29 Cdo 2556/2011
Datum rozhodnutí: 30.08.2012
Dotčené předpisy: § 23 odst. 4 předpisu č. 328/1991Sb., § 263 předpisu č. 182/2006Sb.




29 Cdo 2556/2011

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Filipa Cilečka a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobkyně Ing. V. J.V. , jako insolvenční správkyně dlužnice Pecínov, spol. s r. o., identifikační číslo osoby 43 87 49 59, zastoupené Mgr. Radkou Mackovou, advokátkou, se sídlem v Praze 1, Celetná 4, PSČ 110 00, proti žalovaným 1) JUDr. H. Š., advokátce, jako správkyni konkursní podstaty úpadkyně EDIT CZECH a. s., identifikační číslo osoby 25 13 16 81, 2) Ing. I. K., a 3) FISCALIA HOLDING, a. s., se sídlem v Ostravě Porubě, náměstí Antonie Bejdové 1810/10, PSČ 708 00, identifikační číslo osoby 27 78 47 38, zastoupené JUDr. Petrem Svatošem, advokátem, se sídlem v Ostravě Moravské Ostravě, Sadová 1585/7, PSČ 702 00, o určení pravosti pohledávky, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 14 Cm 89/2008, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 23. března 2011, č. j. 13 Cmo 156/2010-106, takto:


I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 23. března 2011. č. j. 13 Cmo 156/2010-106, k odvolání tehdejší žalobkyně (Pecínov, spol. s r. o.) potvrdil rozsudek ze dne 25. června 2010, č. j. 14 Cm 89/2008-87, jímž Městský soud v Praze zamítl žalobu o určení, že podmíněný nárok žalobkyně označený pod bodem A/ žaloby a přihlášený v konkursním řízení vedeným u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 90 K 57/2007 je po právu a dále zamítl žalobu o určení, že pohledávka žalobkyně ve výši 278.477,- Kč za úpadkyní, přihlášená v témže konkursním řízení, je po právu.
Odvolací soud cituje ustanovení § 23 odst. 4 a § 24 odst. 1 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále jen ZKV ) přitakal závěru soudu prvního stupně, podle něhož byla žaloba o určení pravosti pohledávek podána opožděně. Současně s odkazem na ustanovení § 57 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ), zdůraznil, že výzva k podání žaloby o určení pravosti popřených pohledávek byla žalobkyni doručena 7. května 2008 a žalobkyně podala žalobu o určení jejich pravosti až 18. června 2008, tj. po marném uplynutí třicetidenní lhůty určené shora zmíněnou výzvou první žalované.
Výhradu žalobkyně, podle níž měla být výzva doručována správci jejího majetku (z důvodu, že usnesením Obvodního soudu v Praze 4 ze dne 2. února 2009, č. j. 68 Nc 1797/2008-19, byla nařízena exekuce proti žalobkyni a exekučním příkazem sp. zn. 069 EX 422/2009, bylo rozhodnuto o provedení exekuce prodejem podniku žalobkyně a o ustanovení správce podniku), shledal pro posouzení opožděnosti žaloby bezvýznamnou, neboť v době doručování výzvy a v době podání žaloby ještě exekuční řízení neprobíhalo a první žalovaná správně výzvu doručila žalobkyni jako věřitelce popřené nevykonatelné pohledávky .
V průběhu dovolacího řízení Městský soud v Praze usnesením ze dne 13. dubna 2012, č j. MSPH 78 INS 5162/2012-A-11, zjistil úpadek dlužnice a insolvenční správkyní ustanovil Ing. V. J. V.. Usnesením ze dne 12. června 2012, č. j. MSPH 78 INS 5162/2012-B-14, Městský soud v Praze prohlásil konkurs na majetek dlužnice; Vrchní soud v Praze k odvolání dlužnice usnesením ze dne 2. srpna 2012, č. j. MSPH 78 INS 5162/2012, 2 VSPH 998/2012-B-22, potvrdil usnesení soudu prvního stupně o způsobu řešení úpadku dlužnice.
Ačkoli podle ustanovení § 263 odst. 1 věty první zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), platí, že není-li v tomto zákoně stanoveno jinak, prohlášením konkursu se přerušují soudní, správní a jiná řízení o právech a povinnostech, která se týkají majetkové podstaty nebo které mají být uspokojeny z majetkové podstaty, jejichž účastníkem je dlužník, v projednávané věci Nejvyšší soud bez dalšího v dovolacím řízení pokračoval jako se žalobcem s insolvenční správkyní původní žalobkyně Ing. V. J. V.. Učinil tak proto, že již v důvodech rozhodnutí ze dne 31. března 2009, sp. zn. 29 Odo 674/2006, uzavřel, že spor vyvolaný konkursem (tj. spor, k němuž by nebýt konkursu nedošlo - viz bod XXV. stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 17. června 1998, Cpjn 19/98, uveřejněného pod číslem 52/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), se prohlášením konkursu na majetek konkursního věřitele (resp. žalobce v řízení o žalobě podle ustanovení § 19 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání) nepřerušuje a účastníkem řízení se namísto úpadce bez dalšího stává vzhledem k účinku prohlášení konkursu uvedenému v § 14 odst. 1 písm. a) zákona č. 328/1991 Sb. správce konkursní podstaty; uvedený závěr se přitom plně uplatní i v případech, kdy byl konkurs na majetek konkursního věřitele (rozuměj věřitele v konkursu prohlášeného na majetek dlužníka podle zákona č. 328/1991 Sb.), resp. žalobce v řízení o žalobě podle § 19 téhož zákona, prohlášen podle zákona č. 182/2006 Sb. (kde se insolvenční správce prohlášením konkursu na majetek dlužníka stává osobou s dispozičním oprávněním k majetkové podstatě) [k tomu dále srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. května 2009, sp. zn. 29 Cdo 2151/2008, uveřejněné pod číslem 24/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek].
Dovolání žalobkyně proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, které není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř., Nejvyšší soud neshledal přípustným ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.; proto je podle ustanovení § 243b a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Učinil tak proto, že argumentace závěry formulovanými v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 14. ledna 2009, sp. zn. 28 Cdo 4531/2008, týkající se tzv. žalob z lepšího práva , ani argumentace, podle níž byla dovolatelce 6. dubna 2011 doručena dražební vyhláška o konání dražby dobrovolné dle zákona č. 26/2000 Sb., jejímž předmětem byly nemovitosti ve vlastnictví žalobkyně, které první žalovaná sepsala do soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně, včetně dosud probíhajícího sporu u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 58 Cm 18/2008 ve věci žaloby o vyloučení těchto nemovitostí ze soupisu majetku konkursní podstaty, je z hlediska závěru o opožděnosti žaloby a věcné správnosti rozhodnutí odvolacího soudu bez právního významu.
Opakuje-li dovolatelka (bez bližšího zdůvodnění), že výzva správkyně konkursní podstaty k podání žaloby o určení pohledávek jí nebyla řádně doručena, když ji nepřevzala oprávněná osoba, a tudíž její doručení nelze považovat za řádné a lhůta pro podání žaloby tak byla zachována , nijak tím nepolemizuje se závěry odvolacího soudu, podle nichž o provedení exekuce prodejem žalobkynina podniku a o ustanovení správce podniku bylo rozhodnuto až 2. února 2009, zatímco výzva k podání žaloby o určení pravosti nevykonatelných pohledávek byla žalobkyni doručena již 7. května 2008.
Konečně na zásadní význam rozhodnutí odvolacího soudu [a přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.] nelze usuzovat ani z hlediska výhrady, podle níž mají-li být nemovitosti v rámci konkursního řízení vydraženy a jde-li o nemovitosti ve vlastnictví třetí osoby (a nikoli úpadkyně), je v rozporu s dobrými mravy, aby první žalovaná neuznala podmíněnou přihlášku pohledávky žalobkyně. Jednak jde o argument, jež je z tohoto hlediska právně nevýznamný (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. července 2009, sp. zn. 29 Cdo 2105/2007), jednak dovolatelka zcela ignoruje rozsah, v němž první žalovaná a další popírající věřitelé podmíněnou pohledávku pro případ zpeněžení zástavy v konkursu vedeném na majetek úpadkyně popřeli.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 25a odst. 1 ZKV, když dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a z obsahu spisu neplyne, že by žalovaným v dovolacím řízení nějaké náklady vznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. srpna 2012

JUDr. Petr G e m m e l
předseda senátu