29 Cdo 251/2009
Datum rozhodnutí: 31.03.2009
Dotčené předpisy:





29 Cdo 251/2009


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců Mgr. Filipa Cilečka a Mgr. Petra Šuka ve věci navrhovatele M. V., , zastoupeného JUDr. J. V., advokátem, , za účasti d. D. U. k. p. , , zastoupeného Mgr. D. S., advokátem, , o neplatnost vyloučení z družstva, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 14 Cm 166/2002, o dovolání družstva proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 4. října 2006, č. j. 14 Cmo 573/2005-76, ve znění opravného usnesení ze dne 3. listopadu 2006,č. j. 14 Cmo 573/2005-84 , takto:


Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 4. října 2006, č. j. 14 Cmo 573/2005-76, ve znění opravného usnesení ze dne 3. listopadu 2006, č. j. 14 Cmo 573/2005-84 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. září 2005, č. j. 14 Cm 166/2002-54, se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.


O d ů v o d n ě n í :





Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. září 2005, č. j. 14 Cm 166/2002-54, kterým tento soud vyslovil neplatnost usnesení členské schůze .d D. U. k. p. (dále též jen d. ), konané dne 23. října 2002, kterým byl navrhovatel vyloučen z družstva.


Dohodu ze dne 30. září 2002, kterou D. V. převedla svá členská práva a povinnosti v družstvu na navrhovatele, měl odvolací soud za platnou. Skutečnost, že převodkyně v době převodu věděla, že jí hrozí vyloučení z družstva, nepovažoval za významnou, neboť převod členství v družstvu před již avizovaným rozhodováním členské schůze o vyloučení převodce neodporuje žádnému právnímu předpisu ani dobrým mravům. Z ničeho nevyplývá, že by převodce musel vyčkat na to, jak rozhodování členské schůze dopadne. K tomu dodal, že převod členství navíc vede stejně jako vyloučení k zániku členství v družstvu a že z žádného předpisu nevyplývá, že by nabyvatel členství v družstvu mohl být vyloučen za jednání osoby, která na něj členství převedla .


Proti usnesení odvolacího soudu podalo družstvo dovolání, odkazuje co do jeho přípustnosti na ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen o. s. ř. ) a co do důvodů na ustanovení § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Navrhuje, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.


Z odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu není podle dovolatele zřejmé, jakými úvahami byl soud při posuzování sporné otázky platnosti převodu členských práv a povinností veden. S odvolacími námitkami se odvolací soud nevypořádal.


Za zásadně právně významné má dovolatel následující otázky (které odvolací soud podle jeho názoru vyřešil v rozporu s hmotným právem):


1) zda skutečnost, že platné psané právo nestanoví osobě, jejíž možné vyloučení z družstva je avizováno, povinnost vyčkat s případným převodem členského podílu na výsledek rozhodnutí členské schůze, sama o sobě bez dalšího (např. bez zkoumání projevů vůle stran a jejich záměrů) vylučuje, aby převod byl posouzen jako neplatný pro obcházení práva a rozpor s dobrými mravy.


2) zda skutečnost, že platné psané právo nestanoví, že by nabyvatel členského podílu mohl být vyloučen za jednání převodce, sama o sobě bez dalšího vylučuje odpovědnost nabyvatele za porušování povinností převodce za specifických okolností, např. při převodu na osobu blízkou, který zjevně nemá jiný význam, než obejít hrozbu vyloučení.


Podle dovolatele nelze vystačit s úvahou, zda z něčeho vyplývá povinnost člena družstva (jemuž hrozí vyloučení z družstva), vyčkat s převodem členských práv a povinností do rozhodnutí členské schůze o vyloučení. Dovolatel žádá dovolací soud, aby vyslovil, že soudy byly povinny zkoumat další individuální skutkové okolnosti , zejména, proč byl převod uskutečněn zrovna v inkriminovanou dobu, jaký byl jeho ekonomický či jiný smysl a jaký cíl jím strany sledovaly. Upozorňuje, že navrhovatel je synem převodkyně a sdílí s ní domácnost.


Ve vztahu k otázce uvedené výše sub 2) dovolatel dovozuje, že je-li převod členského podílu převodem všech práv a povinností, pak přechází na nabyvatele členského podílu i riziko vyloučení , jež je závazkem člena družstva sui generis . Otázkou rovněž je, do jaké míry může být osoba blízká převodci v dobré víře ohledně vědomosti o porušování členských povinností na straně převodce a s tím spojeného rizika jeho vyloučení z družstva.


Navrhovatel ve vyjádření k dovolání žádá, aby dovolání bylo zamítnuto, příp. odmítnuto.


Dovolání je přípustné podle ustanovení § 237 odst 1 písm. c/ o. s. ř. a je i důvodné.


Odvolací soud založil napadené rozhodnutí na obecném závěru, že převod členství před již avizovaným rozhodování členské schůze o vyloučení převodce neodporuje žádnému právnímu předpisu ani dobrým mravům. S tímto závěrem nelze v takto obecné poloze souhlasit.


To, že žádné ustanovení obchodního zákoníku nestanoví osobě, jejíž možné vyloučení z družstva je avizováno, povinnost vyčkat s případným převodem členského podílu na výsledek rozhodnutí členské schůze, nikterak nevylučuje, aby převod byl posouzen jako absolutně neplatný, (např. pro obcházení práva a rozpor s dobrými mravy), nasvědčují-li tomu skutkové okolnosti případu a jsou-li pro to shledány důvody.


Obcházení zákona totiž spočívá ve vyloučení závazného pravidla záměrným použitím prostředku, který sám o sobě není zákonem zakázaný, v důsledku čehož se uvedený stav stane z hlediska pozitivního práva nenapadnutelným. Jednání in fraudem legis představuje postup, kdy se někdo chová podle práva, ale tak, aby záměrně dosáhl výsledku právní normou nepředvídaného a nežádoucího (viz nález Ústavního soudu ze dne 1. dubna 2003, sp. zn. II. ÚS 119/2001).


Aby odvolací soud mohl učinit závěr, že dohoda ze dne 30. září 2002 je úkonem, který svými účinky neodporuje účelu a smyslu ustanovení § 231 odst. 4 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, neboť nesměřuje k obejití zákonné úpravy vyloučení člena družstva z družstva, musel by zkoumat, zda D. V. a navrhovatel při jejím uzavření nebyli vedeni právě tímto záměrem. V projednávané věci by tak musel zejména (nikoli však výlučně) posoudit, zda D.V. bylo při převodu jejích členských práv a povinností na navrhovatele jež je ve vztahu k ní osobou blízkou známo, že jí hrozí vyloučení z družstva a zda jmenovaná i po zániku svého členství v družstvu nadále obývá byt, který dříve užívala na základě členského vztahu k družstvu.


Z tohoto pohledu se ovšem odvolací soud posouzením platnosti převodu nezabýval.


Protože právní posouzení věci co do řešení otázek, na nichž napadené rozhodnutí spočívá, je neúplné a tudíž nesprávné a dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. byl uplatněn právem, Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu a spolu s ním ze stejných důvodů i usnesení soudu prvního stupně podle § 243b odst. 2 věty za středníkem a odst. 3 o. s. ř. zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3 věta první o. s. ř.).


Právní názor dovolacího soudu je pro soud prvního stupně i pro odvolací soud závazný (§ 243d odst. 1 věta druhá a § 226 odst. 1 o. s. ř.).


V dalším řízení soud vyhodnotí, zda převodem členských práv a povinností v dovolateli na navrhovatele nedošlo k obejití zákonné úpravy vyloučení člena z družstva. Dospěje-li k závěru, že tomu tak bylo, bude se opětovně zabývat otázkou aktivní věcné legitimace navrhovatele k podání návrhu; případně i posoudí, zda rozhodnutí členské schůze družstva o vyloučení osoby, která není členem družstva, z družstva, může mít právní účinky (ke kategorii tzv. nicotných rozhodnutí viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. června 2000, sp. zn. 32 Cdo 500/2000, uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 11, ročník 2000, pod číslem 128 nebo usnesení ze dne 27. ledna 2009, sp. zn. 29 Odo 1060/2006).


V novém rozhodnutí odvolací soud prvního stupně znovu rozhodne i o nákladech řízení, včetně nákladů řízení dovolacího (§ 243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).


Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.


V Brně dne 31. března 2009


JUDr. Ivana Š t e n g l o v á


předsedkyně senátu