29 Cdo 2509/2011
Datum rozhodnutí: 31.01.2013
Dotčené předpisy: § 243b odst. 5 o. s. ř., § 218 písm. c) o. s. ř.




NEJVYŠŠÍ SOUD
ČESKÉ REPUBLIKY

29 Cdo 2509/2011

U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Petra Šuka v právní věci navrhovatelky M. R. , zastoupené JUDr. Danielem Novotným, Ph.D., advokátem, se sídlem v Jičíně, Valdštejnovo náměstí 76, PSČ 506 01, za účasti Stavebního bytového družstva Nymburk , se sídlem v Nymburce, Topolová 2149, PSČ 288 02, identifikační číslo osoby 00036421, o uložení povinnosti vydat rozhodnutí o přidělení bytu, vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 12 C 167/2008, o dovolání navrhovatelky proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 23. března 2011, č. j. 20 Co 56/2011-125, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Nymburce rozsudkem ze dne 30. dubna 2010, č. j. 12 C 167/2008-65, zamítl žalobu , kterou se navrhovatelka domáhala, aby Stavebnímu bytovému družstvu Nymburk (dále jen družstvo ) byla uložena povinnost vydat písemné rozhodnutí o přidělení družstevního bytu do užívání navrhovatelce s datem přidělení 13. září 1981 [ve znění specifikovaném ve výroku], eventuálně, aby družstvu byla uložena povinnost vydat písemné osvědčení o přidělení družstevního bytu do užívání navrhovatelce s datem přidělení 13. září 1981 [ve znění specifikovaném ve výroku] a aby družstvu byla uložena povinnost doručit písemné osvědčení navrhovatelce do tří dnů od jeho vydání představenstvem družstva (výrok I.), a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
K odvolání navrhovatelky Krajský soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
Proti rozsudku odvolacího soudu podala navrhovatelka dovolání, jež Nejvyšší soud podle ustanovení § 243b odst. 5, § 218 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen o. s. ř. ), odmítl jako nepřípustné.
Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozhodnutí ve věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. (o situaci předvídanou v ustanovení § 237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. nejde), tedy tak, že dovolací soud jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení (§ 242 odst. 3 o. s. ř.) dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Dovolací soud však důvody pro připuštění dovolání neshledal.
Dovoláním zpochybněný závěr, na kterém je rozhodnutí odvolacího soudu založeno, podle něhož (v režimu právní úpravy osobního užívání bytů účinné do 31. prosince 1991) rozhodnutím soudu nelze uložit družstvu povinnost, aby rozhodlo o přidělení konkrétního bytu konkrétnímu uživateli ani nahradit rozhodnutí orgánu družstva o přidělení bytu členu družstva, má oporu ve stanovisku bývalého Nejvyššího soudu ČSR ze dne 22. února 1977, sp. zn. Cpj 50/77, uveřejněném pod číslem 3/1977 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen R 3/1977 ), a napadené rozhodnutí tudíž zásadně právně významným nečiní.
Uvedené platí přesto, že závěry R 3/1977 byly pro poměry právní úpravy družstevního nájmu bytů účinné od 1. ledna 1992 významně revidovány rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 19. května 2005, sp. zn. 29 Odo 920/2004, posléze uveřejněným pod číslem 44/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen R 44/2006 ). Závěry R 44/2006 se však vztahují právě a jen k družstevnímu nájmu bytů; na právní úpravu osobního užívání bytů účinnou do 31. prosince 1991 je (zpětně) aplikovat nelze. Jinými slovy z R 44/2006 nelze nikterak dovodit, že by toto rozhodnutí nahradilo závěry R 3/1977 vztahující se k právní úpravě platné a účinné v roce 1981.
Jelikož uvedený závěr o nemožnosti nahrazení rozhodnutí orgánu družstva soudním rozhodnutím obstojí jako samostatný důvod pro zamítnutí návrhu, nemohou rozhodnutí odvolacího soudu činit zásadně právně významným ani ostatní námitky dovolatelky (tj. 1/ zda je nutnou podmínkou pro vydání výše uvedeného rozhodnutí nebo osvědčení předchozí fyzická existence přidělovaného družstevního bytu a 2/ zda je vydání osvědčení o přidělení družstevního bytu podmíněno předchozím vydáním rozhodnutí o přidělení družstevního bytu do užívání). Jejich přezkoumání by nemohlo vést k jinému výsledku řízení, a tudíž by se nemohlo ani projevit v poměrech dovolatelky založených napadeným rozhodnutím (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne ze dne 27. října 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003, uveřejněné pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
A konečně přípustnost dovolání nezakládá ani otázka, zda je v odvolacím řízení přípustná změna žaloby , vycházející ze stejného skutkového stavu, která žalobní návrh doplňuje o nárok na uzavření dohody o odevzdání a převzetí družstevního bytu. Je tomu tak proto, že (již z formulace této otázky dovolatelkou) je zjevné, že jde o nepřípustné uplatnění nového nároku, které pro odvolací řízení zapovídá § 216 odst. 2 o. s. ř. O otázku zásadního právního významu proto nejde.
Důvod připustit dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. proto Nejvyšší soud neměl a podle jiných ustanovení občanského soudního řádu nemůže být dovolání přípustné.
Pouze pro úplnost a bez významu pro výsledek dovolacího řízení Nejvyšší soud dodává, že v poměrech právní úpravy účinné od 1. ledna 1992 se v intencích R 44/2006 může člen, kterému družstvo neodůvodněně odpírá právo na užívání družstevního bytu přiznané stanovami, domáhat vydání rozhodnutí, kterým soud uloží družstvu povinnost uzavřít s členem družstva smlouvu o nájmu družstevního bytu.
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání navrhovatelky bylo odmítnuto a družstvu podle obsahu spisu náklady dovolacího řízení nevznikly.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2012) se podává z bodu 7., článku II., zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.


V Brně dne 31. ledna 2013

JUDr. Filip Cileček
předseda senátu