29 Cdo 2296/2013
Datum rozhodnutí: 27.02.2014
Dotčené předpisy: § 11 odst. 1 o. s. ř., § 107a odst. 7 o. s. ř., § 95 o. s. ř.



29 Cdo 2296/2013


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní věci navrhovatelky J. P., zastoupené Dr. JUDr. Miroslavem Zámiškou, advokátem, se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 23, PSČ 110 00, za účasti 1) Ing. P. P. , 2) Ing. P. P. , 3) Ing. M. P., CSc. a 4) společnosti PAVLŮ Complex, s. r. o. , se sídlem v Liberci, Puškinova 524, PSČ 463 12, identifikační číslo osoby 25458345, všech zastoupených Mgr. Ondřejem Slezákem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Purkyňova 74/2, PSČ 110 00, o určení účasti ve společnosti, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 22 C 281/2008, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem pobočky v Liberci ze dne 29. ledna 2013, č. j. 30 Co 133/2012-169, takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem pobočky v Liberci ze dne 29. ledna 2013, č. j. 30 Co 133/2012-169, se ruší a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
O d ů v o d n ě n í:

Okresní soud v Liberci rozsudkem ze dne 30. listopadu 2011, č. j. 22 C 281/2008-148, zamítl žalobu o určení, že ke dni zániku manželství žalobkyně a třetího žalovaného byl tento žalovaný jediným společníkem čtvrté žalované (výrok I.), a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
Krajský soud v Ústí nad Labem pobočka v Liberci k odvolání navrhovatelky ve výroku označeným usnesením zrušil rozsudek okresního soudu a věc postoupil věcně příslušnému Krajskému soudu v Ústí nad Labem.
Odvolací soud vyšel z toho, že:
1) Navrhovatelka (žalobkyně) se návrhem (žalobou) ze dne 25. srpna 2008 domáhala vyslovení neúčinnosti notářského zápisu sepsaného dne 11. května 2007 JUDr. Václavou Švarcovou, notářkou .
2) Podáním ze dne 25. března 2009 změnila návrh (žalobu) tak, že se nadále domáhá určení neplatnosti rozhodnutí Ing. M. P., CSc., jakožto jediného společníka společnosti PAVLŮ Complex, s. r. o. (dále jen společnost ), v působnosti valné hromady, o zvýšení základního kapitálu a souhlasu s převzetím závazku k novým vkladům Ing. P. P. a Ing. P. P., a dále určení neplatnosti právního úkonu, jímž se Ing. M. P., CSc. vzdal přednostního práva na převzetí závazku ke zvýšení vkladu do společnosti.
3) Okresní soud v Liberci usnesením ze dne 16. června 2009, č. j. 22 C 281/2008-49, (mimo jiné) připustil změnu návrhu (žaloby).
4) Vrchní soud v Praze postupem podle ustanovení § 104a odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen o. s. ř. ) rozhodl (usnesením ze dne 1. června 2010, č. j. Ncp 658/2010-79) tak, že jsou v prvním stupni příslušné okresní soudy.
5) Podáním ze dne 1. září 2010 navrhovatelka opětovně změnila návrh na zahájení řízení tak, že se domáhá určení, že ke dni zániku jejího manželství s Ing. M. P., CSc. byl posledně jmenovaný jediným společníkem společnosti se základním kapitálem ve výši 200.000,- Kč.
6) Okresní soud v Liberci usnesením ze dne 12. října 2010, č. j. 22 C 281/2008-89, změnu návrhu připustil a následně věc opětovně předložil Vrchnímu soudu v Praze postupem podle § 104a o. s. ř. k rozhodnutí o věcné příslušnosti.
7) Vrchní soud v Praze předložený spis vrátil bez vydání rozhodnutí s tím, že případná změna skutečností, podle nichž se posuzuje věcná příslušnost, nastalá v průběhu řízení, není pro určení věcné příslušnosti soudu rozhodná. Současně poukázal na již vydané usnesení o věcné příslušnosti.
Na takto ustaveném základě Krajský soud v Ústí nad Labem pobočka v Liberci uzavřel, že předešlé rozhodnutí vrchního soudu se nemůže vztahovat na nový (od původního odlišný) předmět řízení . V důsledku nesprávného postupu soudu prvního stupně (jenž připustil změnu žaloby , ačkoliv tím došlo ke změně věcné příslušnosti) došlo ke změně předmětu řízení; řízení o novém nároku bylo zahájeno až doručením návrhu na změnu žaloby (za předpokladu, že změna byla soudem připuštěna). Okolnosti rozhodné pro posouzení věcné příslušnosti je tudíž nutné zkoumat k datu zahájení řízení o změněné žalobě . Rozhodnutí Vrchního soudu v Praze o věcné příslušnosti se změněné žaloby nedotýká.
Jelikož řízení o určení, kdo je (byl) společníkem společnosti s ručením omezeným, je řízením podle § 9 odst. 3 písm. g/ o. s. ř. (ve znění účinném do 31. prosince 2013), jsou k jeho projednání věcně příslušné krajské soudy.
Proti tomuto usnesení podala navrhovatelka dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení § 237 o. s. ř. Namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, uplatňujíc tak dovolací důvod vymezený v ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř. a navrhujíc, aby je Nejvyšší soud zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Dovolatelka poukazuje na zásadu perpetuatio fori, ustanovení § 11 odst. 1 věty druhé a § 104a odst. 2 o. s. ř., dovozujíc, že pro posouzení věcné příslušnosti jsou rozhodné okolnosti, jež tu byly v den zahájení řízení (podání žaloby v původním znění). O věcné příslušnosti rozhodl Vrchní soud v Praze, pozdější změna žaloby tudíž nemůže mít vliv na závěr o věcné příslušnosti okresních soudů.
Žalovaní považují závěry odvolacího soudu za správné a navrhují, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl.
Dovolání je přípustné podle § 237 o. s. ř., neboť dovoláním otevřenou otázku výkladu ustanovení § 11 odst. 1 a § 104a odst. 7 o. s. ř. posoudil odvolací soud v rozporu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu.
Podle § 11 odst. 1 o. s. ř. se řízení koná u toho soudu, který je věcně a místně příslušný. Pro určení věcné a místní příslušnosti jsou až do skončení řízení rozhodné okolnosti, které tu jsou v době jeho zahájení. Věcně a místně příslušným je vždy také soud, jehož příslušnost již není možné podle zákona zkoumat nebo jehož příslušnost byla určena pravomocným rozhodnutím příslušného soudu.
Podle § 104a odst. 7 o. s. ř. usnesením vrchního nebo Nejvyššího soudu o věcné příslušnosti jsou účastníci řízení a soudy vázáni.
Občanský soudní řád vychází při stanovení (věcné i místní) příslušnosti soudu ze zásady perpetuatio fori, podle níž se místní i věcná příslušnost posuzují podle okolností, které tu jsou v den zahájení řízení (§ 82 odst. 1 o. s. ř.), a takto určená příslušnost trvá až do skončení řízení; změny skutečností rozhodných pro posouzení věcné či místní příslušnosti, jež nastanou až v průběhu řízení, jsou (nestanoví-li zákon jinak) nerozhodné.
Touto zásadou se pak řídí i vrchní soudy, rozhodují-li o věcné příslušnosti postupem podle § 104a o. s. ř. Rozhodnutí o věcné příslušnosti vydané podle posledně označeného ustanovení je pro účastníky i soud závazné (jak ostatně plyne z § 104a odst. 7 o. s. ř.). Poté, kdy vrchní soud rozhodne postupem podle § 104a o. s. ř., tudíž nemůže být v dané věci otázka věcné příslušnosti znovu úspěšně nastolena, a to bez ohledu na to, změní-li se skutečnosti rozhodné pro posouzení věcné příslušnosti (srov. obdobně např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2000, sp. zn. 33 Cdo 2657/99, uveřejněný pod číslem 22/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, anebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. června 2010, sp. zn. 29 Cdo 1934/2009, či ze dne 30. listopadu 2011, sp. zn. 29 Cdo 829/2010, nebo usnesení velkého senátu Občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. února 2011, sp. zn. 31 Cdo 365/2009, uveřejněné pod číslem 68/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jež jsou veřejnosti dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu). Usnesení o věcné příslušnosti vydané postupem podle § 104a o. s. ř. je závazné i tehdy, je-li věcně nesprávné.
Rozhodl-li tudíž Vrchní soud v Praze (usnesením č. j. Ncp 658/2010-79) tak, že věcně příslušné k projednání a rozhodnutí této věci jsou okresní soudy, byla otázka věcné příslušnosti v projednávané věci jednou pro vždy vyřešena. Skutečnost, že soud prvního stupně následně připustil změnu návrhu na zahájení řízení, je pro posouzení věcné příslušnosti (jak plyne z výše řečeného) nerozhodná.
Pouze na okraj Nejvyšší soud podotýká, že ustanovení § 95 odst. 2 o. s. ř. brání tomu, aby okresní soud připustil změnu návrhu (žaloby), jestliže by k projednání a rozhodnutí změněného návrhu (žaloby) byl (podle ustanovení upravujících věcnou příslušnost, srov. zejm. § 9 o. s. ř.) v prvním stupni věcně příslušný krajský soud; jestliže však soud změnu návrhu (žaloby) přesto (nesprávně) připustí, je svým usnesením vázán (§ 170 odst. 1 o. s. ř.).
V projednávané věci okresní soud neměl připustit již první změnu žaloby (podáním ze dne 25. března 2009), neboť podle § 9 odst. 3 písm. b/ o. s. ř. (ve znění účinném do 31. prosince 2013) jsou k řízení ve statusových věcech obchodních společností (kam spadá i řízení o vyslovení neplatnosti rozhodnutí jediného společníka v působnosti valné hromady) věcně příslušné krajské soudy. Obdobně pak jsou k řízení o určení neplatnosti právního úkonu, jímž se společník vzdal přednostního práva na převzetí závazku ke zvýšení vkladu do společnosti v prvním stupni věcně příslušné krajské soudy podle § 9 odst. 3 písm. g/ o. s. ř. (v témže znění).
Tato okolnost, stejně jako připuštění další změny návrhu usnesením č. j. 22 C 281/2008-89, však ničeho nemění na závěru, podle něhož byla otázka věcné příslušnosti v projednávané věci vyřešena ( jednou pro vždy ) usnesením Vrchního soudu v Praze č. j. Ncp 658/2010-79.
Jelikož napadené usnesení je v řešení dovoláním otevřené otázky v rozporu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu a dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř. byl uplatněn důvodně, Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu podle § 243e odst. 1 zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 věta první o. s. ř.).
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§ 243g odst. 1 část věty první za středníkem o. s. ř.).
Rozhodné znění občanského soudního řádu, podle kterého Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm (do 31. prosince 2013) se podává z článku II. bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Odvolací soud nepřehlédne, že bez ohledu na vyřešení věcné příslušnosti v projednávané věci je řízení o určení, že určitá osoba byla k určitému dni jediným společníkem společnosti s ručením omezeným, tzv. řízením nesporným (srov. § 9 odst. 3 písm. g/, § 200e a § 120 odst. 2 o. s. ř., jakož i čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. února 2014
JUDr. Petr Š u k předseda senátu