29 Cdo 2436/2014
Datum rozhodnutí: 30.06.2014
Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř., § 241a odst. 2 o. s. ř.



29 Cdo 2436/2014


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobce ČEDIČ Dobkovičky a. s. , se sídlem v Praze 4, Hudečkova 12, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 63078139, zastoupeného opatrovníkem Mgr. Ondřejem Dlouhým, advokátem, se sídlem v Praze 2, Nad Petruskou 63/1, PSČ 120 00, proti žalovaným 1/ Ing. Z. R. , zastoupenému JUDr. Václavem Veselým, advokátem, se sídlem v Praze 10 - Strašnicích, Gutova 3297/4, PSČ 100 00, 2/ Finančnímu úřadu pro hlavní město Prahu - územní pracoviště pro Prahu 4 , se sídlem v Praze 4, Budějovická 409/1, PSČ 140 00, 3/ Ing. P. D. , zastoupenému JUDr. Václavem Veselým, advokátem, se sídlem v Praze 10 - Strašnicích, Gutova 3297/4, PSČ 100 00, 4/ JN Engineering s. r. o. , se sídlem v Ústí nad Labem, Bozděchova 97/2, PSČ 400 01, identifikační číslo osoby 64050157 a 5/ Rocktech, s. r. o. , se sídlem v Králově Dvoře, Tovární 435, PSČ 267 01, identifikační číslo osoby 48582077, o zaplacení částky 17 miliónů Kč a 18,2 miliónů Kč, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 52 Cm 20/2010, o dovolání prvního a třetího žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. února 2014, č. j. 2 Cmo 308/2013-169,

I. Dovolání se odmítá.
II. Dovolatelé a žalobce vůči sobě nemají právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Usnesením ze dne 19. června 2013, č. j. 52 Cm 20/2010-152, zastavil Městský soud v Praze řízení o zaplacení částky 17 miliónů Kč vůči prvnímu žalovanému a řízení o zaplacení částky 18,2 miliónů Kč vůči ostatním žalovaným (bod I. výroku) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (bod II. výroku).
K odvolání prvního a třetího žalovaného (jež směřovalo jen proti výroku o nákladech řízení) Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně ve výroku o nákladech řízení (první výrok) a rozhodl, že žalobce a první a třetí žalovaní nemají vůči sobě právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
Proti usnesení odvolacího soudu podali první a třetí žalovaný dovolání. V článku II. dovolání (Přípustnost dovolání) se uvádí, že dovolatelé spatřují přípustnost dovolání v naplnění podmínek § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ), když napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu .
Podle ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. je obligatorní náležitostí dovolání požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. (či jeho části).
K vymezení přípustnosti dovolání srov. především usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek - dále jen R 4/2014 (dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu). V R 4/2014 Nejvyšší soud vysvětlil, že:
Argument, podle kterého napadené rozhodnutí řeší právní otázku, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu , může být způsobilým vymezením přípustnosti dovolání ve smyslu § 241a odst. 2 o. s. ř., jen je-li z dovolání patrno, o kterou otázku jde a od které ustálené rozhodovací praxe se řešení této otázky odvolacím soudem odchyluje .
Takový údaj se z dovolání (posuzováno podle obsahu i v jiných jeho částech) nepodává.
Nejvyšší soud proto dovolání odmítl podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř., neboť neobsahuje vymezení toho, v čem dovolatelé spatřují splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat.
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243c odst. 3, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání prvního a třetího žalovaného byla odmítnuta a u žalobce žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení nebyly zjištěny.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona, č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 30. června 2014
JUDr. Zdeněk K r č m á ř předseda senátu