29 Cdo 2291/99
Datum rozhodnutí: 04.12.2001
Dotčené předpisy: § 8 odst. 5 předpisu č. 328/1991Sb., § 8 odst. 6 předpisu č. 328/1991Sb.




NEJVYŠŠÍ SOUD

ČESKÉ REPUBLIKY

29 Cdo 2291/99- 150

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v konkursní věci úpadce I., a. s. , vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 26 K 105/98, o dovolání konkursních věřitelů 1) I., a.s. a 2) P. Č. r. r. o., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. července 1999, č. j. 2 Ko 21/99-110, takto:



Dovolání se zamítají.



O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 8. ledna 1999, č. j. 26 K 105/98-89, odvolal z funkce dosavadního správce konkursní podstaty úpadce Ing. S. CSc. (bod I. výroku), ustavil novým správcem Ing. J. U. (bod II. výroku) a stanovil, že správce, který byl zproštěn funkce, je povinen řádně informovat nového správce a dát mu do sedmi dnů ode dne právní moci usnesení k dispozici všechny doklady. Soud prvního stupně - odkazuje na ustanovení § 8 odst. 1 a 5 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále též jen ZKV ), v tehdy platném znění - uvedl, že předpokladem pro výkon činnosti správce je zapsání do seznamu správců konkursní podstaty, Ing. S. CSc. však byl z tohoto seznamu vyškrtnut a proto je nutno jej z funkce odvolat.

K odvolání dosavadního správce konkursní podstaty Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 21. července 1999, č. j. 2 Ko 21/99-110, usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že Ing. J. S. CSc. se nezprošťuje funkce správce konkursní podstaty úpadce (první výrok), a že správcem této podstaty se neustavuje Ing. J. U. (druhý výrok). Neexistenci zápisu v seznamu správců konkursních podstat nelze podle odvolacího soudu vždy považovat za důležitý důvod pro to, aby byl správce konkursní podstaty zproštěn funkce. Jestliže existovaly určité důvody, které vedly předsedu Krajského soudu v Plzni k vyškrtnutí Ing. J. S. CSc. ze seznamu správců konkursní podstaty a šlo by o důležité důvody ve smyslu § 8 odst. 5 ZKV, muselo by se o ně napadené rozhodnutí opírat. V projednávané věci tomu tak nebylo. Nadto je tento správce zapsán v seznamu správců konkursní podstaty vedeném u Krajského obchodního soudu v Praze (správně u Městského soudu v Praze), takže ani potud není důvod uvedený v napadeném usnesení dostatečnou oporou pro zproštění funkce správce konkursní podstaty. Zákon o konkursu a vyrovnání v § 8 odst. 1 uvádí, že správce se zásadně vybírá ze seznamu vedeného soudem příslušným k řízení, avšak tím není vyloučen případný výběr i z jiného seznamu. Odvolací soud se výslovně zabýval i přípustností odvolání z hlediska legitimace odvolávaného správce k jeho podání. Přitom uzavřel, že vedle osob vyjmenovaných v § 7 ZKV mohou být ostatní subjekty účastníky konkursního řízení pouze v té jeho části, v níž jde o jejich nároky. Takovým subjektem je i správce konkursní podstaty, jehož postavení zakládá a reguluje zejména ustanovení § 8 ZKV.

Konkursní věřitelé I., a.s. a P. Č. r. s. r. o. (zastoupeni advokáty) podali proti usnesení odvolacího soudu včas dovolání, domáhajíce se jeho zrušení a (v případě prvního dovolatele) vrácení věci odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

První dovolatel - maje dovolání za přípustné dle ustanovení § 238a odst. 1 písm. a/ občanského soudního řádu (dále též jen o. s. ř. ) - namítá, že je dán dovolací důvod dle § 241 odst. 3 písm. d/ o. s. ř., tedy, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolatel v první řadě vyslovuje pochybnost o přípustnosti odvolání. Vzhledem k subsidiární funkci občanského soudního řádu vůči zákonu o konkursu a vyrovnání platí pro konkursní řízení zásada obsažená v ustanovení § 201 o. s. ř., totiž, že rozhodnutí soudu prvního stupně může účastník napadnout odvoláním, pokud to zákon připouští. Možnost zprostit funkce správce konkursní podstaty upravuje ustanovení § 8 odst. 5 ZKV, v němž přípustnost odvolání upravena není. Již proto by napadené usnesení mohlo být nesprávné. Dovolatel je dále - oproti odvolacímu soudu - přesvědčen, že vyškrtnutí správce ze seznamu správců je důležitým důvodem pro zproštění funkce ve smyslu § 8 odst. 5 ZKV. Tento názor opírá o ustálenou judikaturu, za niž pokládá zejména rozhodnutí vrchního soudu sp. zn. 4 Ko 55/97 a 4 Ko 340/96. V těchto rozhodnutích - pokračuje dovolatel - se konstatuje, že zproštění funkce správce odůvodňuje např. vyškrtnutí správce ze seznamu správců. Pro rozhodnutí ve věci je podstatný důvod, na jehož základě byl Ing. J. S. CSc. ze seznamu vyškrtnut, a jímž je skutečnost, že si jako správce v konkursní věci počínal nekvalifikovaně. Odvolávaný správce sice v odvolání poukazoval na to, že jeho postup v této konkursní věci byl předmětem trestního řízení, a že věc byla odložena, to však neznamená, že by správce nepostupoval nekvalifikovaně, a že je schopen odpovědně vykonávat svou funkci. Je-li v usnesení soudu prvního stupně jako důvod odvolání z funkce uvedena skutečnost, že správce byl vyškrtnut ze seznamu správců konkursní podstaty, pak je nepochybné, že usnesení je sekundárně odůvodněno skutečnostmi, jež k vyškrtnutí vedly, přesto, že zde nejsou výslovně uvedeny. Právně bezvýznamná je skutečnost, že správce je zapsán v seznamu správců konkursní podstaty vedeném u Krajského obchodního soudu v Praze, neboť správcem konkursní podstaty úpadce I.P, a. s. byl ustaven pro svůj zápis v seznamu vedeném u Krajského soudu v Plzni. Pro výkon funkce správce konkursní podstaty musí být vždy relevantní zápis v seznamu správců konkursní podstaty vedeném u dotčeného konkursního soudu, neboť to bylo nepochybně úmyslem zákonodárce při vytvoření seznamů u konkursních soudů.

Druhý dovolatel - odkazuje co do přípustnosti dovolání rovněž na ustanovení § 238a odst. 1 písm. a/ o. s. ř. - namítá, že řízení před soudy obou stupňů bylo postiženo vadou, jejímž důsledkem bylo nesprávné rozhodnutí ve věci (tedy, že je dán dovolací důvod dle § 241 odst. 3 písm. b/ o. s. ř.). Konkrétně poukazuje na to, že odvolacímu soudu muselo být zřejmé (ze spisu i z odvolání), že důvodem vyškrtnutí správce ze seznamu správců bylo to, že si počínal tak nekvalifikovaně, že celá záležitost byla dokonce předmětem šetření orgánů činných v trestním řízení, a že právě porušení povinnosti postupovat s odbornou péčí bylo důležitým důvodem zproštění funkce správce konkursní podstaty. Na tom nic nemění skutečnost, že soud prvního stupně tyto důvody v usnesení pominul. Z toho, že věc byla policií odložena, nelze dovodit, že správce konkursní podstaty postupoval s odbornou péčí. Z konkursního spisu (z podání zástupce H. T. z 9. září 1998) plyne, že s vědomím správce byly rozprodány zásoby úpadce za nepřiměřeně nízké ceny, navíc bez evidence a dokladů. Když už odvolací soud dospěl k závěru, že pouhé vyškrtnutí ze seznamu správců není postačujícím důvodem ke zproštění výkonu funkce správce konkursní podstaty, měl se rozhodně zajímat o to, co vedlo předsedu Krajského soudu v Plzni k vyškrtnutí správce ze seznamu. O zproštění funkce správce rozhodoval soud prvního stupně z vlastní iniciativy a bez návrhu (i když byl k rozhodnutí patrně inspirován stížnostmi věřitelů a probíhajícím šetřením orgánů činných v trestním řízení); i proto se měl odvolací soud zabývat tím, zda byly dány i jiné důvody pro zproštění správce. Jestliže by dospěl k závěru, že důkazy nalézající se v konkursním spise a ve spise Policie České republiky nejsou dostačující k potvrzení rozhodnutí soudu prvního stupně a doplnění dokazování by přesahovalo rámec odvolacího řízení, bylo namístě toto rozhodnutí zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Místo toho logické a správné, byť nesprávně odůvodněné, rozhodnutí změnil a vytvořil tak situaci, kdy má ve výkonu funkce správce pokračovat ten, kdo svou dosavadní činností vyvolal pochybnosti o odborném přístupu u věřitelů, soudce soudu prvního stupně i předsedy Krajského soudu v Plzni. V této souvislosti klade dovolatel i otázku, zda dostatečným důležitým důvodem zproštění funkce správce dle ustanovení § 8 odst. 5 ZKV není již to, že správce ztratil důvěru věřitelů.

Podle bodu 17., hlavy první, části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001).

Dovolání jsou přípustná podle ustanovení § 238a odst. 1 písm. a/ o. s. ř., avšak nejsou důvodná.

Dovolací soud přihlíží z úřední povinnosti k vadám vyjmenovaným v § 237 odst. 1 o. s. ř. (tzv. zmatečnostem), a (je-li dovolání přípustné) k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci; jinak je vázán uplatněným dovolacím důvodem, včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil (§ 242 odst. 1 a 3 o. s. ř.).

Zmatečnostní vady nebyly dovoláním namítány a z obsahu spisu se nepodávají; Nejvyšší soud se proto v první řadě zabýval správností právního posouzení věci zpochybňovaného prvním dovolatelem.

Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

S přihlédnutím k době vydání rozhodnutí soudů obou stupňů je pro další úvahy Nejvyššího soudu rozhodný výklad zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění zákonů č. 122/1993 Sb., č. 42/1994 Sb., č. 74/1994 Sb., č. 117/1994 Sb., č. 156/1994 Sb., č. 224/1994 Sb., č. 84/1995 Sb., č. 94/1996 Sb., č. 151/1997 Sb. a č. 12/1998 Sb.

Podle ustanovení § 8 ZKV správce podstaty (dále jen správce ) se zásadně vybírá ze seznamu správců, který vede soud příslušný k řízení (§ 3 odst. 1). Do seznamu správců lze zapsat jen bezúhonnou fyzickou osobu, která je plně způsobilá k právním úkonům, má přiměřenou odbornou způsobilost a se zápisem souhlasí. Správcem může soud ustavit pouze ve věci nepodjatou fyzickou osobu. Osoby zapsané do seznamu správců mohou odmítnout tuto funkci jen v případech, kdy jsou pro to důležité důvody, které posoudí soud. Výjimečně může soud ustavit správcem i osobu, do seznamu správců nezapsanou, splňuje-li podmínky pro zapsání do tohoto seznamu (odstavec 1). Správce je povinen při výkonu funkce postupovat s odbornou péčí a odpovídá za škodu vzniklou porušením povinností, které mu ukládá zákon nebo mu uloží soud (odstavec 2). Z důležitých důvodů může soud na návrh některého z účastníků nebo správce anebo i bez návrhu zprostit správce funkce. Zprostí-li soud správce jeho funkce, ustaví nového správce. Zproštěním funkce nezaniká správcova odpovědnost podle odstavce 2 za dobu výkonu funkce. Správce, který byl funkce zproštěn, je povinen řádně informovat nového správce a dát mu k dispozici všechny doklady (odstavec 5).

Podle ustanovení § 3 odst. 1 ZKV není-li stanoveno jinak, použijí se pro konkurs a vyrovnání přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu.

První dovolatel má pravdu, uvádí-li, že (při absenci jiné úpravy v zákoně o konkursu a vyrovnání) i pro konkursní řízení přiměřeně platí ustanovení § 201 o. s. ř., nikoli však v podobě nepřesně citované jím nebo odvolacím soudem. Toto ustanovení totiž určuje, že účastník může napadnout rozhodnutí soudu prvního stupně odvoláním pokud to zákon nevylučuje (nikoli tedy pokud to zákon připouští ).

Nejvyšší soud již ve stanovisku svého občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 17. června 1998, uveřejněném pod číslem 52/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek vysvětlil a odůvodnil závěr, podle nějž správce konkursní podstaty není účastníkem konkursního řízení. Jako zvláštní procesní subjekt má samostatné postavení jak vůči úpadci, tak vůči konkursním věřitelům a nelze jej považovat za zástupce konkursních věřitelů, ani za zástupce úpadce (srov. bod XIX stanoviska, str. 185 /361/). Obdobně jako v občanském soudním řízení v případě znalců nebo tlumočníků je ovšem nezbytné zacházet se správcem jako s účastníkem řízení, jde-li o nároky, jež se ho týkají. Tak je tomu např. při rozhodování o odměně správce konkursní podstaty nebo - jako zde - v případě rozhodnutí, kterým soud zprošťuje správce (postupem dle § 8 odst. 5 ZKV) výkonu funkce. S přihlédnutím k tomu, že nejde o rozhodnutí konkursního soudu při výkonu dohlédací činnosti (§ 12 odst. 3 ZKV), a že přípustnost odvolání proti usnesení o zproštění výkonu funkce správce konkursní podstaty nevylučují ani jiná ustanovení zákona o konkursu a vyrovnání nebo občanského soudního řádu, je správný závěr odvolacího soudu, že odvolání správce konkursní podstaty proti usnesení, jímž byl zproštěn výkonu funkce, je objektivně přípustné a vzhledem k tomu, že nešlo o rozhodnutí vydané na návrh takového správce, je přípustné i subjektivně.

Dále se Nejvyšší soud zabýval námitkou prvního dovolatele, že vyškrtnutí ze seznamu správců je - bez dalšího - důležitým důvodem pro zproštění funkce správce konkursní podstaty v konkrétní věci dle § 8 odst. 5 ZKV.

Podle ustanovení § 2 odst. 1 vyhlášky ministerstva spravedlnosti č. 476/1991 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o konkursu a vyrovnání, v rozhodném znění, to jest ve znění vyhlášek č. 37/1992 Sb., č. 583/1992 Sb. a č. 277/1996 Sb. (dále též jen vyhláška ), do seznamu správců se zapisují advokáti, kteří mají sídlo v obvodu příslušného soudu a notáři, jmenovaní do notářského úřadu v obvodu příslušného soudu (písmeno a/) a jiné vhodné osoby (písmeno b/).

Z ustanovení § 5 odst. 1 vyhlášky se pak podává, že ze seznamu správců soud vyškrtne osobu, která o to požádá (písmeno a/), pozbyla oprávnění pro výkon povolání nebo zaměstnání, jež bylo předpokladem pro zápis do seznamu správců, nebo předpoklady pro výkon funkce správce podle § 3 odst. 3 písm. b/ (písmeno b/), anebo zemřela (písmeno c/).

Jak v usnesení ze dne 8. ledna 1999 uvedl již soud prvního stupně, a jak dokládá obsah spisu, podkladem pro vydání zmíněného usnesení bylo rozhodnutí ze dne 8. října 1998, sp. zn. Spr. 2122/96 (srov. jeho kopii na č.l. 90), jímž předseda Krajského soudu v Plzni vyškrtl Ing. J. S. CSc. ze seznamu správců vedeného u Krajského soudu v Plzni.

S přihlédnutím k výše cit. ustanovením vyhlášky lze přisvědčit závěru odvolacího soudu, že pouhý fakt vyškrtnutí správce ze seznamu, z nějž byl vybrán při ustanovení do funkce správce v konkrétní konkursní věci, není důvodem k tomu, aby byl zproštěn výkonu této funkce postupem dle § 8 odst. 5, věty první, ZKV. Splňuje-li správce konkursní podstaty předpoklady pro řádný výkon funkce správce do níž byl ustaven v konkursní věci před vyškrtnutím ze seznamu správců, pak zde v intencích posledně označeného ustanovení není důležitý důvod zproštění. To lze dokumentovat i tím, že ustanovení § 5 odst. 1 písm. a/ vyhlášky dovoluje, aby správce byl z příslušného seznamu vyškrtnut i bez udání důvodu (a aniž by tu takový důvod objektivně byl); stačí, že o vyškrtnutí požádal. Ostatně, odvolací soud správně připomněl, že ve smyslu § 8 odst. 1, poslední věty, ZKV není zápis do seznamu správců ani bezpodmínečným předpokladem pro ustanovení správce do funkce.

Podle ustanovení § 34 odst. 1 vyhlášky ministerstva spravedlnosti č. 37/1992 Sb., o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy ve znění vyhlášek č. 584/1992 Sb., č. 194/1993 Sb., č. 278/1996 Sb. a č. 234/1997 Sb. (dále též jen JŘ ), soud ustaví správcem konkursní podstaty, zvláštním správcem, vyrovnacím správcem nebo zástupcem správce osobu zapsanou v seznamu správců podle zvláštního předpisu (podle shora zmíněné vyhlášky) s přihlédnutím k sídlu nebo trvalému pobytu takové osoby ve vztahu k sídlu dlužníkova podniku nebo dlužníka.

Přitom seznamy správců vedou (jak určuje § 1 vyhlášky č. 476/1991 Sb.) soudy příslušné k řízení o konkursu a vyrovnání a seznam sestavuje předseda příslušného soudu (§ 4 odst. 1 vyhlášky).

Tato ustanovení potvrzují též správnost dalšího závěru odvolacího soudu, že soudem prvního stupně uvedený důvod zproštění správce objektivně není dán, trvá-li po vyškrtnutí ze seznamu správců vedeného u Krajského soudu v Plzni jeho zápis v seznamu správců vedeném u jiného soudu příslušného k řízení o konkursu a vyrovnání (srov. potvrzení na č.l. 102). Konkursní soud totiž není povinen ustanovit správce konkursní podstaty v konkrétní věci pouze ze seznamu správců, který se u něj vede. Ustanovení § 34 odst. 1 JŘ mu v tomto směru předepisuje přihlédnout při ustavení správce (z hlediska správcova sídla nebo bydliště) k sídlu dlužníkova podniku nebo dlužníka; danému kritériu v některých případech lépe vyhovuje správce konkursní podstaty zapsaný v jiném seznamu, než v seznamu soudu, u nějž probíhá konkursní řízení.

Ačkoliv vyškrtnutí správce ze seznamu správců samo o sobě není důležitým důvodem pro zproštění výkonu funkce správce v konkrétní konkursní věci, je správná též úvaha odvolacího soudu, že ke zproštění výkonu funkce správce mohou vést tytéž skutečnosti, jež byly důvodem jeho vyškrtnutí ze seznamu.

Rozhodnutí o vyškrtnutí ze seznamu je sice odůvodněno tím, že bylo zjištěno, že jako správce si ve věci (míněno toto konkursní řízení) počínal nekvalifikovaně, a že není proto schopen odpovědně vykonávat funkci správce konkursní podstaty , o tyto důvody (jakkoli paušální a nekonkrétní) se však usnesení soudu prvního stupně neopírá. Základem odvolacího řízení je přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně (srov. § 212 o. s. ř.), proto je činnost odvolacího soudu zásadně činností přezkumnou. Z postavení odvolacího soudu jako přezkumné instance vyplývá, že v situaci, kdy soud prvního stupně rozhodoval o zproštění správce z vlastní iniciativy (bez návrhu), vskutku nemohl podrobit odvolacímu přezkumu jiné argumenty než ty, jimiž soud prvního stupně zproštění správce odůvodnil, a ty, které případně (navíc) vyšly najevo v průběhu odvolacího řízení. Spočívalo-li rozhodnutí soudu prvního stupně výlučně na závěru, že důležitým důvodem zproštění správce je pouze to, že byl vyškrtnut ze seznamu správců, pak právní posouzení věci odvolacím soudem, který uvedené za důvod zproštění správce neměl, je správné.

Jelikož dovolací důvod dle ustanovení § 241 odst. 3 písm. b/ o. s. ř., uplatněný druhým dovolatelem, je argumentačně založen na stejných námitkách, jež Nejvyšší soud neshledal opodstatněnými již u prvního dovolatele, totiž na tom, že odvolací soud měl z úřední povinnosti zkoumat i příčiny vyškrtnutí správce ze seznamu a v dotčeném směru provést příslušné dokazování, případně za účelem dalšího dokazování v naznačeném směru usnesení soudu prvního stupně zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení, neměl Nejvyšší soud dovolání ani zde za důvodné. Tvrzení, jež by byla takovému postupu odvolacího soudu oporou, vznesena nebyla.

Dovolatelům se prostřednictvím uplatněných dovolacích důvodů správnost napadeného usnesení zpochybnit nepodařilo, Nejvyšší soud proto (v situaci, kdy vady řízení, k nimž by byl povinen přihlédnout z úřední povinnosti, neplynou ani ze spisu) dovolání, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1, věta první o. s. ř.), jako nedůvodná usnesením zamítl (§ 243b odst. 1 a 5 o. s. ř.).

Pro úplnost lze dodat, že mají-li dovolatelé konkrétní a doložitelné poznatky o důležitých důvodech, pro které by správce konkursní podstaty neměl vykonávat svou funkci, nic jim nebrání v tom, podat - ve smyslu § 8 odst. 5, věty první, ZKV - příslušný návrh.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 4. prosince 2001

JUDr. Zdeněk K r č m á ř, v. r

předseda senátu