29 Cdo 2364/2009
Datum rozhodnutí: 21.12.2010
Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.




29 Cdo 2364/2009



U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců doc. JUDr. Ivany Štenglové a Mgr. Filipa Cilečka v právní věci žalobkyně Komerční banky, a.s. , se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 33/969, PSČ 114 07, identifikační číslo osoby 45317054, proti žalovanému L. T. , zastoupenému JUDr. Janou Šárovou, advokátkou, se sídlem v Českých Budějovicích, Radniční 5, PSČ 370 01, o zaplacení 262.953,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 13 Cm 24/2007, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 16. října 2008, č. j. 5 Cmo 248/2008-200, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.


O d ů v o d n ě n í:

Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 16. února 2007, č. j. 13 Cm 24/2007-68, zamítl žalobu o zaplacení částky 262.953,- Kč s příslušenstvím, maje za to, že je v projednávané věci vázán závěry učiněnými finančním arbitrem v rozhodnutí č. 448/06.
Vrchní soud v Praze k odvolání žalobkyně usnesením ze dne 27. června 2007, č. j. 5 Cmo 234/2007-85, shora označené rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil, vyjadřuje závazný právní názor, podle něhož soud v projednávané věci závěry učiněnými finančním arbitrem v označeném rozhodnutí vázán není.
Soud prvního stupně poté rozsudkem ze dne 31. ledna 2008, č. j. 13 Cm 24/2007-149, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 262.953,- Kč s příslušenstvím. Tento rozsudek potvrdil Vrchní soud v Praze k odvolání žalovaného v záhlaví označeným rozhodnutím, proti němuž podal žalovaný dovolání.
Jelikož dovolatel nenapadá správnost právního názoru odvolacího soudu vyjádřeného v jeho předchozím (zrušujícím) usnesení, jímž byl první rozsudek soudu prvního stupně zrušen a věc byla tomuto soudu vrácena k dalšímu řízení, není dovolání přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád - dále též jen o. s. ř. (viz usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 69/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé tudíž může být přípustné pouze podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., tedy tak, že dovolací soud - jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení (§ 242 odst. 3 o. s. ř.) - dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Dovolatel však Nejvyššímu soudu žádné otázky, z nichž by bylo možno usuzovat na zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, k řešení nepředkládá.
Dovolatel ve svém dovolání předkládá pouze vlastní verzi skutkového stavu, čímž ovšem (obsahově) uplatňuje dovolací důvod vymezený v ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř., jenž u dovolání, jež může být přípustné toliko podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. nemá k dispozici (srov. výslovné znění § 241a odst. 3 o. s. ř.) a k jehož přezkoumání nelze dovolání připustit.
Námitky dovolatele proti hodnocení svědeckých výpovědí jsou pak polemikou s hodnocením důkazů učiněným soudy nižších stupňů. To však se zřetelem na zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení 132 o. s. ř. nelze úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem, a to ani důvodem vymezeným v ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř. (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. července 2005, sp. zn. 29 Odo 1058/2003, uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2005, pod číslem 145, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. prosince 2009, sp. zn. 20 Cdo 4352/2007, jež je veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu).
Důvod připustit dovolání pak Nejvyšší soud nemá ani k prověření výhrady dovolatele, podle níž ke vzniku jeho závazku vrátit bance peníze v případě, že se inkasovaná listina ukáže jako vadná, nestačí, že takové upozornění je na rubopisu jím podepsaného tiskopisu, pokud nebyl rubopis podepsán . Závěr, podle něhož lze určit část obsahu smlouvy také odkazem na všeobecné nebo (jsou-li stranám uzavírajícím smlouvu známé nebo k návrhu přiložené) jiné obchodní podmínky, aniž by tyto obchodní podmínky musely být stranami podepsány, se podává přímo z textu ustanovení § 273 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, a napadené rozhodnutí zásadně právně významným nečiní.
Konečně ani obecnou výhradou, podle které svým jednáním nezpůsobil žalobkyni žádnou škodu ani se bezdůvodně neobohatil , dovolatel žádnou otázku zásadního právního významu, pro jejíž posouzení by bylo lze dovolání postupem podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. připustit, neotevírá.
Jelikož dovolání není přípustné ani podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., Nejvyšší soud je jako nepřípustné podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm. c/ o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními § 243b odst. 5, § 224 a § 142 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalovaného bylo odmítnuto a žalobkyni podle obsahu spisu náklady dovolacího řízení nevznikly.
Rozhodné znění občanského soudního řádu, podle kterého Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm (do 30. června 2009), se podává z bodu 12., části první, článku II. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 21. prosince 2010

JUDr. Petr Š u k
předseda senátu