29 Cdo 2315/2012
Datum rozhodnutí: 28.08.2012
Dotčené předpisy: § 30 ZKV ve znění do 31.12.2007




NEJVYŠŠÍ SOUD
ČESKÉ REPUBLIKY 29 Cdo 2315/2012-632

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Jiřího Zavázala v konkursní věci úpadce AGROŽIVA, spol. s r. o. , se sídlem v Hrubé Vrbce 270, PSČ 696 73, identifikační číslo osoby 25335201, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 40 K 56/2006, o vydání rozvrhového usnesení, o dovolání úpadce, zastoupeného JUDr. Tomášem Truschingerem, advokátem, se sídlem v Brně, Bašty 413/2, PSČ 602 00, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. října 2011, č. j. 2 Ko 11/2011-582, takto:

Dovolání se odmítá.


O d ů v o d n ě n í :


Usnesením ze dne 23. února 2011, č. j. 40 K 56/2006-563, rozvrhl Krajský soud v Brně (dále též jen konkursní soud ) mezi konkursní věřitelku první třídy a konkursní věřitele druhé třídy výtěžek zpeněžení majetku konkursní podstaty úpadce ve výši 437.967,30 Kč (body I. a II. výroku). Dále uložil správkyni konkursní podstaty provést rozvrh do 15 dnů od právní moci rozhodnutí a podat o tom písemnou zprávu konkursnímu soudu do 30 dnů od právní moci rozhodnutí (bod III. výroku) a informoval o tom, že zkrácené znění rozvrhového usnesení bude vyvěšeno na úřední desce konkursního soudu od 28. února 2011, po dobu 30 dnů (bod IV. výroku).
K odvolání úpadce Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení konkursního soudu v bodech I. a II. výroku.
Proti usnesení odvolacího soudu podal úpadce dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle § 243b odst. 5 a § 218 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen o. s. ř. ), jako nepřípustné.
Dovolání v této věci může být přípustné jen podle ustanovení § 238a odst. 1 písm. a/ o. s. ř., ve spojení s ustanovením § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. (o případ dle § 237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř., dovolatelem zmíněného, podle obsahu spisu zjevně nejde). Dovolatel však nepředkládá Nejvyššímu soudu k řešení žádnou otázku zásadního právního významu a napadené rozhodnutí je v souladu s ustálenou judikaturou.
Již v důvodech usnesení ze dne 23. října 2003, sp. zn. 29 Odo 777/2002, uveřejněného pod číslem 48/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, Nejvyšší soud vysvětlil, že nabude-li právní moci usnesení o schválení konečné zprávy, je zásadně vyloučeno, aby se soudy problematikou, k jejímuž řešení je konečná zpráva primárně určena, zabývaly v konkursu později, např. při vydání rozvrhového usnesení či při vydání usnesení o zrušení konkursu. Závěr, podle kterého námitkami, které měly zaznít při projednání a schválení konečné zprávy, se soud v rozvrhovém usnesení již nezabývá, formuloval Nejvyšší soud výslovně např. též v usneseních ze dne 10. prosince 2008, sp. zn. 29 Cdo 1750/2008, ze dne 17. února 2010, sp. zn. 29 Cdo 4838/2008 a ze dne 26. května 2011, sp. zn. 29 Cdo 1505/2011 (jež jsou veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu).
Dovolací námitky v této věci mají charakter těch výhrad, jež měly zaznít, respektive zazněly, při projednání a schválení konečné zprávy.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2007) plyne z § 432 odst. 1, § 433 bodu 1. a § 434 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 28. srpna 2012

JUDr. Zdeněk Krčmář
předseda senátu