29 Cdo 2286/2008
Datum rozhodnutí: 15.09.2010
Dotčené předpisy: § 765 odst. 3 obch. zák., § 13 předpisu č. 42/1992Sb.







29 Cdo 2286/2008


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců doc. JUDr. Ivany Štenglové a Mgr. Filipa Cilečka v právní věci navrhovatelky
J. B.
, zastoupené Mgr. Janem Burdychem, advokátem, se sídlem v Brně, Bratislavská 7, PSČ 602 00, za účasti družstva
SNAHA, kožedělného družstva Jihlava
, se sídlem v Jihlavě, Židovská ul. 1103/1, PSČ 586 41, identifikační číslo 00 03 08 05, zastoupeného JUDr. Jiřinou Vítů, advokátkou, se sídlem v Jihlavě, Březinova 12, PSČ 586 01, o zaplacení částky 53.950,- Kč, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 9 Cm 131/2006, o dovolání navrhovatelky proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. prosince 2007, č. j. 8 Cmo 193/2007-102, takto:


Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. prosince 2007, č. j. 8 Cmo 193/2007-102 a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29. března 2007, č. j. 9 Cm 131/2006-72,
se

zrušují
a věc
se vrací
soudu prvního stupně k dalšímu řízení.


O d ů v o d n ě n í :


Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení ze dne 29. března 2007, č. j. 9 Cm 131/2006-72, jímž Krajský soud v Brně zamítl žalobu o 53.950,- Kč .

Odvolací soud považoval za správná skutková zjištění soudu prvního stupně, podle nichž se navrhovatelka stala členkou transformovaného družstva SNAHA, kožedělného družstva Jihlava [dále jen družstvo (k transformaci družstva došlo 7. prosince 1992)] a její členství zaniklo k 31. prosinci 1992 na základě vystoupení přípisem z 30. října 1992.

Podle článku X stanov družstva (schválených členskou schůzí konanou 23. října 1992 - dále jen stanovy ) vzniká členu při zániku členství právo na vypořádání majetkové účasti. Základní členský vklad se mu vrací podle odstavce 1 v plné výši nejpozději do 30. června roku následujícího po zániku členství. Splatnost vypořádacího podílu určuje odstavec 3 téhož článku tak, že vypořádací podíl je splatný do konce kalendářního roku následujícího po zániku členství, pod písmeny a) a b) tohoto odstavce je stanoven postup při výpočtu vypořádacího podílu. Základní členský vklad ve výši 3.000,- Kč byl navrhovatelce vrácen v únoru 1993.

Mezi účastníky bylo nesporné, že majetkový podíl navrhovatelky z transformace se stal po transformaci součástí obchodního majetku družstva. Zůstala-li navrhovatelka, která byla oprávněnou osobou ve smyslu ustanovení § 13 zákona č. 42/1992 Sb., o úpravě majetkových vztahů a vypořádání majetkových nároků v družstvech (dále jen zákon č. 42/1992 Sb. ), členkou transformovaného družstva, což bylo mezi účastníky rovněž nesporné, řídil se nadále její vztah k družstvu obchodním zákoníkem (dále jen obch. zák. ) a skončilo-li její členství, řídí se vypořádání ustanovením § 233 a § 234 obch. zák.

S ohledem na stanovy, které obsahovaly od zákona odlišnou úpravu splatnosti, byl vypořádací podíl splatný k 31. prosinci 1993. Námitku, že jde o nárok ze závazkového vztahu mezi členem a družstvem [§ 261 odst. 3 písm. b) obch. zák.], který se nepromlčuje, nepovažoval podle ustanovení § 387 a § 397 obch. zák. za důvodnou. Přisvědčil závěru soudu prvního stupně, že námitka promlčení vznesená družstvem je důvodná, neboť nárok byl vzhledem ke čtyřleté promlčecí době promlčen k 1. lednu 1998.

Upravují-li dále stanovy v odstavci 2 článku X dobu vyplacení majetkového podílu z transformace, je vyloučeno, aby tím bylo míněno vyplacení majetkového podílu jako součásti vypořádacího podílu člena při zániku jeho účasti v družstvu, neboť na majetkový podíl z transformace člen družstva, který se stal i členem transformovaného družstva, nárok nemá, protože tento majetek se stal součástí obchodního majetku družstva. V té souvislosti odvolací soud odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. listopadu 2001, sp. zn. 29 Odo 209/2001 (jde o rozsudek uveřejněný v časopise Soudní judikatura č. 3, ročník 2002, pod číslem 58 - dále jen SJ 58/2002 ).

Proti usnesení odvolacího soudu podala navrhovatelka dovolání, odkazujíc co do jeho přípustnosti na ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ) a co do důvodů na ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř.

Dovolatelka namítá, že odvolací soud nesprávně posoudil uplatněný nárok jako nárok na zaplacení vypořádacího podílu podle ustanovení § 233 obch. zák., neboť se domáhala vyplacení majetkového podílu podle článku X odstavce 2 stanov, byť tento nárok v návrhu ne zcela přesně označila jako nárok na část vypořádacího podílu. Odvolací soud úpravu obsaženou ve stanovách ignoroval. Přitom dovolatelka tuto úpravu respektovala a svého nároku se začala domáhat až po uplynutí lhůty určené stanovami. Namítá, že odkaz odvolacího soudu na SJ 58/2002, není správný, protože v této jiné věci žalobce jako člen družstva před transformací projevil jasnou vůli být nadále členem transformovaného družstva a jeho členství zaniklo následně až po osmi měsících od transformace. Dovolatelka naproti tomu téměř bezprostředně po tzv. transformační valné hromadě projevila vůli nebýt členkou transformovaného družstva. Z toho důvodu trvá na tom, že je její nárok důvodný .

S odkazem na nález Ústavního soudu ze dne 21. ledna 1998, sp. zn. I. ÚS 107/97, dovozuje, že i kdyby jí nenáležel nárok na vydání majetkového podílu podle zákona č. 42/1992 Sb., vyplývá její nárok z článku X odstavce 2 stanov. Touto zásadní otázkou se však odvolací soud (ani soud prvního stupně) nezabýval a zatížil tak řízení vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

Proto požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Družstvo považuje rozhodnutí odvolacího soudu za správné a navrhuje dovolání odmítnout či zamítnout.

Dovolání proti rozsudku a usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, může být přípustné jen podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) a c) o. s. ř. O případ uvedený pod písmenem b) nejde, Nejvyšší soud však shledává dovolání přípustným podle písmene c), neboť odvolací soud (i soud prvního stupně) rozhodl v rozporu s judikaturou dovolacího soudu.

Otázkou, na které založily soudy obou stupňů svá rozhodnutí, se Nejvyšší soud již zabýval v rozsudku ze dne 9. ledna 2001, sp. zn. 29 Cdo 1710/99, ve kterém uzavřel, že z ustanovení § 765 odst. 3 obch. zák. vyplývá, že do zápisu změn v obchodním rejstříku se transformující se družstva řídí dosavadními předpisy a stanovami a do této doby se jimi řídí i právní povaha přeměňujícího se družstva. K tomuto závěru se přihlásil i v usnesení ze dne 23. září 2008, sp. zn. 29 Odo 1468/2006.

V rozsudku ze dne 6. května 2004, sp. zn. 29 Odo 922/2003, pak Nejvyšší soud dovodil, že i kdyby stanovy družstva platné v době, kdy člen družstva učinil úkon směřující k vystoupení z družstva, upravovaly vystoupení z družstva tak, že by se podle nich stalo účinným až po zápisu družstva po transformaci do obchodního rejstříku, neměnilo by to nic na tom, že jestliže člen družstva jasně vyjádřil v průběhu transformace vůli nestat se členem transformovaného družstva, členem tohoto družstva se nestal. Každá z oprávněných osob mohla zcela svobodně zvolit, který ze zákonem upravených režimů naložení s majetkovým podílem z transformace, využije, tj. zda se stane či nestane členem transformovaného družstva. Přitom jakékoli ustanovení stanov, které by omezovalo možnost takové volby, ze zákona na člena družstva projevujícího vůli nestat se členem transformovaného družstva nedopadá.

Na uvedených závěrech, od nichž nemá dovolací soud důvod se odchýlit ani v projednávané věci, nic nemění ani to, že navrhovatelka při vyjádření vůle nestat se členkou družstva po transformaci vycházela ze stanov družstva přijatých 23. října 1992 a domnívala se, že její členství skončí až uplynutím lhůty dvou měsíců určené v článku VIII odstavce 4 stanov.

Protože právní posouzení věci co do řešení otázky, na níž napadené rozhodnutí spočívá, není správné, Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu a ze stejného důvodu i rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2 část věty za středníkem a odst. 3 o. s. ř.).

Právní názor dovolacího soudu je pro soudy obou stupňů závazný (§ 243d odst. 1 část věty první za středníkem o. s. ř.).

V novém rozhodnutí bude znovu rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, včetně nákladů řízení dovolacího.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.


V Brně dne 15. září 2010


JUDr. Hana Gajdzioková

předsedkyně senátu