29 Cdo 2418/2015
Datum rozhodnutí: 14.10.2015
Dotčené předpisy: § 243c odst. 1 obč. zák., § 238 odst. 1 písm. f) o. s. ř., § 229 odst. 4 o. s. ř.



29 Cdo 2418/2015


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Jiřího Zavázala a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobkyně České spořitelny, a. s. , se sídlem v Praze 4, Olbrachtova 1929/62, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 45 24 47 82, proti žalovaným 1) Bodysun, s. r. o., se sídlem v Brně, Pod sídlištěm 293/1, PSČ 636 00, identifikační číslo osoby 25 32 67 16 a 2) Ing. R. P., zastoupenému JUDr. Tomášem Krejčím, advokátem, se sídlem v Brně, Špitálka 434/23b, PSČ 602 00, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci pod sp. zn. 23 Cm 55/2013, o dovolání druhého žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 7. října 2014, č. j. 4 Cmo 265/2014-339, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 7. října 2014, č. j. 4 Cmo 265/2014-339, k odvolání druhého žalovaného potvrdil usnesení ze dne 11. června 2013, č. j. 23 Cm 55/2013-80, jímž Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci odmítl jako opožděné námitky druhého žalovaného proti směnečnému platebnímu rozkazu ze dne 22. března 2013, č. j. 23 Cm 55/2013-16.
Proti usnesení odvolacího soudu podal druhý žalovaný dovolání, které má za přípustné podle ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ), požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů nižších stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z bodu 2., části první, článku II zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Nejvyšší soud dovolání druhého žalovaného podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl jako nepřípustné.
Již v usnesení ze dne 22. ledna 2014, sp. zn. 29 Cdo 2437/2013, uveřejněném pod číslem 42/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, totiž formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož proti usnesení, jímž odvolací soud potvrdil nebo změnil usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu pro opožděnost, není dovolání podle ustanovení § 238 odst. 1 písm. f) o. s. ř. objektivně přípustné, když mimořádným opravným prostředkem, jenž v takovém případě slouží k prověření správnosti rozhodnutí odvolacího soudu, je žaloba pro zmatečnost podle ustanovení § 229 odst. 4 o. s. ř. (k tomu srov. i důvody usnesení Ústavního soudu ze dne 15. září 2015, sp. zn. III. ÚS 1458/15).
Přípustnost dovolání přitom nezakládá ani nesprávné poučení poskytnuté účastníkům odvolacím soudem v písemném vyhotovení napadeného rozhodnutí (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. září 2001, sp. zn. 29 Odo 62/2001 a ze dne 27. června 2002, sp. zn. 29 Odo 425/2002, uveřejněná pod čísly 73/2001 a 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 14. října 2015
JUDr. Petr Gemmel předseda senátu