29 Cdo 275/2012
Datum rozhodnutí: 30.05.2013
Dotčené předpisy: § 243b odst. 1 o. s. ř.




29 Cdo 275/2012


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Petra Šuka a Mgr. Milana Poláška v právní věci navrhovatele J. H. , zastoupeného Mgr. Ing. Antonínem Továrkem, advokátem, se sídlem v Brně, třída Kapitána Jaroše 1844/28, PSČ 602 00, za účasti Vodovody a kanalizace Mladá Boleslav, a. s ., se sídlem v Mladé Boleslavi, Čechova 1151, PSČ 293 22, identifikační číslo osoby 46356983, zastoupené JUDr. Františkem Hrudkou ml., advokátem, se sídlem v Praze 1, Vodičkova 30, PSČ 110 00, o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 79 Cm 114/2009, o dovolání zúčastněné společnosti proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. dubna 2011, č. j. 14 Cmo 183/2010-71, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Společnost Vodovody a kanalizace Mladá Boleslav, a. s. je povinna zaplatit navrhovateli na náhradu nákladů dovolacího řízení 1.573 ,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupce.

O d ů v o d n ě n í :

Napadeným usnesením odvolací soud změnil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. března 2010, č. j. 79 Cm 114/2009-31, tak, že vyslovil neplatnost usnesení valné hromady společnosti Vodovody a kanalizace Mladá Boleslav, a. s. (dále jen společnost ) konané dne 11. června 2009, přijatého v rámci projednávání bodu č. 5 programu ve znění: Schvaluje se rozdělení zisku za rok 2008 takto: disponibilní zisk 30,679.116,94 Kč, rezervní fond 1,534.000,- Kč, sociální fond 1,782.000,- Kč, stimulační fond 2,673.000,- Kč, tantiémy 680.000,- Kč, rozvojový fond 20,942.205,- Kč, nerozdělený zisk 3,067.911,94 Kč (první výrok), a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (druhý výrok).
Proti všem výrokům rozhodnutí odvolacího soudu podala společnost dovolání, v němž co do jeho přípustnosti odkázala na ustanovení § 237 odst. 1 písm. a/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ), co do jeho důvodu na ustanovení § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. Navrhuje, aby dovolací soud zrušil napadené rozhodnutí odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Navrhovatel ve vyjádření k dovolání předkládá argumenty na podporu napadeného rozhodnutí a navrhuje, aby soud dovolání společnosti jako nedůvodné zamítl, resp. - v části směřující proti výroku o náhradě nákladů soudního řízení - odmítl.
V rozsahu, ve kterém směřuje proti výroku napadeného usnesení o nákladech řízení před soudy obou stupňů, je dovolání objektivně nepřípustné (srov. k tomu i usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Nejvyšší soud je proto v tomto rozsahu bez dalšího odmítl (§ 243b odst. 5 a § 218 písm. c/ o. s. ř.).
Dovolání proti měnícímu výroku usnesení odvolacího soudu ve věci samé, jež je přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ), pak Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení § 243b odst. 1 o. s. ř. jako zjevně bezdůvodné.
Učinil tak proto, že dovolání je pouhou polemikou se závěry přijatými Nejvyšším soudem v usnesení ze dne 25. února 2010, sp. zn. 29 Cdo 1326/2009, uveřejněném pod číslem 13/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, k nimž se posléze přihlásil i v usneseních ze dne 26. října 2011, sp. zn. 29 Cdo 1268/2011, a ze dne 24. října 2012, sp. zn. 29 Cdo 4548/2011 (veřejnosti dostupných na webových stránkách Nejvyššího soudu). V označených rozhodnutích Nejvyšší soud vysvětlil, že usnesení valné hromady akciové společnosti, jímž byl schválen zisk k rozdělení s tím, že podíl na něm bude vyplacen toliko členům orgánů společnosti a nikoliv i jejím akcionářům, je neplatné pro rozpor s ustanovením § 178 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku. Napadené rozhodnutí uvedené závěry, na nichž Nejvyšší soud nehodlá ničeho měnit ani v projednávané věci, plně respektuje.
Zabývat se dovoláním v této věci meritorně pokládá Nejvyšší soud za dané situace za zbytečné.
Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání společnosti bylo odmítnuto a navrhovateli vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů.
Nejvyšší soud nepřehlédl, že podle ustanovení § 151 odst. 2 věty první o. s. ř. by při rozhodování o náhradě nákladů řízení měl určit výši odměny za zastupování advokátem podle sazeb stanovených paušálně pro řízení v jednom stupni zvláštním právním předpisem (jímž byla vyhláška č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb /advokátní tarif/, ve znění pozdějších předpisů) [část věty před středníkem] a že podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně (podle ustanovení advokátního tarifu) by se mělo postupovat, jen jde-li o přiznání náhrady nákladů řízení podle § 147 a § 149 odst. 2 o. s. ř. nebo odůvodňují-li to okolnosti případu (část věty za středníkem).
Vzhledem k tomu, že Ústavní soud nálezem pléna ze dne 17. dubna 2013, sp. zn. Pl. ÚS 25/12, uveřejněným pod číslem 116/2013 Sb. zrušil (s účinností od 7. května 2013, kdy byl nález vyhlášen ve Sbírce zákonů) vyhlášku č. 484/2000 Sb. jako neústavní, nicméně Nejvyšší soud uzavírá, že při absenci zvláštního právního předpisu o sazbách odměny za zastupování stanovených paušálně pro řízení v jednom stupni je namístě postup dle § 151 odst. 2 věty první části věty za středníkem o. s. ř.
Náklady navrhovatele sestávají z odměny advokáta za jeden úkon právní služby - vyjádření k dovolání dle § 11 odst. 1 písm. k/ vyhlášky 177/1996 Sb. ve znění účinném do 31. prosince 2012 (dále jen vyhláška ) - jejíž výše podle ustanovení § 7 bodu 3, § 9 odst. 1 vyhlášky činí 1.000,- Kč, a náhrady paušálních výdajů podle § 13 odst. 3 vyhlášky ve výši 300,- Kč, celkem tedy 1.300,- Kč. Společně s náhradou za 21 % daň z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) ve výši 273,- Kč tak dovolací soud přiznal navrhovateli k tíži společnosti celkem 1.573,- Kč.
Rozhodné znění občanského soudního řádu, podle kterého Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm (do 31. prosince 2012), se podává z části první, čl. II., bodu 7., zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně 30. května 2013

JUDr. Filip C i l e č e k
předseda senátu