29 Cdo 2449/2007
Datum rozhodnutí: 31.07.2007
Dotčené předpisy:





29 Cdo 2449/2007


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudkyň JUDr. Ivany Štenglové a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobce Ing. J. K., zastoupeného Mgr. L. T., obecným zmocněncem, proti žalovanému Ing. P. B., jako správci konkursní podstaty úpadkyně M. B., a. s. v likvidaci, zastoupenému Mgr. D. B. advokátkou, o určení pravosti pohledávky, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 9 Cm 62/2003, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 7. února 2007, č.j. 6 Cmo 169/2005-46, takto:


I. Dovolání se odmítá.


II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.


O d ů v o d n ě n í :


Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil rozsudek ze dne 18. srpna 2005, č.j. 9 Cm 62/2003-24, jímž Krajský soud v Ostravě zamítl žalobu o určení, že pohledávka ve výši 540.000,- Kč je pracovním nárokem případně pohledávkou první třídy , a že žalobce má za úpadkyní pohledávku ve výši 540.000,- Kč a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok I.). Dále žalobci uložil zaplatit žalovanému na náhradu nákladů odvolacího řízení 7.250,- Kč (výrok II.).


Proti rozsudku odvolacího soudu - v rozsahu jeho výroku o náhradě nákladů odvolacího řízení - podal žalovaný dovolání, odkazuje co do jeho přípustnosti na ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ) a co do důvodů na ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Dovolatel snáší argumenty na podporu uplatněného dovolacího důvodu a požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu ve výroku o náhradě nákladů odvolacího řízení zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.


Dovolání není přípustné.


Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.


Dovoláním napadený výrok rozhodnutí odvolacího soudu, ač součástí rozsudku, má povahu usnesení; přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu přitom upravují ustanovení § 237 až § 239 o. s. ř.


Ustanovení § 238, § 238a a § 239 o. s. ř. přípustnost dovolání nezakládají proto, že rozhodnutí o nákladech řízení není mezi v těchto ustanoveních taxativně vyjmenovanými usneseními.


Přípustnost dovolání nelze dovodit ani z ustanovení § 237 o. s. ř., když rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech odvolacího řízení není rozhodnutím ve věci samé (srov. např. rozhodnutí uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).


Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.


Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5 věty první, 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalovaného bylo odmítnuto a žalobci podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.


Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.


V Brně dne 31. července 2007


JUDr. Petr G e m m e l


předseda senátu