29 Cdo 2369/2008
Datum rozhodnutí: 28.01.2009
Dotčené předpisy: § 175 odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb.




29 Cdo 2369/2008

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Ivany Štenglové a Mgr. Filipa Cilečka v právní věci žalobců a) A. B., , b) J. B, a c) J. N., , zastoupené žalobkyní A. B., proti žalované Ing. T. J., , zastoupené JUDr. M. S., advokátem, , o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 22 Cm 84/2005, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 27. září 2007, č. j. 6 Cmo 94/2007-116, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 27. září 2007, č. j. 6 Cmo 94/2007-116, potvrdil rozsudek ze dne 10. října 2006, č. j. 22 Cm 84/2005-82, jímž Krajský soud v Ústí nad Labem ponechal v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 27. září 2000, č. j. 22 Sm 292/99-10, kterým uložil žalované zaplatit žalobcům částku 694.600,- Kč s 6% úrokem od 27. října 1996 do zaplacení, odměnu 2.315,- Kč a náklady řízení.

Odvolací soud odkazuje na ustanovení § 175 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ) přitakal závěru soudu prvního stupně o nedůvodnosti včas uplatněných a řádně odůvodněných námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu, s tím, že k později vzneseným námitkám (viz podání zástupce žalované z 19. dubna 2006) přihlédnout nelze.

Přitom zdůraznil, že důkazní břemeno ohledně tvrzení, že jí směnka nebyla předložena, nese žalovaná a doplnil, že i kdyby se jí toto podařilo prokázat, nic by to na její povinnosti směnku zaplatit (vzhledem k doručení návrhu na vydání směnečného platebního rozkazu) nezměnilo.

Výhrady, podle nichž s žalobcem projednala, jakým způsobem bude plněno ze směnky s tím, že všechny kroky budou řešit společně a že akceptovala více směnek, dostala se do finančních potíží v důsledku nezdaru v podnikání a o této situaci s žalobcem jednala, přičemž mělo být dohodnuto, že při splatnosti každé směnky bude provedena úhrada úroků ze směnečné sumy a následně dojde k akceptaci nové směnky, v důsledku čehož mělo dojít ke zneužití finanční situace žalované původním žalobcem, což je ve sporu s dobrými mravy, shledal odvolací soud rovněž nevýznamnými, zdůrazňuje zásadu smluvní volnosti stran a skutečnost, že finanční potíže žalované měly původ v jejím nezdaru v podnikání a nikoli v činnosti právního předchůdce žalobců .

Konečně neobstojí ani námitka, podle níž žalovaná měla být nucena platit 120% úrok z akceptovaných směnek , když i podle námitek sporná směnka nekryla úroky, jež tak nejsou předmětem směnečného sporu .

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, odkazujíc co do jeho přípustnosti na ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a co do důvodu na ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., tj. namítajíc, že spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Dovolatelka uvádí , že se spolu s právním předchůdcem žalobců účastnila akce , která směřovala k realizaci vkladového certifikátu K. a. s. v nominální hodnotě 780,000.000,- Kč. Z tohoto důvodu předchůdce žalobců půjčil částku 1,000.000,- Kč další osobě a žalovaná mu na tuto půjčku vystavila směnku . Akce nakonec nebyla úspěšná, podnik se ukázal jako rizikový, cenný papír nebyl realizován a předchůdce žalobců na žalované požadoval nejprve úhradu úroků ze směnky, jejichž výši si určoval on sám pevnou částkou a dále požadoval vystavení nových směnek s velmi krátkou lhůtou splatnosti . Z důvodů dovolatelkou specifikovaných, šlo o lichvu, pročež je smlouva mezi účastníky, na základě které byly vystavovány směnky, absolutně neplatná, a to i pro rozpor s dobrými mravy . Tvrdíc, že jí předchůdce žalobců vyhrožoval, dovolatelka požaduje, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen.

Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) a c) o. s. ř. O případ uvedený pod písmenem b) nejde a důvod založit přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Nejvyšší soud nemá.

Je tomu tak již proto, že dovolatelka posuzováno podle obsahu dovolání nezpochybňuje žádný z právních závěrů, na nichž odvolací soud založil své rozhodnutí a naopak ve skutkové rovině způsobem odporujícím ustanovení § 175 odst. 1 o. s. ř. námitky proti směnečnému platebnímu rozkazu doplňuje.

Nejvyšší soud proto dovolání žalované podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalované bylo odmítnuto a žalobcům podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. ledna 2009

JUDr. Petr G e m m e l

předseda senátu