29 Cdo 2658/2009
Datum rozhodnutí: 24.02.2010
Dotčené předpisy: § 196a obch. zák.




29 Cdo 2658/2009


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobce H. J. H. W. , zastoupeného JUDr. Janem Krouským, advokátem, se sídlem v Praze 5, Arbesovo nám. 257/7, PSČ 150 00, proti žalovnému Ing. M. K. , jako správci konkursní podstaty úpadkyně WEKOSTAV, s. r. o., identifikační číslo 25 94 24 09, zastoupenému JUDr. Tomášem Noskem, advokátem, se sídlem v Náchodě, Palachova 1742, PSČ 547 01, o vyloučení věcí ze soupisu majetku konkursní podstaty, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 41 Cm 5/2007, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 26. února 2009, č. j. 15 Cmo 394/2008-112, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 3 060,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupce.

O d ů v o d n ě n í :

Dovolání žalobce proti v záhlaví označenému rozsudku (jímž Vrchní soud v Praze potvrdil k odvolání žalobce rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25. června 2008, č. j. 41 Cm 5/2007-77, o zamítnutí žaloby o vyloučení ve výroku rozhodnutí specifikovaných věcí ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně) Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení § 243 odst. 5 a § 218 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ) jako nepřípustné.
Učinil tak proto, že otázka právních následků porušení povinnosti stanovit v případech předjímaných v ustanovení § 196a odst. 3 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen obch. zák. ), hodnotu převáděného majetku na základě posudku znalce jmenovaného soudem, pro jejíž posouzení dovolatel přisuzuje napadenému rozhodnutí zásadní právní význam, byla odvolacím soudem vyřešena v souladu s označeným ustanovením a ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. září 2008, sp. zn. 29 Cdo 3300/2008, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 3, ročník 2009, pod číslem 41 a ze dne 25. června 2009, sp. zn. 29 Cdo 1483/2009).
Na závěru, podle něhož je v důsledku porušení této povinnosti právní úkon, jímž bylo s majetkem disponováno způsobem popsaným v ustanovení § 196a odst. 3 obch. zák., absolutně neplatný, nemůže ničeho změnit ani dovolatelem namítaná skutečnost, že ostatními společníky úpadkyně (které má jak dovolatel uvádí ustanovení § 196a odst. 3 obch. zák. chránit před nepoctivým jednáním jednatelů) byly osoby blízké dovolateli (jenž byl společníkem a jednatelem úpadkyně).
Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu (srov. např. rozhodnutí ze dne 27. února 2007, sp. zn. 29 Odo 780/2006, ze dne 28. ledna 2009, sp. zn. 29 Cdo 1807/2007 nebo ze dne 31. března 2009, sp. zn. 29 Cdo 4315/2008, jež jsou veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu) je totiž zřejmé, že označené ustanovení neslouží pouze k ochraně společníků, ale zejména k ochraně společnosti před zneužitím postavení jejích orgánů, společníků a dalších osob oprávněných společnost zavazovat či vykonávajících ve společnosti určitý vliv. Navazujícím účelem pak je i zajištění ochrany třetích osob, zejména věřitelů společnosti. V případech, kdy společnost úplatně nabývá majetek v rozsahu dle ustanovení § 196a odst. 3 obch. zák. od osob v tomto ustanovení uvedených nebo na tyto osoby takový majetek převádí, k dosažení tohoto účelu slouží zejména požadavek, podle něhož lze zmíněné majetkové dispozice provádět pouze za cenu určenou posudkem znalce. Zákon tím sleduje, aby cena převáděného majetku nebyla závislá jen na vůli smluvních stran (jež může být deformována právě postavením osoby, se kterou společnost příslušnou smlouvu uzavírá), nýbrž aby byla stanovena způsobem, jenž v dostatečné míře zaručuje, že bude odpovídat jeho reálné hodnotě.
Důvod připustit dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. proto Nejvyšší soud neměl a podle jiných ustanovení občanského soudního řádu dovolání přípustné není.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1, § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobce bylo odmítnuto a žalovanému vzniklo právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Náklady dovolacího řízení sestávají z paušální sazby odměny advokáta za řízení v jednom stupni (za dovolací řízení) určené podle ustanovení § 8, § 10 odst. 3, § 14 odst. 1, § 15 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve výši 2 250,- Kč a z paušální částky náhrady hotových výdajů ve výši 300,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle ustanovení § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., a s připočtením náhrady za 20% daň z přidané hodnoty celkem činí 3 060,- Kč.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 24. února 2010

JUDr. Petr G e m m e l
předseda senátu