29 Cdo 2614/2011
Datum rozhodnutí: 29.08.2013
Dotčené předpisy: § 95 odst. 1 o. s. ř.




29 Cdo 2614/2011

ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobkyně Z. S., zastoupené JUDr. Ivo Hamou, advokátem, se sídlem v Krnově, náměstí Minoritů 89/13, PSČ 794 01, proti žalovanému JUDr. Z. K. , o zaplacení 1,390.200,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 40 Cm 130/2003, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 3. listopadu 2010, č. j. 6 Cmo 35/2010-135, takto:

I. Dovolání se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem ze dne 22. října 2009, č. j. 40 Cm 130/2003-107, Krajský soud v Ostravě zamítl žalobu o zaplacení 1,390.200,- Kč s 3% úrokem z prodlení p. a. od 15. března 2003 do zaplacení (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
Vrchní soud v Olomouci k odvolání žalobkyně v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok první) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok druhý).
Soudy vyšly z toho, že:
1/ Dne 24. května 1996 uzavřela žalobkyně (jako objednatelka) a A. G. (jako zhotovitel) smlouvu o dílo, jejímž předmětem byla rekonstrukce bytového domu v K., (dále jen smlouva o dílo , dílo , nemovitost ). Termín dokončení díla byl dohodnut na 30. října 1996. Pro případ prodlení zhotovitele s předáním díla byla dohodnuta smluvní pokuta 0,05% z ceny díla za každý den prodlení.
2/ Dopisem ze dne 29. listopadu 1996 zhotovitel oznámil žalobkyni, že odstupuje od smlouvy o dílo, a to z důvodu částečného nezaplacení faktury ze dne 19. srpna 1996 a opakovaných neoprávněných zásahů žalobkyně do průběhu rekonstrukčních prací.
3/ V dopisu ze dne 13. prosince 1996 žalobkyně uvedla, že dochází ke shodě, jelikož ani já jako objednatel již nechci, abyste v rekonstrukci pokračoval , a požádala zhotovitele, aby ze stavby odvezl všechny své věci a aby jí dům předal. Uvedený dopis byl zhotoviteli doručen 16. prosince 1996.
4/ Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. února 2000, č. j. 24 K 98/99-27, byl na majetek žalobkyně prohlášen konkurs a správcem konkursní podstaty byl ustanoven žalovaný.
5/ Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 14. dubna 2003 žalovaný postoupil K. Š. pohledávku z titulu smluvní pokuty za prodlení zhotovitele s předáním díla dle smlouvy o dílo od 1. listopadu 1996 do 14. března 2003 ve výši 1,413.600,- Kč (dále jen pohledávka ) za úplatu ve výši 23.400,- Kč.
6/ Žalobou doručenou soudu prvního stupně dne 6. srpna 2003 se žalobkyně po žalovaném domáhala náhrady škody ve výši 3,370.676,- Kč s příslušenstvím, kterou jí měl způsobit jakožto správce její konkursní podstaty. Žalovaná částka sestává z 2,455.276,- Kč (hypotéční úvěr, který žalobkyně nebyla schopna splácet z důvodu nesplnění povinnosti zhotovitele A. G. předat dílo včas), 600.000,- Kč (nevýhodně zpeněžená nemovitost), 60.000,- Kč (příspěvek, který nebyl Městem K. vyplacen žalobkyni v důsledku nesplnění povinnosti zhotovitele předat dílo včas), 218.400,- Kč (13 splátek hypotéčního úvěru, které žalobkyně zaplatila), 12.000,- Kč (náklady stavebního dozoru) a 25.000,- Kč (náklady právní pomoci).
7/ V podání ze dne 8. května 2008 žalobkyně uvedla, že se po žalovaném domáhá zaplacení částky 1,390.200,- Kč s 3 % úrokem z prodlení od 15. března 2003 do zaplacení z titulu náhrady škody, kterou jí měl žalovaný způsobit tím, že pohledávku, která ve skutečnosti činila 1,413.600,- Kč, evidoval pouze ve výši 219.600,- Kč a zpeněžil ji pouze za 23.400,- Kč , čímž jí způsobil škodu odpovídající rozdílu skutečné výše pohledávky a výtěžku jejího zpeněžení.
Soud prvního stupně uzavřel, že dne 16. prosince 1996 byla mezi účastníky smlouvy o dílo uzavřena dohoda o zániku daného smluvního vztahu, čímž zaniklo též právo žalobkyně na smluvní pokutu po datu 15. prosince 1996. Žalovaný proto nemohl žalobkyni způsobit škodu tím, že nevymáhal smluvní pokutu za dobu od 16. prosince 1996 do 14. března 2003, neboť šlo o neexistující nárok.
Za období od 1. listopadu 1996 (první den prodlení zhotovitele) do 15. prosince 1996 (poslední den, kdy nárok na smluvní pokutu trval) činila výše smluvní pokuty 27.000,- Kč, žalovaný tuto pohledávku zpeněžil za 23.400,- Kč. Rozdíl mezi skutečnou výší nároku a dosaženým výtěžkem zpeněžení nelze dle názoru soudu prvního stupně hodnotit jako škodu, neboť výtěžnost 86,66% je v podmínkách konkursu nadstandardní ; žalobkyně tak neprokázala, že by jí jednáním žalovaného vznikla škoda.
Odvolací soud potvrdil závěr soudu prvního stupně, podle něhož podání žalobkyně ze dne 8. května 2008 bylo změnou žaloby, nikoliv upřesňujícím podáním, kterým omezila výši škody, nikoliv příčiny vzniku škody , když předmětem řízení sice zůstala náhrada škody uplatněná vůči žalovanému z titulu porušení povinností správce konkursní podstaty, ale žalobkyně v něm změnila vylíčení rozhodných skutečností, na základě kterých se po žalovaném náhrady škody domáhá, neboť skutečnosti, podle nichž správce konkursní podstaty nerozšířil žalobu u Okresního soudu v Bruntále o další částku odpovídající smluvní pokutě za dobu nepředání díla dle smlouvy a že cena správcem postoupené pohledávky odpovídající 10% její nominální hodnoty byla nízká , v žalobě ze dne 4. srpna 2003 uvedeny nejsou.
S ohledem na hospodárnost řízení se odvolací soud zabýval nejprve vznesenou námitkou promlčení žalovaného nároku, nikoliv jeho podstatou, uzavíraje, že předmětný nárok je promlčen, neboť objektivní promlčecí doba podle § 106 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen obč. zák. ), běžela v projednávané věci ode dne 14. dubna 2003 (uzavření postupní smlouvy), uplynula tak v dubnu 2006 žalobkyně však daný nárok uplatnila teprve podáním (změnou žaloby) došlým soudu prvního stupně dne 13. května 2008.
Žalobkyně napadla první výrok rozhodnutí odvolacího soudu dovoláním, jehož přípustnost opírá o ustanovení § 237 odst. 1 písm. a/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ), uplatňujíc přitom dovolací důvod dle § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. a navrhujíc, aby první výrok rozhodnutí odvolacího soudu byl zrušen.
Dovolatelka nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, podle něhož bylo podání ze dne 8. května 2008 změnou žaloby a tímto podáním dovozuje žalobkyně nárok na náhradu škody z jiného skutku, než jak jej vylíčila v žalobě.
Namítá, že jediným zásadním důvodem uvedeným v původní žalobě je jednání žalovaného jako správce konkursní podstaty spočívající v nehospodárném a nevýhodném zpeněžování majetku v konkursní podstatě, zejména prodejem pohledávky vůči A. G. V žalobě ze dne 4. srpna 2003 je konkrétně uvedeno, že tím, že správce vzal návrh žaloby podaný žalobkyní Z. S. v roce 1997 dne 17. dubna 2003 zpět, znemožnil uplatnit Z. S. soudní cestou tuto škodu proti firmě G., proto tato tuto škodu uplatňuje v plné výši proti správci JUDr. K. V podání ze dne 8. května 2008 je pak uvedeno, že pro účely žaloby lze účinně vůči žalobci namítat jeho nehospodárné jednání zejména při prodeji pohledávky úpadkyně vůči A. G. .
Má proto za to, že podáním ze dne 8. května 2008 byla pouze omezena výše vymáhané škody, skutečnosti ji zakládající však zůstaly stejné nehospodárné jednání [žalovaného] spočívající zejména v nevýhodném prodeji pohledávky žalobkyně za nesmyslně nízkou cenu, čímž došlo ke snížení hodnoty aktiv a v důsledku toho v tom poměru odpovídajícím nesnížení závazků žalobkyně po skončení konkursu .
Dovolatelka nesouhlasí ani se závěrem odvolacího soudu, podle něhož je žalovaný nárok promlčen. Dospěl-li odvolací soud k závěru, podle něhož je promlčen nárok ze skutku uvedeného v podání ze dne 8. května 2008 , měl se dle dovolatelky i nadále zabývat skutky uvedenými v původní žalobě, k jejichž změně či zániku nemohlo dojít , neboť v žalobě ze dne 4. srpna 2003 je výslovně uvedeno, že pro účely žaloby lze účinně namítat jeho nehospodárné jednání zejména při prodeji pohledávky úpadkyně vůči A. G. ; z použití slova zejména lze přitom dle jejího názoru dovodit, že daný skutek má být posouzen vedle něčeho , současně s něčím .
Dovolatelka zpochybňuje rovněž závěr odvolacího soudu ohledně počátku běhu promlčecí lhůty, namítajíc, že u škody způsobené správcem konkursní podstaty se poškozený dozví o výši případné škody až ze závěrečné zprávy a zjištění minusového výsledku při zpeněžení .
Dovolání je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř., neboť odvolací soud, byť je jeho rozhodnutí formulováno jako potvrzující, vymezil obsah posuzovaného právního vztahu účastníků, resp. stanovil práva a povinnosti účastníků oproti rozhodnutí soudu prvního stupně odlišně (viz též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 1998, sp. zn. 2 Cdon 931/97, uveřejněné pod číslem 52/1999 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek); není však důvodné.
Podle § 95 o. s. ř. žalobce (navrhovatel) může za řízení se souhlasem soudu měnit návrh na zahájení řízení. Změněný návrh je třeba ostatním účastníkům doručit do vlastních rukou, pokud nebyli přítomni jednání, při němž ke změně došlo (odstavec 1). Soud nepřipustí změnu návrhu, jestliže by výsledky dosavadního řízení nemohly být podkladem pro řízení o změněném návrhu. V takovém případě pokračuje soud v řízení o původním návrhu po právní moci usnesení (odstavec 2).
Z ustanovení § 106 obč. zák., ve znění účinném k 14. dubnu 2003, vyplývá, že právo na náhradu škody se promlčí za dva roky ode dne, kdy se poškozený dozví o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá (odstavec 1). Nejpozději se právo na náhradu škody promlčí za tři roky, a jde-li o škodu způsobenou úmyslně, za deset let ode dne, kdy došlo k události, z níž škoda vznikla; to neplatí, jde-li o škodu na zdraví (odstavec 2).
V rozsudku uveřejněném pod číslem 21/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyšší soud uzavřel, že o změnu žaloby (§ 95 o. s. ř.) jde nejen tehdy, domáhá-li se žalobce něčeho jiného než v původní žalobě, nebo požaduje-li na základě stejného skutkového základu více, než požadoval v původní žalobě, ale rovněž v případě, že žalobce sice i nadále požaduje stejné plnění (stejné kvality a stejného rozsahu), ale na základě jiného skutkového stavu (skutkového základu věci), než jak ho vylíčil v původní žalobě.
Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu pak vyplývá, že podstatu skutku (skutkového děje) lze spatřovat především v jednání (a to ve všech jeho jevových formách) a v následku, který jím byl způsoben; následek je pro určení skutku podstatný proto, že umožňuje z projevů vůle jednajících osob vymezit ty, které tvoří skutek (srov. usnesení uveřejněná pod číslem 85/2003, 84/2007 či 68/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Z žaloby doručené soudu prvního stupně dne 6. srpna 2003 se podává, že žalobkyně se domáhá náhrady škody, kterou jí měl žalovaný jakožto správce její konkursní podstaty způsobit tím, že vzal návrh žaloby podaný žalobkyní Z. S. v roce 1997 dne 17. dubna 2003 zpět [řízení vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 19 C 60/97], znemožnil uplatnit Z. S. soudní cestou tuto škodu proti firmě G., proto tato tuto škodu uplatňuje v plné výši proti správci JUDr. Z. K. .
Z rozhodných skutečností uvedených v žalobě dále vyplývá, že žalobkyni firma G. způsobila svým jednáním škodu ve výši 2 455 276,- Kč vůči ČS a. s. když z důvodu nedodržení smluv mezi žalobkyní a firmou G. tato nemohla splácet hypoteční úvěr, 600 000,- Kč za koupi domu, o který v důsledku neplacení hypotéky přišla Dále z důvodu nesplnění lhůty dokončení stavby nebyla žalobkyni vyplacena odměna městem K. ve výši 60 000,- Kč za rekonstrukci domu žalobkyně se snažila 13 měsíců odvrátit platební neschopnost tím, že platila hypotéku a vznikla jí škoda ve výši 218 400,- Kč dále požaduje uhradit 12 000,- Kč za stavební dozor dále poplatky za soudní výlohy a právní zastoupení JUDr. J. H. v řízení č. j. 19 C 60/97 ve výši 25 000,- Kč. Celkem vzniklá škoda postupem správce zpětvzetím návrhu proti stavební firmě G. činí Z. S. částku 3 370 676,- Kč (viz str. 3 odst. 4 in fine a odst. 5 žaloby).
Naproti tomu v podání ze dne 8. května 2008 zástupce žalobkyně JUDr. Hama uvedl, že podstata návrhu žalobkyně spočívá v tom, že pokud by žalovaný jako správce konkursní podstaty postupoval s péčí řádného hospodáře, byl by peněžitý majetek v konkursní podstatě větší Pro účely žaloby lze účinně vůči žalobci namítat jeho nehospodárné jednání zejména při prodeji pohledávky úpadkyně vůči A. G. Žalobkyně tento nárok vyčísluje tak, že počítá výši smluvní pokuty od doby, kdy mělo být dílo předáno, do doby, kdy byla vymáhaná pohledávka postoupena p. Š. smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 14. března 2003. To znamená, že od 1. listopadu 1996 (počátek prodlení s předáním díla) do 14. března 2003 se jedná o 1,413.600,- Kč. Od této částky je nutno odečíst částku 23 400,- Kč (cena zaplacená za postoupení pohledávky p. Š.). Tedy celková náhrada činí 1 390 200,- Kč .
S ohledem na výše uvedené skutečnosti se Nejvyšší soud ztotožňuje se závěrem odvolacího soudu, podle něhož podáním ze dne 8. května 2008 žalobkyně navrhla změnu žaloby ve smyslu § 95 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaný nárok opřela (nově) o jiné rozhodné skutečnosti (skutek) než v žalobě doručené soudu prvního stupně dne 6. srpna 2003, když není zachována totožnost jednání žalovaného, kterým měla být předmětná škoda způsobena (zpětvzetí návrhu na zahájení řízení sp. zn. 19 C 60/97, či zpeněžení pohledávky z titulu smluvní pokuty), a rovněž pohledávky, které dle názoru žalobkyně nebyly žalovaným řádně spravovány, jsou různé (pohledávka z titulu smluvní pokuty, jež dle vyjádření žalobkyně ze dne 8. května 2008 zejména tvoří předmět řízení v projednávané věci, v žalobě vůbec uvedena není).
Závěr, podle něhož účinek spojovaný s podáním žaloby soudu (stavení běhu promlčecí lhůty) lze spojovat pouze s podáním takové žaloby (z hlediska skutkového vymezení uplatněného nároku), o které je v konečném důsledku soudem věcně rozhodováno, s tím, že pokud v průběhu řízení žalobce žalobu postupem dle § 95 o. s. ř. změní, hmotněprávní účinky změněné žaloby (tímto způsobem nově uplatněného nebo nově uplatněné části nároku) nastávají až dnem, kdy soudu změna žaloby došla, se podává z judikatury Nejvyššího soudu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. listopadu 2002, sp. zn. 29 Odo 664/2002, který je veřejnosti dostupný na jeho webových stránkách).
Pakliže se v projednávané věci počátek běhu objektivní promlčecí doby připíná ke dni uzavření smlouvy o postoupení pohledávky (14. dubna 2003) a žalobkyně svůj nárok uplatnila až podáním datovaným 8. května 2008, došlým soudu 13. května 2008, je názor odvolacího soudu, podle něhož je nárok žalobkyně promlčen, správný.
Ve vztahu k projednávané věci lze dodat, že závěr, podle něhož byl nárok, o kterém soudy rozhodovaly, uplatněn až podáním z 8. května 2008, se prosadí i v situaci, kdy soud prvního stupně původně pokládal žalobu za vadnou (srov. jeho usnesení ze dne 7. března 2008, č. j. 40 Cm 130/2003-60), jestliže reakcí na výzvu k odstranění vad žaloby nebylo dovylíčení původních žalobních tvrzení, nýbrž uplatnění (podáním z 8. května 2008) nového skutku.
Správnost výše uvedených závěrů dokládá i chování dovolatelky poté, co soud prvního stupně usnesením ze dne 18. února 2009, č. j. 40 Cm 130/2003-81, zastavil řízení nad rámec částky, o níž posléze rozhodoval meritorně (výrok I.), maje podání z 8. května 2008 v tomto rozsahu za částečné zpětvzetí žaloby, a co připustil změnu žaloby ohledně skutku (výrok II.). Dovolatelka totiž až do rozhodnutí soudu o věci samé žádné výhrady proti postupu soudu prvního stupně projevenému usnesením z 18. února 2009 nevznesla.
Dovolací soud neshledal důvodnou ani námitku dovolatelky, podle níž se měl odvolací soud shledal-li žalovaný nárok promlčeným ze skutku uplatněného v návrhu na změnu žaloby zabývat jeho opodstatněností z dalších skutků uvedených v žalobě , neboť právní mocí usnesení soudu prvního stupně ze dne 18. února 2009, č. j. 40 Cm 130/2003-81, jímž byla navrhovaná změna žaloby připuštěna, byl změněn předmět řízení v projednávané věci tak, že se soud dále zabývá uplatněným nárokem pouze s ohledem na skutečnosti uvedené ve změně žaloby.
Nedůvodná je též námitka zpochybňující běh promlčecí doby, neboť dovolatelka jejím prostřednictvím zpochybňuje počátek běhu subjektivní promlčecí doby podle § 106 odst. 1 obč. zák., rozhodnutí odvolacího soudu je však založeno na závěru, podle něhož v projednávané věci uplynula objektivní promlčecí doba podle § 106 odst. 2 obč. zák.; počátek běhu této lhůty však dovolatelka nijak nezpochybňuje.
Jelikož dovolací důvod dle § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. není dán, Nejvyšší soud dovolání podle § 243b odst. 2 části věty před středníkem o. s. ř. zamítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., když dovolání žalobkyně bylo zamítnuto, žalovanému však podle obsahu spisu v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2012) se podává z bodu 7., článku II., zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně 29. srpna 2013

JUDr. Filip C i l e č e k
předseda senátu