplatnosti smluv o postoupení pohledávek nemůže být to, že pohledávky věřitelů úpadkyně byly postoupeny členu představenstva úpadkyně, a ten je dále postoupil žalobkyni, protože postoupením pohledávky se obsah závazku pro úpadkyni nijak nezměnil, změnila se jen osoba věřitele, jak ostatně správně uvedl odvolací soud. Stejně tak není důvodem neplatnosti uvedených smluv podle ustanovení § 39 obč. zák. dovolatelem pouze tvrzené použití finančních prostředků úpadkyně na úhradu ceny postoupených pohledávek, uznání závazků úpadkyní a zajištění pohledávek zástavní právem k nemovitostem.
Jelikož dovolání není přípustné ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., Nejvyšší soud je, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), odmítl [§ 243b odst. 5 a § 218 písm. c) o. s. ř.].
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř, když dovolání prvního žalovaného bylo odmítnuto a vznikla mu povinnost nahradit žalobkyni náklady dovolacího řízení. Ty sestávají ze sazby odměny za zastupování advokátem v částce 2.250,- Kč podle ustanovení § 8, § 10 odst. 3, § 14 odst. 1, § 15 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., z náhrady hotových výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300,- Kč (vyjádření k dovolání) podle ustanovení § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., z náhrady za 20% daň z přidané hodnoty ve výši 510,- Kč a celkem činí 3.060,- Kč.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 31. srpna 2010

JUDr. Hana Gajdzioková
předsedkyně senátu