29 Cdo 2590/2013
Datum rozhodnutí: 26.11.2014
Dotčené předpisy: § 196a obch. zák., § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve znění do 31.12.2012



29 Cdo 2590/2013

U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Petra Šuka a Mgr. Ing. Davida Bokra v právní věci navrhovatelů a) V. L. , a b) S. M. B. , obou zastoupených JUDr. Liborem Petříčkem, advokátem, se sídlem v Praze 5, Kodymova 2526/4, PSČ 158 00, za účasti TEHNOART-100/CZ s. r. o. , naposledy se sídlem v Praze 2, Žitná 46/572, PSČ 120 00, identifikační číslo osoby 26131943, zastoupené JUDr. Annou Horákovou, advokátkou, se sídlem v Praze 1, Žitná 1633/47, PSČ 110 00, o zrušení zápisu o výmazu společnosti z obchodního rejstříku, nařízení likvidace a jmenování likvidátora, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 71 Cm 238/2007, o dovolání navrhovatele a) proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. listopadu 2011, č. j. 14 Cmo 325/2010-279, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í:

Městský soud v Praze usnesením ze dne 22. března 2010, č. j. 71 Cm 238/2007-238, zamítl návrh na zrušení zápisu o výmazu společnosti TEHNOART-100/CZ s. r. o. (dále jen společnost ) z obchodního rejstříku, na nařízení její likvidace a jmenování likvidátora (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
V záhlaví označeným usnesením Vrchní soud v Praze k odvolání navrhovatelů potvrdil výrok I. usnesení soudu prvního stupně ve věci samé, změnil výrok II. usnesení soudu prvního stupně o nákladech řízení (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
Proti usnesení odvolacího soudu podal navrhovatel a) dovolání, jež Nejvyšší soud podle § 243b odst. 5, § 218 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ), odmítl jako nepřípustné.
Dovolání proti potvrzujícímu výroku usnesení odvolacího soudu ve věci samé může být přípustné pouze podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. [o situaci předvídanou v § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. nejde], tedy tak, že dovolací soud jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení (§ 242 odst. 3 o. s. ř.) dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Dovolatel přitom Nejvyššímu soudu žádné otázky, z nichž by bylo možno usuzovat na zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, k řešení nepředkládá.
Závěr odvolacího soudu, podle něhož § 196a zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, nedopadá na kupní smlouvu o prodeji nemovitosti uzavřenou dne 23. prosince 2012 mezi společností (prodávající) a NAVARTIS, s. r. o., identifikační číslo osoby 26436485 (kupující), a tato smlouva tudíž není pro nesplnění podmínek § 196a obch. zák. neplatná, je v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu (srov. rozsudek ze dne 24. června 2008, sp. zn. 29 Odo 1012/2006, uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 2, ročníku 2009, pod číslem 26, rozsudek ze dne 28. května 2009, sp. zn. 29 Odo 1670/2006, uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 12, ročníku 2009, pod číslem 182, rozsudek ze dne 19. května 2010, sp. zn. 29 Cdo 3203/2009, uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 8, ročníku 2011, pod číslem 117, rozsudek ze dne 26. listopadu 2013, sp. zn. 29 Cdo 1212/2012, a rozsudek ze dne 19. prosince 2013, sp. zn. 29 Cdo 1132/2012, jež jsou veřejnosti dostupné stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu přijatá po 1. lednu 2001 na jeho webových stránkách).
Napadené rozhodnutí zásadně právně významným nečiní ani dovolatelem požadované zpřesnění, resp. judikatorní obsahové vymezení kritérií uvedených v § 75b odst. 2 obchodního zákoníku o obnovení společnosti , neboť rozhodnutí odvolacího soudu na posouzení této otázky nespočívá. Odvolací soud toliko - v návaznosti na závěr o platnosti kupní smlouvy - konstatoval, že v řízení nebyl zjištěn dosud neznámý majetek společnosti vymazané z obchodního rejstříku, pročež zde není důvodu pro obnovení společnosti. Předpoklad existence dosud neznámého majetku se podává zjevně z výslovného znění § 75b odst. 2 obch. zák., jakož i z ustálené judikatury Nejvyššího soudu (za mnohá rozhodnutí srov. např. usnesení ze dne 27. ledna 2009, sp. zn. 29 Cdo 1664/2007, nebo usnesení ze dne 24. listopadu 2009, sp. zn. 29 Cdo 5033/2008); jen pro jeho zopakování důvod připustit dovolání Nejvyšší soud nemá.
Z § 237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 o. s. ř. se podává, že dovolací přezkum je zde předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilým dovolacím důvodem je ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [§ 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.]. Jen z pohledu tohoto důvodu, jehož obsahovým vymezením je dovolací soud vázán (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), je pak možné (z povahy věci) posuzovat, zda dovoláním napadené rozhodnutí je zásadně významné.
Naopak zde nelze účinně uplatnit námitky proti skutkovým zjištěním způsobem, který předjímá dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř., stejně jako důvod podle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., jestliže tvrzené vady nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu (srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročníku 2006, pod číslem 130, a ze dne 15. listopadu 2007, sp. zn. III. ÚS 372/06, jakož i důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003, uveřejněného pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Dovolací námitkou, podle níž kupující dosud neuhradila kupní cenu za prodej nemovitosti, jíž dovolatel napadá opačný skutkový závěr odvolacího soudu o zaplacení kupní ceny, dovolatel uplatňuje dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř., jehož prostřednictvím na zásadní právní význam rozhodnutí odvolacího soudu a přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. usuzovat nelze.
Důvod připustit dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. proto Nejvyšší soud neměl a podle jiných ustanovení občanského soudního řádu nemůže být dovolání přípustné.
Výrok o nákladech řízení se opírá o § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání navrhovatele a) bylo odmítnuto, společnosti však podle obsahu spisu v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2012) se podává z bodu 7., článku II., zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 26. listopadu 2014

JUDr. Filip Cileček předseda senátu