29 Cdo 2522/2015
Datum rozhodnutí: 30.07.2015
Dotčené předpisy: § 241a odst. 2 o. s. ř.



29 Cdo 2522/2015


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu Mgr. Milanem Poláškem v právní věci žalobce LIVE GREEN AREA, družstva , se sídlem ve Starém Městě, Stříbrnice 212, PSČ 788 32, identifikační číslo osoby 25413597, zastoupeného JUDr. Josefem Tichým, advokátem, se sídlem v Ústí nad Labem, Šaldova 217/7, PSČ 400 01, proti žalované Ing. Haně Klimešové , jako správkyni konkursní podstaty úpadce LIGRA, a. s., identifikační číslo osoby 47672242, zastoupené JUDr. Taťánou Přibilovou, advokátkou, se sídlem v Kopřivnici, Kadláčkova 894/17, PSČ 742 21, o zaplacení částky 4 833 960 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 9 Cm 60/2009, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 5. února 2015, č. j. 6 Cmo 10/2014-164, takto:

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil mezitímní rozsudek ze dne 30. dubna 2014, č. j. 9 Cm 60/2009-128, jímž Krajský soud v Ostravě rozhodl, že nárok žalobce je po právu a že o výši nároku a náhradě nákladů řízení bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí.
Proti tomuto rozsudku podala žalovaná dovolání, přičemž důvod přípustnosti dovolání vymezila tak, že má být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak .
Podle ustanovení § 241a odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen o. s. ř. ), je obligatorní náležitostí dovolání požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. (či jeho části).
K vymezení přípustnosti dovolání srov. především usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen R 4/2014 ). V usnesení ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013 (v R 4/2014 citovaném), stejně jako v usnesení ze dne 31. března 2014, sen. zn. 29 NSČR 36/2014, pak Nejvyšší soud vysvětlil, že:
Dovolací námitka, že vyřešená právní otázka v této věci má být dovolacím soudem posouzena jinak , není způsobilým vymezením přípustnosti dovolání.
Spatřuje-li dovolatel přípustnost dovolání v tom, že dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak , musí být z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit .
K tomu srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 21. ledna 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13 (jímž Ústavní soud odmítl ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 2488/2013) a usnesení Ústavního soudu ze dne 12. února 2014, sp. zn. IV. ÚS 3982/13, ze dne 17. dubna 2014, sp. zn. III. ÚS 695/14 a ze dne 24. června 2014, sp. zn. IV. ÚS 1407/14.
Příslušná pasáž dovolání ve světle výše uvedených ustálených judikatorních závěrů zjevně není způsobilým vymezením přípustnosti dovolání. Požadavkům na vymezení předpokladů přípustnosti dovolání dovolatelka nedostála ani v jiných částech dovolání (posouzeném potud z obsahového hlediska).
Nejvyšší soud proto dovolání odmítl podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první a ustanovení § 243f odst. 2 o. s. ř., neboť neobsahuje vymezení toho, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat.
O nákladech dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, neboť dovoláním napadené rozhodnutí není rozhodnutím, jímž se řízení končí (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z bodu 2., části první, článku II. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. K tomu Nejvyšší soud doplňuje, že řízení, v němž věřitel vymáhá svou pohledávku za konkursní podstatou, není řízením vyvolaným konkursem. K tomu, které spory jsou spory vyvolanými konkursem, srov. např. stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 13. června 2007, sp. zn. Opjn 8/2006, uveřejněné pod číslem 74/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. června 2003, sp. zn. 29 Odo 565/2001, uveřejněný pod číslem 27/2004 Sbírky rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. července 2015, sp. zn. 29 Cdo 317/2013.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. července 2015

Mgr. Milan P o l á š e k předseda senátu