29 Cdo 2529/2013
Datum rozhodnutí: 27.11.2013
Dotčené předpisy: § 243c odst. 1 o. s. ř. ve znění od 01.01.2013



29 Cdo 2529/2013


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a Mgr. Milana Poláška v právní věci navrhovatele Ing. A. H. , zastoupeného Mgr. Bc. Tomášem Hodysem, advokátem, se sídlem v Plzni, Lochotínská 18, PSČ 301 00, za účasti EPIC Holding, a. s. , se sídlem v Praze 1, Lazarská 1719/5, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 49241770, zastoupené Mgr. Lucií Sabolovou, advokátkou, se sídlem v Praze 1, Hybernská 1271/32, PSČ 110 00, o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 81 Cm 49/2011, o dovolání navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. února 2013, č. j. 7 Cmo 426/2012-78, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:
Městský soud v Praze usnesením ze dne 30. května 2012, č. j. 81 Cm 49/2011-50, zamítl návrh na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady společnosti EPIC Holding, a. s. (dále jen společnost ), konané dne 10. ledna 2011, jímž bylo rozhodnuto o přechodu všech účastnických cenných papírů na hlavního akcionáře podle ustanovení § 183i a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen obch. zák. ) [výrok I.], a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
V záhlaví označeným usnesením Vrchní soud v Praze k odvolání navrhovatele rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku I. potvrdil (první výrok), a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
Proti usnesení odvolacího soudu podal navrhovatel dovolání, jež Nejvyšší soud podle ustanovení § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen o. s. ř. ), odmítl.
Učinil tak proto, že dovolání, které není přípustné podle § 238a o. s. ř., neshledal přípustným ani podle § 237 o. s. ř., neboť dovoláním otevřenou otázku výkladu zneužití většiny hlasovacích práv (§ 56a obch. zák.), jež dovolatel spatřuje ve způsobu ocenění dvou nejvýznamnějších aktiv společnosti, odvolací soud posoudil v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu [srov. za všechna rozhodnutí Nejvyššího soudu např. usnesení ze dne 26. června 2013, sp. zn. 29 Cdo 207/2012 (a dále judikaturu v něm citovanou), jež je veřejnosti přístupné na webových stránkách Nejvyššího soudu a jež je dovolateli, jakožto účastníku řízení v označené věci, známo].
Vytýkané vady řízení pak s účinností od 1. ledna 2013 nejsou způsobilým dovolacím důvodem (srov. § 241a odst. 1 o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (od 1. ledna 2013) se podává z části první, čl. II bodu 7 zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.


V Brně dne 27. listopadu 2013


JUDr. Petr Šuk předseda senátu