29 Cdo 2295/2010
Datum rozhodnutí: 20.09.2011
Dotčené předpisy: § 239 odst. 2 písm. a) o. s. ř., § 182 odst. 2 obch. zák., § 104 odst. 2 o. s. ř.




29 Cdo 2295/2010

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně doc. JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobkyně společnosti VÍTKOVICE HOLDING, a. s., se sídlem v Ostravě Vítkovicích, Ruská 2887/101, PSČ 706 02, identifikační číslo 25 81 60 39, zastoupená společností KKCG Industry BV, se sídlem v 1077XX Amsterodamu, Strawinsky laan 927, Nizozemské království, zastoupené Mgr. Lukášem Trojanem, advokátem, se sídlem v Praze 4, Hvězdova 1716/2b, PSČ 140 00, proti žalovaným 1) Ing. J. S., zastoupenému JUDr. Rostislavem Dolečkem, advokátem, se sídlem v Praze 3, Seifertova 9, PSČ 130 00, 2) Ing. J. Š., zastoupenému JUDr. Tomášem Holčapkem, Ph.D., advokátem, se sídlem v Praze 3, Seifertova 9, PSČ 130 00 a 3) J. K., zastoupenému Mgr. Renatou Hovorkovou, advokátkou, se sídlem v Praze 3, Seifertova 9, PSČ 130 00, o zaplacení 663,000.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ostravě
pod sp. zn. 28 Cm 180/2008, o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17. prosince 2009, č. j. 8 Cmo 352/2009 199, takto:

Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17. prosince 2009,
č. j. 8 Cmo 352/2009 199 a usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. června 2009,
č. j. 28 Cm 180/2008 141 se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :
Napadeným usnesením potvrdil odvolací soud výroky I. a V., usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. června 2009, č. j. 28 Cm 180/2008 141, kterými tento soud zastavil řízení a vrátil žalobkyni zaplacený soudní poplatek ve výši 1,000.000,- Kč (první výrok), výroky II., III., a IV. změnil co do výše přiznaných nákladů řízení (druhý výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (třetí, čtvrtý a pátý výrok).
Odvolací soud vyšel z toho, že:
1. Společnost KKCG Industry B. V. (dále jen zástupkyně ), podala v zastoupení společnosti VÍTKOVICE HOLDING, a. s. (dále jen společnost ), odvolávajíc se na ustanovení § 182 odst. 2 obchodního zákoníku (dále též jen obch. zák. ), proti žalovaným žalobu, kterou se domáhá zaplacení částky 663,000.000,- Kč s úrokem z prodlení.
2. Zástupkyně tvrdí, že je majitelkou akcií společnosti (dále jen akcie ) s podílem na základním kapitálu přesahujícím 5 %.
3. Zástupkyně dovozuje, že žalovaní, jako (bývalí) členové představenstva, způsobili společnosti škodu tím, že bez souhlasu valné hromady společnosti a v rozporu se zájmy společnosti vložili podstatnou část jejího majetku představovanou akciemi společnosti VÍTKOVICE, a. s. do jimi manažersky ovládané společnosti VTK SECURITIE s. r. o.
4. Zástupkyně měla nabýt 45 % akcií společnosti smlouvou ze dne 9. listopadu 2005 od D. B. Tvrdí, že D. B. porušil závazky z kupní smlouvy, a proto mezi ní a D. B. probíhá před mezinárodním rozhodčím soudem Mezinárodní obchodní komory v Paříži rozhodčí řízení, v němž se na D. B. domáhá mimo jiné i vydání 45 % akcií společnosti. Přesto je přesvědčena, že jí svědčí postavení akcionáře odvozené od vlastnictví 45 % akcií společnosti. Tyto akcie sice nemá v držení, neboť je D. B. dne 23. ledna 2008 složil do úschovy Okresního soudu pro Prahu východ, ale je označena jako jeden z možných příjemců akcií.
5. Dále pak zástupkyně tvrdí, že nabyla kupní smlouvou od Ing. P. N. akcie představující 5 % akcií společnosti.
6. Zástupkyně navrhla přerušení řízení do skončení řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 11 C 65/2008, soud prvního stupně návrh na přerušení řízení usnesením ze dne 7. listopadu 2008 zamítl.
7. Při předvolání k přípravnému jednání uložil soud zástupkyni, aby předložila listiny dokládající oprávnění jednat jako zákonná zástupkyně společnosti. Zástupkyně nedoložila, že je majitelkou akcií společnosti.
8. Z rozhodčího nálezu ICC International Court od Arbitration ze dne 15. května 2009 (dále jen rozhodčí nález ), vyplývá povinnost D. B. rubopisovat akcie na řad zástupkyně a poté je zástupkyni vydat.
V odůvodnění rozhodnutí odvolací soud přitakal správnosti závěru soudu prvního stupně, že zástupkyně nedoložila oprávnění zastupovat společnost, když neprokázala, že je její akcionářkou mající akcie, jejichž souhrnná hodnota přesahuje 5 % základního kapitálu společnosti.
Podle odvolacího soudu soud prvního stupně správně uzavřel, že zástupkyně měla při prvním úkonu, který společnosti příslušel, doložit své oprávnění za společnost jednat, tedy měla doložit, že je akcionářkou společnosti s potřebným počtem akcií. K tomu, aby mohla za společnost jednat u soudu, mohla doložit své oprávnění v rámci odstranění nedostatku podmínky řízení dodatečně, ale k datu zahájení řízení. V podaném odvolání zástupkyně nezpochybňuje, že dosud není postaveno najisto, že je akcionářkou vlastnící akcie, jejichž souhrnná hodnota přesahuje 5 % základního kapitálu společnosti, nesprávně však dovodila, že pokusem o odstranění nedostatku této podmínky řízení ze strany soudu prvního stupně mělo být vyhovění jejímu návrhu na přerušení řízení do skončení jiných řízení.
Podle odvolacího soudu by přerušení řízení nemohlo přinést nic ve prospěch zástupkyně jako tvrzené akcionářky společnosti, nadto přerušení řízení přichází v úvahu pouze tehdy, vznikne-li překážka postupu dalšího řízení v průběhu řízení, tedy poté, co již byly všechny podmínky řízení, byť dodatečně po zahájení řízení, splněny. Odvolací soud tak v procesním postupu soudu prvního stupně pochybení neshledal.
Dále pak uzavřel, že z rozhodčího nálezu plyne, že zástupkyně dosud akcie od D. B. nenabyla.
Proti usnesení odvolacího soudu podala společnost dovolání. Co do důvodů odkázala na ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) a b) občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ).
Dovolatelka dovozuje, že nedostatek zastoupení společnosti (a nikoliv pouze nedostatek prokázání takového oprávnění) lze odstranit kdykoli v době trvání řízení.
Má za to, že soud byl povinen postupovat dle § 104 odst. 2 o. s. ř., tedy učinit vhodné opatření k odstranění překážky postupu v řízení. Takovým opatřením bylo právě dovolatelkou opakovaně navrhované přerušení řízení, a to až do doby pravomocného skončení řízení vedeného před Obvodním soudem pro Prahu 10, a tedy do té doby, kdy by se stalo zřejmým, zda zástupkyni byly vydány ze soudní úschovy akcie společnosti.
Další vadu řízení a nesprávné právní posouzení dovolatelka spatřuje v tom, že soudy obou stupňů se téměř výhradně zaměřily na otázku vlastnictví 45 % akcií společnosti a otázku vlastnictví 5 % těchto akcií vůbec neřešily a nevedly v této věci ani dokazování. Odvolací soud tak zcela opomněl zásadní změnu právní úpravy obsažené v § 181 obch. zák., dle které s účinností ode dne 1. prosince 2009 práva významného akcionáře ve smyslu § 181 a § 182 obch. zák. vykonává (u společnosti se základním kapitálem maximálně 100 milionů Kč) osoba, jejíž podíl na základním kapitálu činí alespoň 5 %. Ode dne 1. prosince 2009 tak zástupkyni svědčí práva významného akcionáře společnosti, a to i v případě, že by byla vlastníkem pouze 5 % akcií společnosti.
Proto navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaní ve vyjádřeních k dovolání argumentují ve prospěch správnosti napadeného rozhodnutí. Shodně navrhují, aby Nejvyšší soud dovolání jako nedůvodné zamítl.
Dovolání je přípustné podle ustanovení § 239 odst. 2 písm. a) o. s. ř. a je i důvodné.
Nejvyšší soud se ztotožnil se závěrem odvolacího soudu, že nedošlo-li k okamžiku rozhodování odvolacího soudu k indosaci akcií, které zástupkyně koupila od D. B., nepřešlo na ni vlastnictví těchto akcií ve smyslu § 18 odst. 1 zákona č. 591/1991 Sb., o cenných papírech. Z těchto akcií tedy oprávnění zastupovat společnost v projednávané věci dovozovat nelze.
Proto se Nejvyšší soud zabýval tím, zda následná změna obchodního zákoníku k níž došlo s účinností od 1. prosince 2009 v důsledku novely provedené zákonem č. 420/2009 Sb., spočívající v tom, že ke vzniku práva zastupovat společnost postačuje vlastnictví akcií, jejichž souhrnná jmenovitá hodnota dosahuje alespoň 5 % základního kapitálu společnosti, mohla odstranit překážku postupu řízení spočívající v tom, že zástupkyně nesplňovala v době podání žaloby podmínky pro vznik zákonného zastoupení společnosti.
K tomu Nejvyšší soud uzavírá, že zástupkyně nepodala žalobu v projednávané věci vlastním jménem, ale v zastoupení společnosti, která je k jejímu podání věcně legitimována (což odvolací soud nezpochybňuje). Předmětem zkoumání je tedy jen to, zda byla zástupkyně oprávněna v zastoupení společnosti žalobu podat, popřípadě zda za situace, kdy žalobkyně nebyla oprávněna společnost zastupovat v době podání žaloby, postačí, byla-li k jejímu zastupování oprávněna v době rozhodování odvolacího soudu.
Již v usnesení uveřejněném pod číslem 64/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyšší soud formuloval závěr, že jestliže opravný prostředek podala za právnickou osobu osoba, která není oprávněna za ni jednat (§ 21 odst. 1 o. s. ř.), a jestliže statutární orgán právnické osoby ani dodatečně tento procesní úkon neschválí, soud řízení o takovém podání zastaví . Z uvedeného a contrario plyne, že dojde-li následně k odstranění nedostatku oprávnění podat za právnickou osobu opravný prostředek, lze v řízení pokračovat a o tomto opravném prostředku rozhodnout. Tak tomu je i v projednávané věci; nebyla-li zástupkyně oprávněna podat za žalobkyni žalobu a následně takové oprávnění v důsledku změny právního předpisu nabyla, došlo k odstranění překážky v postupu řízení a soud proto měl rozhodnutí soudu prvního stupně o zastavení řízení zrušit a věc mu vrátit k projednání a rozhodnutí.
Protože právní posouzení věci co do řešení otázky, na níž napadené rozhodnutí spočívá, není správné, Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu a spolu s ním i rozsudek soudu prvního stupně podle § 243b odst. 2, věty za středníkem a odst. 3 o. s. ř. zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3, věta první, o. s. ř.).
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud i pro soud prvního stupně závazný (§ 243d odst. 1, věta druhá a § 226 odst. 1 o. s. ř.).
V novém rozhodnutí soud znovu rozhodne i o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího (§ 243d odst. 1, věta druhá, o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 20. září 2011

doc. JUDr. Ivana Š t e n g l o v á
předsedkyně senátu