29 Cdo 2321/2011
Datum rozhodnutí: 20.06.2012
Dotčené předpisy: § 183l obch. zák., § 183m obch. zák., § 214 obch. zák., § 340 odst. 2 obch. zák.




29 Cdo 2321/2011-118


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně doc. JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Šuka v právní věci navrhovatelky Moyo Holding, a. s., se sídlem v Dalovicích, Botanická 276, PSČ 362 32, identifikační číslo osoby 45 35 80 95, zastoupené JUDr. Jiřím Gajdarusem, advokátem se sídlem v Praze 1, Revoluční 1003/3, PSČ 110 00, za účasti Z. M., zastoupeného JUDr. Ladislavem Košťálem, advokátem se sídlem ve Zbečně, Riviéra 123, PSČ 270 24, o zaplacení o 305.928,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích, pod sp. zn. 13 Cm 985/2008, o dovolání Zdeňka Mezery proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. března 2011, č. j. 7 Cmo 301/2010-100, takto:

I. Dovolání se zamítá .
II. Z. M. je povinen zaplatit navrhovatelce na náhradu nákladů dovolacího řízení 22.014,- Kč, do rukou jejího právního zástupce, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
O d ů v o d n ě n í:

Napadeným usnesením potvrdil odvolací soud rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. dubna 2010, č. j. 13 Cm 985/2008-73 v části, ve které tento soud uložil Z. M. zaplatit navrhovatelce 305.928,- Kč a náklady řízení ve výši 72.207,- Kč, a změnil tento rozsudek v části týkající se příslušenství pohledávky tak, že Z. M. uložil zaplatit úrok z prodlení z částky 305.928,- Kč ve výši 9,75 % od 8. prosince 2007 do 31. prosince 2007 a dále ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro 1. den příslušného kalendářního pololetí, v němž trvá jeho prodlení, zvýšené o 7 procentních bodů, až do úplného zaplacení; zároveň rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Odvolací soud vyšel z toho, že:
1. Navrhovatelka byla akcionářkou společnosti Masokombinát Příbram, a. s. - dnes Příbramská uzenina, a. s. - (dále jen společnost ) a vlastnila 3.642 ks akcií společnosti o jmenovité hodnotě 1.005,- Kč.
2. Mimořádná valná hromada společnosti konaná dne 29. července 2005 rozhodla o přechodu vlastnického práva k účastnickým cenným papírům (dále jen akcie ) minoritních akcionářů na hlavního akcionáře Z. M. (dále jen hlavní akcionář ) v souladu s ustanovením § 183i obchodního zákoníku (dále jen obch. zák. ). Zápis této skutečnosti do obchodního rejstříku byl dne 21. září 2005 zveřejněn v Obchodním věstníku a v souladu s § 183l odst. 3 obch. zák. došlo dne 21. října 2005 k přechodu vlastnického práva k akciím na hlavního akcionáře.
3. Na základě znaleckého posudku byla určena výše protiplnění ve výši 84,- Kč za jednu akcii, celkem tedy mělo navrhovatelce vzniknout právo na protiplnění ve výši 305.928,- Kč.
4. Dne 23. listopadu 2005 byla v Obchodním věstníku a Lidových novinách uveřejněna výzva k předložení akcií bývalých akcionářů společnosti v období od 24. listopadu 2005 do 8. prosince 2005. Výzva obsahovala upozornění, že nebudou-li předmětné akcie ve stanoveném termínu předloženy společnosti, prohlásí je představenstvo společnosti za neplatné.
5. Dne 21. prosince 2005 zveřejnila společnost v Obchodním věstníku a 16. prosince 2005 v Lidových novinách rozhodnutí představenstva společnosti o prohlášení nepředložených akcií za neplatné.
Odvolací soud dovodil, že pro rozhodnutí v projednávané věci je rozhodující řešení otázky, zda je povinen zaplatit protiplnění za přechod vlastnického práva k akciím navrhovatelky na hlavního akcionáře hlavní akcionář anebo společnost, která prohlásila za neplatné akcie navrhovatelky z důvodu jejich nepředání postupem dle § 214 a násl. obch. zák.
Neztotožnil se s názorem hlavního akcionáře, že okamžikem prohlášení akcií za neplatné, přešla povinnost vyplatit protiplnění na společnost. Dovodil, že z institutu výkupu účastnických papírů, jakožto vztahu mezi akcionáři, vyplývá, že tuto povinnost má hlavní akcionář. Jeho námitku o nedostatku pasivní legitimace tak měl za nedůvodnou.
Dále pak dospěl odvolací soud k závěru, že právo na zaplacení protiplnění vznikne oprávněné osobě dnem, kdy společnost prohlásí její účastnické cenné papíry za neplatné. Vztah mezi bývalými akcionáři posoudil jako vztah obchodněprávní a z analogického užití ustanovení § 340 odst. 2 obch. zák. dovodil, že se hlavní akcionář dostal do prodlení se zaplacením protiplnění dne 8. prosince 2007. V projednávané věci nastala splatnost okamžikem doručení výzvy navrhovatelky k poskytnutí protiplnění dopisem ze dne 22. listopadu 2007. Navrhovatelkou tam určená lhůta k plnění marně uběhla 7. prosince 2007.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal hlavní akcionář dovolání; jeho přípustnost dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ), přičemž důvodnost opřel o ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.
Za otázku zásadního právního významu označil posouzení, zda povinnost zaplatit protiplnění za přechod vlastnického práva k akciím navrhovatelky na hlavního akcionáře za situace, kdy navrhovatelkou nepředané akcie byly v rámci procesu výkupu účastnických cenných papírů prohlášeny za neplatné, má hlavní akcionář nebo společnost , a dále kdy nárok na toto protiplnění vzniká .
Dovolatel tvrdí, že veškeré úkony podle ustanovení § 214 odst. 1 až 3 obch. zák. činí společnost a nikoliv hlavní akcionář. Argumentuje tím, že dle § 214 odst. 4 a 5 obch. zák. dopadá povinnost vydat výtěžek z prodeje akcií, resp. zaplatit jejich cenu, na společnost. Analogicky by proto také v projednávané věci měla tato povinnost tížit společnost. Dovolatel je proto přesvědčen, že ve věci není pasivně legitimován.
Nesouhlasí ani se závěrem odvolacího soudu, že právo na protiplnění vzniklo dnem, kdy byly nepředložené akcie prohlášeny společností za neplatné, když zákon v ustanovení § 183m odst. 2 obch. zák. váže vznik nároku na okamžik předložení účastnických cenných papírů společnosti. Vzhledem k tomu, že tak navrhovatelka neučinila, nemůže jí toto právo vůči hlavnímu akcionáři vzniknout, ale vzniká, jak je již výše uvedeno, vůči společnosti okamžikem prohlášení akcií za neplatné.
Navrhovatelka se ve vyjádření k dovolání ztotožňuje se závěry odvolacího soudu.
Dovolání je přípustné k posouzení otázek dovolatelem předestřených.
Podle ustanovení § 183l odst. 5 až 7 obch. zák. platí, že dosavadní vlastníci listinných účastnických cenných papírů je předloží společnosti do 30 dnů po přechodu vlastnického práva; v době prodlení nemohou požadovat protiplnění podle § 183m. Společnost dá příkaz k zápisu změny vlastníků zaknihovaných účastnických cenných papírů na majetkových účtech osobě oprávněné vést příslušnou evidenci cenných papírů podle zvláštního právního předpisu ve stejné lhůtě s tím, že podkladem pro zápis změny je usnesení valné hromady podle § 183i odst. 1 (odstavec 5). Nepředloží-li dosavadní vlastníci účastnických cenných papírů tyto cenné papíry do měsíce, případně v dodatečné lhůtě určené společností, která nesmí být kratší než 14 dnů, postupuje společnost podle § 214 odst. 1 až 3 (odstavec 6). Vrácené účastnické cenné papíry předá společnost hlavnímu akcionáři bez zbytečného odkladu. Za účastnické cenné papíry prohlášené za neplatné vydá představenstvo společnosti bez zbytečného odkladu hlavnímu akcionáři nové účastnické cenné papíry stejné formy, podoby, druhu a jmenovité hodnoty (odstavec 7).
Ustanovení § 214 odst. 1 až 3 obch. zák. určuje, že jsou-li akcionáři v prodlení s předložením listinných akcií nebo zatímních listů stahovaných společností z oběhu za účelem jejich výměny, vyznačení nové jmenovité hodnoty nebo zničení anebo při změně podoby s jejich vrácením nebo převzetím, vyzve je představenstvo způsobem určeným zákonem a stanovami pro svolání valné hromady, aby předložili akcie nebo zatímní listy, vrátili nebo převzali listinné akcie v dodatečné přiměřené lhůtě, kterou jim k tomu určí, s upozorněním, že jinak budou nepředložené akcie nebo nevrácené akcie prohlášeny za neplatné nebo nepřevzaté listinné akcie prodány, a toto rozhodnutí současně zveřejní (odstavec 1). Představenstvo prohlásí za neplatné listinné akcie nebo zatímní listy, které přes výzvu nebyly v dodatečně určené lhůtě předloženy (odstavec 2). Prohlášení akcií za neplatné oznámí představenstvo akcionářům, jejichž akcie nebo zatímní listy byly prohlášeny za neplatné, způsobem určeným zákonem a stanovami pro svolání valné hromady (dále jen dotčené osoby ). Prohlášení akcií nebo zatímních listů za neplatné představenstvo bez zbytečného odkladu zveřejní (odstavec 3).
Úpravu dalšího postupu při prohlášení akcií za neplatné uvedeného v § 214 odst. 4 obch. zák. ( Nové akcie nebo zatímní listy, které mají být vydány místo akcií nebo zatímních listů, jež byly prohlášeny za neplatné, nebo listinné akcie, jež nebyly při změně podoby akcionáři převzaty ani v dodatečné přiměřené lhůtě, prodá představenstvo prostřednictvím obchodníka s cennými papíry bez zbytečného odkladu na účet dotčené osoby na regulovaném trhu, pokud jsou kótované, nebo ve veřejné dražbě. Místo, dobu a předmět dražby představenstvo zveřejní nejméně dva týdny před jejím konáním. Ve stejné lhůtě odešle zprávu o veřejné dražbě nebo o záměru prodat akcie na veřejném trhu dotčené osobě, pokud je společnosti známa. Výtěžek z prodeje akcií nebo zatímních listů po započtení pohledávek společnosti proti dotčené osobě vzniklých v souvislosti s prohlášením jejích akcií za neplatné a prodejem akcií vyplatí společnost bez zbytečného odkladu dotčené osobě nebo jej uloží do úřední úschovy. ) ustanovení § 183l logicky nepřebírá. Proto se uplatní úprava § 183m odst. 3 obch. zák., podle které poskytne oprávněným osobám protiplnění hlavní akcionář.
Nesplní-li oprávněná osoba zákonem stanovenou povinnost předat akcie společnosti, nemůže se uplatnit ustanovení § 183m odst. 2 obch. zák., podle kterého vzniká právo na zaplacení protiplnění dosavadním vlastníkům listinných účastnických cenných papírů jejich předáním společnosti podle § 183l odst. 5 a 6 obch. zák. Za okamžik vzniku tohoto práva je třeba, stejně jako v případě kdy oprávněná osoba splní povinnost předat společnosti listinné cenné papíry, považovat okamžik, kdy byla oprávněná osoba zbavena držby těchto cenných papírů. Tím je jejich prohlášení za neplatné, neboť tímto okamžikem přestávají být cennými papíry a oprávněná osoba drží jen hmotný substrát, do kterého nejsou inkorporována práva akcionáře.
Správným shledává dovolací soud i závěr odvolacího soudu, že se pro určení doby plnění uplatní (nikoli však analogicky) ustanovení § 340 odst. 2 obch. zák., neboť tento závěr plyne z ustanovení § 261 odst. 3 písm. a) obch. zák.
Protože se dovolateli prostřednictvím uplatněných dovolacích důvodů správnost právního posouzení věci odvolacím soudem zpochybnit nepodařilo, Nejvyšší soud dovolání podle ustanovení § 243b odst. 2 věty první o. s. ř. zamítl.
O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší soud tak, jak se uvádí ve výroku. Podle ustanovení § 3 odst. 1 bodu 8 a § 10 odst. 3, vyhlášky č. 484/2000 Sb. činí odměna advokáta 36.090,- Kč. Po snížení o 50 % ve smyslu ustanovení § 18 odst. 1 uvedené vyhlášky (advokát navrhovatelky učinil v dovolacím řízení toliko jeden úkon právní služby vyjádření k dovolání), jde o částku 18.045,- Kč. Spolu s režijním paušálem určeným podle ustanovení § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. částkou 300,- Kč náleží žalobkyni 18.345,- Kč. Z této částky pak činí náhrada za 20% daň z přidané hodnoty 3.669,- Kč. Celkem tak dovolací soud přiznal žalobkyni k tíži žalovaného částku 22.014,- Kč.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 20. června 2012

doc. JUDr. Ivana Š t e n g l o v á
předsedkyně senátu