29 Cdo 2455/2009
Datum rozhodnutí: 13.01.2011
Dotčené předpisy: § 20 ZKV, § 667 odst. 1 obč. zák.




29 Cdo 2455/2009

ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobkyně Zvonek, s. r. o. , se sídlem v Třeboni, Sokolská 34/II., okres Jindřichův Hradec, PSČ 379 01, identifikační číslo osoby 49022814, zastoupené JUDr. Václavem Mikolášem, advokátem, se sídlem v Českých Budějovicích, Dukelská 64/669, PSČ 370 01, proti žalované JUDr. I. R. , jako správkyni konkursní podstaty úpadce Ing. J. Č., identifikační číslo osoby 48228893, zastoupené JUDr. Milenou Novákovou, advokátkou, se sídlem v Českém Krumlově, Rooseveltova 37, PSČ 381 01, o určení pravosti pohledávky, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 13 Cm 664/2004, o dovolání žalované proti rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 11. prosince 2008, č. j. 15 Cmo 162/2008-254, takto:

I. Dovolání se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Rozsudkem ze dne 31. ledna 2008, č. j. 13 Cm 664/2004-215, určil Krajský soud v Českých Budějovicích, že pohledávka žalobkyně vůči konkursní podstatě úpadce J. Č. ve výši 567.745,- Kč je po právu a zařazuje se do seznamu přihlášených pohledávek konkursu č. j. 11 K 25/97 (výrok I.), žalobu o určení pravosti pohledávky žalobkyně za úpadcem ve výši 1,036.471,- Kč zamítl (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení (výroky III. a IV.).
V záhlaví označeným rozhodnutím změnil Vrchní soud v Praze k odvolání žalobkyně i původního žalovaného (Ing. Z. Z.) rozsudek soudu prvního stupně tak, že se určuje pravost pohledávky žalobkyně za úpadcem ve výši 1.301.330,- Kč jako pohledávky II. třídy a žaloba o určení pravosti pohledávky ve výši dalších 302.886,90 Kč se zamítá . Současně rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.
Jde přitom o v pořadí druhé rozhodnutí odvolacího soudu, když usnesením ze dne 13. října 2005, č. j. 15 Cmo 96/2005-43, zrušil rozsudek ze dne 25. ledna 2005, č. j. 13 Cm 664/2004-26, jímž soud prvního stupně zamítl žalobu o určení pravosti pohledávky žalobkyně za úpadcem ve výši 1,604.216,90 Kč.
Odvolací soud vyšel z toho, že:
1) Žalobkyně a pozdější úpadce uzavřeli dne 1. ledna 1998 smlouvu o nájmu obytného domu č. p. 12 a pozemků v katastrálním území Hatín. Nájemné bylo sjednáno ve výši 5.000,- Kč měsíčně s tím, že po umoření investic žalobkyně (jež ke dni uzavření smlouvy činily 1.036.471,90 Kč) bude zvýšeno na 10.000,- Kč měsíčně.
2) Žalobkyně se souhlasem pozdějšího úpadce investovala do nemovitostí dalších 567.745,05 Kč.
3) Na majetek úpadce byl usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. října 1999, sp. zn. 11 K 25/97, prohlášen konkurs.
4) První přezkumné jednání se konalo dne 5. října 2000.
5) Původní správce konkursní podstaty nájemní smlouvu dne 11. července 2001 vypověděl.
6) Žalobkyně podáním ze dne 2. června 2004 přihlásila svoji pohledávku za úpadcem ve výši 1.604.216,89 Kč, představující prostředky, které investovala do nemovitosti úpadce.
7) Ze znaleckého posudku Ing. J. Č. ze dne 16. července 2007, č. 597-62/07, vyplývá, že celková hodnota zhodnocení nemovitosti úpadce žalobkyní činí 1.301.330,- Kč.
Na takto ustaveném základě odvolací soud, odkazuje na důvody svého usnesení ze dne 13. října 2005, č. j. 15 Cmo 96/2005-43 (jímž zrušil původní rozsudek soudu prvního stupně), zdůraznil, že pronajímatel (pozdější úpadce) se v nájemní smlouvě nezavázal k úhradě nákladů vynaložených žalobkyní na změny (opravu) nemovitosti a nájemkyně (žalobkyně) tudíž může požadovat po skončení nájmu pouze protihodnotu toho, o co se zvýšila hodnota věci.
Vedlejším účinkem výpovědi správce konkursní podstaty je v souladu s ustanovením § 667 odst. 1 poslední věty zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen obč. zák. ) i vypořádání nároků vzniklých nájemci v důsledku změn na pronajaté věci ke dni skončení nájmu po odečtení znehodnocení změn, k němuž došlo v důsledku užívání věci. Jelikož pohledávka žalobkyně z uvedeného titulu vznikla až skončením nájmu (výpovědí původního správce konkursní podstaty), tedy až po uplynutí propadné lhůty pro uplatnění konkursních pohledávek, odvolací soud poukazuje i na závěry formulované Nejvyšším soudem v rozsudku ze dne 28. února 2007, sp. zn. 29 Odo 107/2005 (uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 7, ročník 2007, pod číslem 107) uzavřel, že jde o pohledávku, jež by měla být uspokojována v konkursu spolu s ostatními pohledávkami druhé třídy .
S ohledem na dobu vzniku pohledávky pak úpadce nemohl dle dohody o zápočtu ze dne 24. června 1998 vůči této pohledávce započíst své pohledávky .... protože v době, kdy došlo k zápočtu, pohledávka představující zhodnocení nemovitostí ve výši 1.301.330,- Kč zatím neexistovala, a je proto zřejmé, že úpadce svoji pohledávku ve výši 1.036.471,- Kč mohl započíst jen vůči jiným, již existujícím pohledávkám za žalobkyní. Z tohoto důvodu neobstojí závěr soudu prvního stupně, že pohledávka žalobkyně zanikla v důsledku započtení do výše 1.036.471,- Kč, a nebyl důvod žalobu ohledně uvedené pohledávky v bodě II. výroku do této výše zamítnout. Pokud se jedná o bod I. výroku, jímž soud určil pravost pohledávky ve výši 567.745,- Kč, což je cena stavebních prací žalobkyní provedených později, soud nevzal v úvahu, že provedením těchto prací se hodnota pronajaté nemovitosti zvýšila o 80 % ceny celkové rekonstrukce a nikoliv v plné výši .
Proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé podal původní žalovaný dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení § 239 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ), namítaje, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (uplatňuje tak dovolací důvod vymezený v ustanovení § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.) a navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu v napadené části zrušil, případně také zrušil rozsudek soudu prvního stupně a vrátil věc odvolacímu soudu, případně soudu prvního stupně, k dalšímu řízení.
Podle dovolatele je z provedených důkazů patrné, že převážná část požadované pohledávky (1.424.971,90 Kč) byla splatná již před prohlášením konkursu a měla být v souladu s ustanovením § 20 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále jen ZKV ) přihlášena jako předem zaplacené nájemné (za něž je ostatně považovala i žalobkyně v jiných řízeních). Pokud tak žalobkyně neučinila, nemůže být k její pozdní přihlášce v rámci konkursního řízení přihlíženo.
Pouze zbytek pohledávky ve výši 179.254,- Kč vznikl až po prohlášení konkursu . Nájemce (správně pronajímatel) se v žádné žalovanému známé smlouvě nezavázal k úhradě nákladů investic, neboť o cenu investic snížil nájemné, proti němuž hodnotu investic započítával . Toto snížení činilo za roky 1998 a 1999 100.000,- Kč, přesto ani o tuto částku není snížen nárok žalobkyně.
Dovolatel zdůrazňuje, že nájemce měl a má právo požadovat úhradu nákladů až po ukončení nájmu. To by však možná připadalo v úvahu pouze u částky 179.254,- Kč, pokud soud přehlédne skutečnost, že žalobkyně neinformovala o investicích správce konkursní podstaty, přestože o prohlášení konkursu na pronajímatele dobře věděla .
Dovolání je přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a/ a b/ o. s. ř., není však důvodné.
Úvodem Nejvyšší soud poznamenává, že usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. září 2009, č. j. 11 K 25/97-2133 (ve znění usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. prosince 2009, č. j. 1 Ko 189/2009-2212), byl dosavadní správce konkursní podstaty Ing. Zdeněk Zajíček zproštěn funkce a novou správkyní byla ustanovena JUDr. I. R.. Nejvyšší soud uvedenou změnu promítl do označení účastníků řízení v záhlaví tohoto rozhodnutí.
Podstatou dovolacích námitek je názor dovolatelky, podle něhož sporná pohledávka představuje předem zaplacené nájemné, a žalobkyně jí tudíž byla (jakožto pohledávku existující ke dni prohlášení konkursu) povinna přihlásit do konkursu v souladu s ustanovením § 20 ZKV. Tak tomu ovšem není. Pozdější úpadce v nájemní smlouvě pouze vyslovil souhlas s provedením změn pronajaté nemovitosti, aniž se strany dohodly o tom, že částka vynaložená na provedení úprav nemovitosti bude považována za předem zaplacené nájemné (proto také není důvodu pro dovoláním požadované snížení pohledávky žalobkyně o částku 100.000,- Kč s ohledem na nižší výši nájemného v letech 1998 a 1999).
Jelikož se pozdější úpadce ani nezavázal k úhradě nákladů spojených s provedením změn, vznikl žalobkyni v souladu s ustanovení § 667 odst. 1 věta poslední obč. zák. po skončení nájmu nárok na zaplacení protihodnoty toho, o co se změnami na pronajaté věci zvýšila její hodnota. Jak přitom Nejvyšší soud uzavřel již v (odvolacím soudem citovaném) rozsudku ze dne 28. února 2007, sp. zn. 29 Odo 107/2005, vzniká uvedený nárok až skončením nájmu, a to i tehdy, byl-li na majetek pronajímatele prohlášen konkurs. Spornou pohledávku tudíž žalobkyně nemohla přihlásit postupem podle ustanovení § 20 ZKV.
Důvodnou není ani námitka dovolatelky, podle níž pohledávka žalobkyně zanikla v důsledku provedeného započtení. Neexistovala-li ke dni uzavření dohody o započtení (24. června 1998) pohledávka žalobkyně, nemohla ani zaniknout v důsledku započtení (§ 580 obč. zák.).
Jelikož se dovolatelce prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu a jeho obsahového vymezení správnost rozhodnutí odvolacího soudu zpochybnit nepodařilo, přičemž Nejvyšší soud neshledal ani jiné vady, k jejichž existenci u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), dovolání podle ustanovení § 243b odst. 2 části věty před středníkem o. s. ř. zamítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními § 243b odst. 5, § 224 a § 142 odst. 1 o. s. ř., když dovolání žalované bylo zamítnuto a žalobkyni podle obsahu spisu náklady dovolacího řízení nevznikly.
Rozhodné znění občanského soudního řádu, podle kterého Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm (do 31. prosince 2007) se podává z ustanovení § 432 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), podle kterého se pro konkursní a vyrovnací řízení zahájená před účinností tohoto zákona (a tudíž i pro spory vedené na jejich základě) použijí dosavadní právní předpisy , tedy vedle zákona o konkursu a vyrovnání ve znění účinném do 31. prosince 2007 i občanský soudní řád v témže znění. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 13. ledna 2011
JUDr. Petr Š u k
předseda senátu