29 Cdo 2687/2010
Datum rozhodnutí: 27.09.2011
Dotčené předpisy: § 174 odst. 2 IZ., § 585 písm. c) obč. zák., § 574 odst. 1 obč. zák.




29 Cdo 2687/2010


ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobkyně A. L. N., zastoupené Mgr. Alicí Benešovou, advokátkou, se sídlem v Rokycanech, Míru 17, PSČ 337 01, proti žalované Ing. J. S., jako insolvenční správkyni dlužnice STAVMAT-SPRING, spol. s r. o., identifikační číslo osoby 00574848, o určení pravosti pohledávky, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 122 Cm 7/2009, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 3. března 2010, č. j. 13 Cmo 20/2010-38, takto:

Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 3. března 2010, č. j. 13 Cmo 20/2010-38, a rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 24. listopadu 2009, č. j. 122 Cm 7/2009-23, se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
O d ů v o d n ě n í:

Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek ze dne 24. listopadu 2009, č. j. 122 Cm 7/2009-23, kterým Krajský soud v Plzni zamítl žalobu o určení pravosti pohledávky žalobkyně za dlužnicí ve výši 400.000,- Kč.
Odvolací soud uvedl, že žalobkyně přihlásila do insolvenčního řízení vedeného proti dlužnici pohledávku z dohody o narovnání ze dne 31. prosince 2008 (dále též jen dohoda ). Dohoda, byť označena jako narovnání, narovnáním není, neboť nebyl splněn základní předpoklad, kterým je spornost pohledávky ve výši 1,400.000,- Kč, jež měla být předmětem narovnání. Nejde ani o dohodu podle § 570 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen obč. zák. ), neboť ta předpokládá nahrazení dosavadního závazku dlužníka závazkem novým. K tomu podle dohody nedochází, neboť zaplacením částky 400.000,- Kč dlužnicí měly být vzájemné vztahy žalobkyně a dlužnice vypořádány. Dohoda tak podle svého obsahu představuje podmíněné prominutí dluhu, vázané na zaplacení 400.000,- Kč, k němuž nedošlo. Odvolací soud uzavřel, že dosavadní závazek dlužnice nezanikl ani nebyl nahrazen závazkem novým (resp. nevznikla tomuto závazku odpovídající pohledávka žalobkyně za dlužnicí ve výši 400.000,- Kč); jiná tvrzená vůle účastníků dohody by byla v rozporu s jejich nepochybným jazykovým projevem .
Žalobkyně napadla rozhodnutí odvolacího soudu dovoláním, jehož přípustnost opírá o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ), uplatňujíc dovolací důvod dle § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. a navrhujíc, aby rozhodnutí odvolacího soudu bylo zrušeno a věc byla vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.
Námitkou, podle níž přihlášená pohledávka žalobkyně je pohledávkou vzniklou na základě dohody o narovnání (řádně) uzavřené mezi žalobkyní a pozdější dlužnicí dne 31. prosince 2008, jejíž právní účinky - nahrazení původních závazků závazkem novým - nastaly okamžikem jejího uzavření, dovolatelka zpochybňuje výklad předmětné dohody provedený odvolacím soudem.
Dovolání shledává Nejvyšší soud přípustným podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., když mu přisuzuje zásadní právní význam v posouzení důvodu vzniku přihlašované pohledávky (ve výkladu § 174 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení /insolvenčního zákona/.
Podle § 585 obč. zák. dohodou o narovnání mohou účastníci upravit práva mezi nimi sporná nebo pochybná. Dohoda, kterou mají být mezi účastníky upravena veškerá práva, netýká se práv, na něž účastník nemohl pomýšlet (odstavec první). Byl-li dosavadní závazek zřízen písemnou formou, musí být dohoda o narovnání uzavřena písemně; totéž platí, týká-li se dohoda promlčeného závazku (odstavec druhý). Dosavadní závazek je nahrazen závazkem, který vyplývá z narovnání (odstavec třetí).
Podle § 574 odst. 1 obč. zák. se věřitel může s dlužníkem dohodnout, že se vzdává svého práva nebo že dluh promíjí; tato dohoda musí být uzavřena písemně.
Podle § 174 insolvenčního zákona se přihlášky pohledávek a jejich přílohy podávají dvojmo. Stejnopis přihlášky a její přílohy doručí insolvenční soud insolvenčnímu správci (odstavec první). Přihláška pohledávky musí kromě obecných náležitostí podání obsahovat důvod vzniku a výši přihlašované pohledávky. Důvodem vzniku přihlašované pohledávky se rozumí uvedení skutečností, na nichž se pohledávka zakládá (odstavec druhý).
K povaze institutu narovnání se Nejvyšší soud zevrubně vyjádřil v usnesení ze dne 17. října 2007, sp. zn. 33 Odo 1680/2005 (toto rozhodnutí je stejně jako další rozhodnutí Nevyššího soudu citovaná níže veřejnosti dostupné na webových stránkách Nejvyššího soudu), v němž vysvětlil, že narovnání (transactio) je dohoda účastníků závazkového právního vztahu, kterou účastníci odstraňují spornost nebo pochybnost vzájemných práv a povinností tím, že je ruší a nahrazují je novými. Dosavadní závazek tak zaniká a je nahrazen závazkem novým, který vyplývá z narovnání. Narovnáním mohou být upravena mezi účastníky jakákoliv sporná práva, kterými mohou disponovat. Podmínkou platnosti dohody o narovnání přitom není existence původního (narovnávaného) právního vztahu mezi účastníky této dohody.
V projednávané věci se dlužnice (i podle skutkových zjištění soudů nižších stupňů, jež dovoláním nemohou být zpochybněna) dohodou zavázala zaplatit dovolatelce na úplné vyrovnání dluhu ve výši 1,400.000,- Kč do 30. června 2009 částku 400.000,- Kč (články 2.2 a 3.2 dohody). Zaplacením 400.000,- Kč měla být vypořádána veškerá práva a závazky mezi smluvními stranami existující ke dni 31. prosince 2008 i tak, že zanikla povinnost úpadkyně hradit dovolatelce úroky z prodlení či smluvní pokutu (článek 3.1 dohody).
V rozsudku ze dne 31. července 2003, sp. zn. 29 Odo 394/2001, přitom Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož jestliže se věřitel v písemné dohodě o postupné úhradě splatného peněžitého závazku zavázal, že při dodržení platebních podmínek nebude dlužníka penalizovat , a nebylo-li prodlení dlužníka s úhradou tohoto závazku dosud sankcionováno jiným způsobem než zákonným úrokem z prodlení, pak šlo o dohodu, kterou se věřitel podmíněně vzdal vůči dlužníku práva na zaplacení zákonného úroku z prodlení (§ 574 odst. 1 obč. zák.).
Promítnuto do poměrů projednávané věci to znamená, že zavázala-li se dovolatelka v písemné dohodě o úhradě splatného peněžitého závazku ve výši 1,400.000,- Kč, že při zaplacení částky 400.000,- Kč v dohodnutém termínu nebude po dlužnici požadovat doplacení zbytku závazku (ani ji penalizovat úrokem z prodlení či smluvní pokutou), jde o dohodu, kterou se dovolatelka jako věřitelka podmíněně vzdala vůči dlužnici jak práva na zaplacení zbytku dluhu, tak práva na zaplacení zákonných i smluvních sankcí za prodlení.
Z uvedeného se podává, že výklad obsahu dohody provedený odvolacím soudem, podle něhož nejde o narovnání ve smyslu § 585 obč. zák., ale o podmíněné prominutí (části) dluhu v rozsahu převyšujícím 400.000,- Kč, je správný.
Dovolání je přesto důvodné.
Závěr odvolacího soudu o povaze dohody totiž nikterak nečiní neplatnou nebo neúčinnou tu její část, v níž se dlužnice zavázala zaplatit dovolatelce oněch 400.000, Kč, jež dovolatelka posléze na tomto základě přihlásila do insolvenčního řízení. Jinak řečeno, jestliže se dlužnice v dohodě zavázala, že dovolatelce oněch 400.000,- Kč zaplatí, pak dovolatelce nic nebránilo v tom, odvolat se na takovou dohodu v přihlášce coby na důvod vzniku přihlašované pohledávky ve smyslu § 174 odst. 2 insolvenčního zákona. Takto pojatá identifikace skutku popsaného v přihlášce pohledávky soudům plně umožňovala zkoumat (po skutkové i právní stránce) existenci přihlášené pohledávky z pohledu těch skutečností, jež měly původ v uzavření dohody (byly podkladem jejího uzavření).
Právní posouzení věci odvolacím soudem tudíž v dotčeném ohledu není správné. Nejvyšší soud proto, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), rozsudek odvolacího soudu a spolu s ním ze stejných důvodů i rozsudek soudu prvního stupně podle § 243b odst. 2 věty za středníkem a odst. 3 o. s. ř. zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3 věta první o. s. ř.).
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud i pro soud prvního stupně závazný (§ 243d odst. 1 věta druhá a § 226 odst. 1 o. s. ř.).
V novém rozhodnutí soud prvního stupně znovu rozhodne i o nákladech řízení, včetně nákladů řízení dovolacího (§ 243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 27. září 2011
JUDr. Filip C i l e č e k
předseda senátu