29 Cdo 2740/99
Datum rozhodnutí: 05.09.2000
Dotčené předpisy:




29 Cdo 2740/99

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Františka Faldyny, CSc. a soudců JUDr. Zdeňka Dese, JUDr. Ing. Jana Huška, JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Ivany Štenglové v právní věci žalobkyně: R., a. s., zast. advokátem, proti žalovanému: S., a. s., zast. advokátkou, o zrušení hospodářské smlouvy a vrácení 40.920,- Kč, vedené u Krajského obchodního soudu v Praze pod sp. zn. 8 Cm 82/92, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 22.5.1995, č.j. 8 Cmo 318/94-37, takto:

Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 5. 1995, č. j. 8 Cmo 318/94-37 se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl výše uvedeným napadeným rozsudkem v předmětné věci, že 1. Zpětvzetí žaloby co do části týkající se uplatněného nároku na zrušení hospodářské smlouvy v rozsahu 186 ks sad klíčů po Kč 250,- se připouští a v tomto rozsahu se rozsudek Krajského obchodního soudu v Praze zrušuje a řízení se zastavuje. 2. Rozsudek Krajského obchodního soudu se ve zbývající části potvrzuje. 3. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradu nákladů odvolacího řízení Kč 490,- Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobkyně.

Právní předchůdce žalobkyně se domáhal vydání rozhodnutí, jímž by byla ve vztahu k žalovanému zrušena hospodářská smlouva z r. 1990 ohledně vadně dodaných 186 ks sad klíčů po Kč 250,- a aby byl žalovaný zavázán vrátit žalobkyni částku 40.920,- Kč, kterou za vadné výrobky zaplatil.

Krajský obchodní soud v Praze rozsudkem ze dne 15.12.1992, č.j. 8 Cm 82/92-15, žalobu zamítl, a to s odůvodněním, že žalobkyně nereklamovala řádně a neosvědčila vady jakosti reklamovaného zboží.

Žalobkyně v podaném odvolání se domáhala změny uvedeného rozsudku soudu prvního stupně tak, že žalovaný je povinen jí zaplatit částku Kč 40.920,-, jakož i náklady znaleckého posudku.

Odvolací soud projednal odvolání, přičemž strany poučil podle § 5 občanského soudního řádu (zákon č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále též o. s. ř.") o jejich právech a povinnostech, zejména zdůraznil ve vztahu k žalobkyni, že petit žaloby není totožný s petitem v odvolání, když žaloba obsahuje též návrh na vypořádání práv z odpovědnosti za vady zrušením hospodářské smlouvy v rozsahu 186 ks předmětných výrobků. Žalobkyně byla upozorněna též na to, že petit odvolání nekoresponduje zcela se skutkovým stavem popsaným v žalobě a v odvolání a jeho doplňcích. Odvolací soud konstatoval, že žalobkyně petit odvolání nedoplnila a setrvala na svém návrhu.

Dále odvolací soud konstatoval, že žalobkyně uplatnila v žalobě dva nároky, jednak na uspokojení práva z odpovědnosti za vady podle § 201 odst. 1 písm. a) hospodářského zákoníku (zákon č. 109/1964 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále též hosp. zák.") zrušením hospodářské smlouvy v rozsahu vadného plnění, jednak související nárok podle § 202 odst. 1 hosp. zák. na vrácení částky za vadné plnění zaplacené.

Odvolací soud zdůraznil, že odvolatel napadl rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu, nevysvětlil však, proč nenavrhl změnu výroku i ohledně práva z odpovědnosti za vady. Odvolací soud posoudil petit žaloby a odvolání podle jejich obsahu a podle zdůvodnění odvolání jako částečné zpětvzetí žaloby ohledně uplatněného nároku na uspokojení práva z odpovědnosti za vady. S tímto částečným zpětvzetím projevil žalovaný souhlas a odvolací soud proto postupoval podle § 208 o.s.ř. Ohledně nároku na vrácení zaplacené ceny se odvolací soud ztotožnil s výrokem soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby a proto jej podle 219 o.s.ř. potvrdil.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, a to proti všem výrokům rozhodnutí.

Podle názoru žalobkyně dovolání je přípustné podle ust. § 237 písm. f) (po 1. 1. 1996 podle § 237 odst. 1 písm. f) o.s.ř.), neboť jí jako účastníku řízení byla postupem soudu odňata možnost jednat před soudem, a rovněž podle ust. § 238 odst. 1 o.s.ř. Dovolání odůvodňuje ve smyslu ust. § 241 odst. 2 (po 1. 1. 1996 odst. 3) písm. a) resp. i písm. b) o.s.ř.

Dovolatelka rekapituluje průběh dosavadního řízení, zejména před odvolacím soudem a namítá, že žádný výslovný úkon resp. podání, ze kterého by bylo patrno její (částečné) zpětvzetí žaloby, neučinila a považuje postup odvolacího soudu za postup, kterým jí jako účastníku řízení byla odňata možnost jednat před soudem v rámci řádně formulovaného petitu odvolání. Mezi petitem žaloby a petitem odvolání je sice určitý rozdíl, pokud si však odvolací soud nebyl jist, zda jde o změnu žalobního návrhu anebo jen o určitou nešťastnou či mylnou formulaci resp. nedorozumění, měl ve smyslu ust. § 5 ve spojení s ust. § 43 v rámci tzv. poučovací povinnosti vyzvat žalobkyni ke správné úpravě odvolacího petitu, popř. se dotázat, zda odchylka v petitu odvolání oproti petitu žaloby představuje projev vůle směřující ke zpětvzetí žaloby. Postup dovolacího soudu naplňuje důvody dovolání ve smyslu ust. § 241 odst. 2 písm. a) a b) o.s.ř. a vychází z nesprávného posouzení skutkového základu věci, tj. reklamace jako nikoli řádné. Uvedené procesní pochybení soudu opravňuje přípustnost dovolání, i z valné části jeho důvodnost.

Dovolatelka navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud jako soud dovolací se nejprve musel zabývat přípustností dovolání, neboť dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.).

Dovolatelka uplatňuje důvod přípustnosti podle ust. § 237 pístu. f) o.s.ř. (ve znění před 1. 1. 1996), tj. že jí byla postupem soudu odňata možnost jednat před soudem.

Tomuto názoru dovolatelky nelze přisvědčit, když v průběhu odvolacího řízení byla odvolacím soudem dvakrát (výzvami z 11. 4. a 20. 6. 1994) vyzvána k odstranění vad odvolání včetně návrhu, jak má soud rozhodnout. Rovněž v průběhu jednání před odvolacím soudem dne 22. 5. 1995 (č.1.33) byla žalobkyně upozorněna na rozdíl v petitech žaloby a odvolání a byla dotazována, zda jde o částečné zpětvzetí žaloby anebo o změnu návrhu, což nedovedla vysvětlit a po poradě senátu, o jaký dispoziční úkon při neuplatnění práva na zrušení hospodářské smlouvy jde, byl úkon žalobkyně posouzen podle obsahu jako částečné zpětvzetí žaloby.

V této souvislosti dovolací soud podotýká, že poučovací povinnost soudu podle § 5 o.s.ř. se nevztahuje na hmotněprávní nároky a nárok na zrušení hospodářské smlouvy byl součástí nároku z práv z odpovědnosti za vady podle hosp. zák.

Důvod přípustnosti dovolání podle § 237 písm. f) o.s.ř. ve znění platném k 31.12. 1995 není proto v daném případě naplněn.

Není dán ani důvod přípustnosti podle § 238 odst. 1 o.s.ř. ve znění platném do 31.12. 1995, na který dovolatelka dále poukazuje, poněvadž nešlo ani o případ změny rozsudku soudu prvního stupně ve věci samé, ani o potvrzení rozsudku soudu prvního stupně s tím, že odvolací soud vyslovil přípustnost dovolání anebo v dřívějším rozsudku bylo rozhodnuto jinak, protože soud prvního stupně byl vázán právním názorem soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil.

Z obsahu dovolání je však třeba dovodit, že dovolání je přípustné ve vztahu k výroku 1. rozsudku odvolacího soudu, neboť v tomto výroku bylo rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno (ust. § 238a odst. 1 písm. c) o.s.ř.). Tento výrok se týkal zpětvzetí návrhu žalobkyně na zrušení hospodářské smlouvy, nelze jej však oddělit od výroku o potvrzení zbývající části rozsudku soudu prvního stupně sub 2. rozsudku odvolacího soudu, poněvadž nárok na vrácení částky již zaplacené se váže na zrušení hospodářské smlouvy, takže oba tyto nároky jsou součástí jednoho a téhož práva (nároku) z odpovědnosti za vady podle ust. § 202 odst. 1 hosp. zák. Odvolací soud proto neměl připustit zpětvzetí návrhu (žaloby) v části nároku, který se týká zrušení hospodářské smlouvy, když oba uvedené nároky jsou vzájemně závislé a nelze je od sebe oddělit, takže částečné zpětvzetí návrhu (žaloby) není pojmově možné. Z toho důvodu jsou na sobě závislé i oba výroky sub 1. a 2. napadeného rozsudku, přičemž z právního předpisu vyplývá určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky.

Dovolacímu soudu proto nezbylo, než napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušit (včetně výroku 3. o nákladech odvolacího řízení) podle ust. § 243b odst. 1 in fine a odstavec 2 věta první o.s.ř., když řízení je postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 241 odst. 3 písm. b) o.s.ř.), k níž musel dovolací soud přihlédnout z úřední povinnosti (ust. § 242 odst. 3 věta druhá o.s.ř.).

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně 5. září 2000

JUDr. František F a l d y n a, CSc., v. r.

předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Lucie Ševčíková